Písmák Blot
Do ramen zadřený masoze dřevaa vítr pod triko zvedáobočí z listí pár stopv závějích cigáropro lepší ránoA ze dvou je nejlepší ta třetí. Do plotu prstypropletený do prstů plotyStačí jen obejít sám sebe.
pod peřinkou....
Na červenym ubruse
hoří
zelenožlutý motýli
"mam z tebe strach"
Český les
Pod roztřesenýma koulema
kulečníku
slepá
v slzách potopená
po kobercích....
Po kobercích kreslí
černou tuší
od pendreku
provoněná
Mezi žlutorůžovou stěnou....Pearlian + Eva_S + Spíš_Nejspíš
Espre so za sedmnáct
a kamna co hřejou jen opticky
Tvý rozevřený nohy v kapse
meč
Jak udělat díru do světa
Svět, ve kterém žijeme a který, k nelibosti mnohých, i pomáhámé dotvářet, nás učí již od útlého dětství rvát se za svá práva. Po celý život házíme soupeřům na hlavu hnůj různého objemu dle stupně nesnášenlivosti. Ti s nejsilnějším žaludkem a nejslabšími lidumilnými sklony drápou se přes mrtvoly na výsluní. Nikdo si nechce nechat zpřerážet kosti.
K řece mě přitahoval stav marnosti....
Ten den mě to k ní přitahovalo jako nikdy dříve. Vidět ji, políbit její ledové tváře, přivonět si k ní.
Hned v první chvíli jsem na ni zpozorovala podzim. Zrezivěla a trochu pospávala, po vlnách převalovala první spadané lístky, vlasy si cuhcala o potrhanou trávu.
Lála
Jako kdyby jsme stáli
každej ve svý louži
ty asi po pás
já jen tak
Hostina ku oslavě smrti
Toho dne jsem pochopil, že bylo pochybením to, zač mne tito oslavovali. Krom toho jsem nikdy netoužil mít tu moc jediným pohybem dlaně utišovat davy. Ale teď jsem hleděl do slepých tváří, vyrytých do kostí, vtištěných do masa s až neuvěřitelnou Boží prozřetelností. Jediné oko neprozradilo, rty se nezkřivily muškátovým vínem, natož pak urážkou Člověka, kterou ještě včera rozhazovali do všech stran.
Tohle se nikdy nestane....!!!!
Roztrhni mě v dešti
ať voda doteče
do pevného sevření.
Stála sem uprostřed
Proč jsme....
. připravili svět.
kde sedíme v - panelových
pokojích
a díváme se - na nebe
Noční halucinace....
Střílí to kolem mě a
pořád mimo
Otrávenej vzduch nad vraty .
Jen se zbavit těch chvil trapnýho
Passio
Jeden z těch známých zmatených dní, snad podzimní melancholie, snad ta neutěšitelná úzkost. Celý den se třásla nekonečnou nervozitou. To ty dvě silný kafe ráno v cizím bytě.
" Tenhle večer je jednim z posledních pokušení osudů," slibovala si, ale sama nevěřila svý odvaze začít znova, jinak.
Včerejší ráno
Snad by se hodilo
vyzdvihnout krásu
mlžného moře
ostrůvků lesů
Agresivita
Starej pes
mi do postele vlez
lochtal mě pod bradou
a já se svou náladou
Neuchopitelní
A stáli bosí v bahně
zraněni šípem nejostřejším
volali do nebe.
A pršelo v duši
TOTˇ BÁSENˇ MÁ.....
Měsíc odulý z nebe shlíží,
zvrací bílou zář na město prokleté,
ti zrazení netuší, však soudný den se blíží,
jen já cítím bědné hříchy staleté.
Náročná nanáročnost
Neochvějná nejistota nedokáže najít nedostatky,
Němé nároky nechají na nás následky.
Neutečeš. Neutečeš náhodné nahodě, nedokonalosti.
Nejsme nic než němí následovatelé někoho.
Zkouška
Zkouším pokořit propasti samoty
ve víru chlastu století topíme.
Kdo za to může. Ty, jenom ty
a jako vždy z kola neustoupíme.
D n y
A zas bude ráno-
naděje za ruku s nudou,
ti stateční čekají do konce,
o přízeň smrti prositi budou.
Po smrti
Anděl pekla na šalmaj hraje,
přivítá duše bídných před oltář,
pak do svého temného kraje
zde živou bytost nepotkáš.
Jaké to je
Jaké je to přistihnout se při úzkosti,
slyšet vlastní slzy dopadat.
Jako čekat u zdi na milostivý výstřel,
ale ten nepřichází, jak dlouho ještě.