Písmák CESTA K POKLADU
Město, sta věží pyšnících
S řekou co půlí ho skrz
Našel jsi láhev baňatou
vně pergamen trs
SLUNCE ZAŠLO
Životem utíká brouk Tesařík,
svou práci a osud ve jménu nosí.
Vyhnán z pod listí prameny života,
utíká před mokrou smrtí.
OČI
Stál zase na té cestě. Byla široká asi půl metru. Začínala někde v dáli, kam nedohlédl atáhla se až do toho tmavého lesa, který byl od něj vzdálen co by kamenem dohodil. Cestu pokrývaly drobné modré kamínky.
Květ
Jsi květina plovoucí na louce,
sluncem a vláhou živená,
rád tě hladím a ochutnávám tvou vůni.
Pokaždé je jiná, lepší.
Vzdálení
Cítím jak mě radost opouští,
stejně jako balík i mě už nebaví cestovat.
Cestou k tobě se brodím potokem,
voda je ledová jako žiletka, olizuje mi kotníky.
Ty
Často o tobě přemýšlím, co asi právě děláš.
Zda mě pozoruješ, nebo spíš. Nevím.
Když sním, hraješ si se mnou.
Babilon života
Když jsem tě poprvé spatřil,
ty pil jsi z kalichu rosu,
pak zem se otočila a kyvadlo z hodin si ukrojilo mou část.
Již nejsem celý,
Loď lásky
Čekám na molu, v dálce vidím tvou loď,
na kterou jsi mně pozval.
Nastupuji a vyplouváme z přístavu.
Slunce zapadá, pozoruji tě u kormidla,
Křišťálová koule
Jsem křišťálová koule,
ukrytá v černém sametu,
zamčená ve skříňce z ebenu.
Osud nás přivedl k sobě
Báseň pro Lucinku
Je nádherný slunný den,
nesu tě v náručí růžovou alejí,
okvětní lístky padají všude kolem jako déšť,
co nikdy neustane.
Na cestě
Bosky se procházím po louce
kde kvetou střepy
našlapuji zlehka a vychutnávám šimrání na chodidlech
život okolo mne utíká
Báseň pro Tomassiniho
Přál bych si tě vidět ve sněhu,
chtěl bych tě vidět ve vodě,
pozorovat tě, jak procházíš poušť v odrazu hvězd, v odlesku mých očí,
přál bych si tě vidět všude kolem sebe,