Písmák Tvé dny
Ponořit se do deprese všedních dnů
Do moře slaných poslání
Pod pokrývkou opuchlých očí
Čáry
Láskyplný stisk tvé teple ruky
Objetí, polibek
Cesta sluční vílou khradu
Jehož vodní příkop je hluboký
Syslí doba
Budete chtít vždycky víc než kvete vsadě
Shrabovat pod svůj košatý strom
Hlavně poklady co nemáte
Otesánek se nedá nasytit
Prasklá duše
Život jako včerejší kuropění
Protékající mezi prsty
Bílá jako podléška
Pár coulů zbývá do dneška
Siamská dvojčata
Sněhový otisk osudu
Andělé padající znebe
Ve tmě mi zapadá víra
Tvůj obličej mě stíhá
Parník
Nasedneme spolu do bárky snázvem Štěstí
Plující zpřístavu Minulost
Do přístavu Sladká budoucnost
Doma nech harfu
Opuštění
Hranice života a smrti je tak křehoučká
Jen jeden krátký okamžik
A vše se mění
Opuštění přítele je stejný okamžik
Vánoční
Zšedých oblak padají sněhové tečky
Třepetají se, zdobí naše černé kabáty
Jejich bělost a nevinnost mi připomínají tvou duši
Kterou sem poprvé spatřil náctého prosince
IMORTAL BELOVED
Nikdy jsem se s tebou neunáhlil
Cítil jsem se vždy jako doma
Vkaždé dálce světa
Pořád tě budu milovat
Vzpomínka
Naklonila se a potichu zašeptala:
„Slib mi, že si na mě vzpomeneš
až ode mne odejdeš“
Vzrušeně řekla:
My dva
Slunce zapadá za husté lesy
Zbývá jen záře voslepených očích
Tiché čekání na měsíční svit
A padající hvězdu splněných přání
Můj sen
Jako malé dítě
Co leze ze své postýlky
Jak na obrazech vyobrazení andílci
Jako mladí svatebčané
Stará pravda
Jak se jiskry uhasí
Seretonin vsrdci krvácí
Pak přijdou nepříjemné blokace
Úžasný mok proudí vkloace
Odloučení
Vím že na něj myslíš často
Odjel ale bůhví kam
Dny jsou však stále chladnější
Padají jak kameny knám
Svatý Kopeček
Na Svatém Kopečku při západu slunce
Hned vedle kostelních schodů
Se o sebe opírají stařičké lípy
Jak vojáci jdoucí zbitvy
Řekni mi
Řekni mi, proč písnička je pořád stejná
Hraná ve stejném rytmu
Hvězda na úplně stejném nebi
Proč tento svět je stejný
Opadání
Čekala až ji pochopí
Ale on ji nechápal vůbec
Celou noc čekala na jeho zavolání
Ale on už nikdy nezavolal
Můj nejlepší kamarád
Jednou až budu se svým vtipem u konce
A láhev bude dopitá
Pak vystoupám tam
Kde andělé nikdy nespí
Pro Tebe
Když si mi odletěla na konci prázdnin
Jak ptáci mířící do krajin
Zjistil jsem že nemám víc
Než můzu bijící od hodin
Pán tvorstva
Pod oblohou sletícími ptáky
Pádící tam kam chci už dlouho taky
Seděl, promlouval
Jak vpodzim list se sune dolů
Utrpení v krásnu
Vnejvětším utrpení je opravdová síla
Když si hrábneš na dno
Když tě zklame víra
Jen tak poznáš sám sebe
Nechuť k jídlu
Je mi zle vidět vaše chtíče
Stvořil si dlouhé prázdniny
Prolhané,probodlé mečem
Vy zemřete snad bez viny
Básník básní
Být jen obyčejným básníkem
A hrát si stvrdým rohlíkem
Na obloze pluje luna
Tužka jak písečná duna
Nemám
Ó matko nemám nohu, nosím staré berle
Neběhám kvám přes pole a netvářím se stejně
Modlím se a raduji, že mi jedna zbyla
Pánu bohu děkuji, víra silná byla
Peníz z daně
Mrtvolný vzhled pod oteklými víčky
Zase kominík,zase sbírá petrklíčky
Když vtom vzduch dýchat nejde
Pavouk do své sítě přejde
Tápání
Bosá noha vostrém střepu
Na srdíčku díra
Tělo padá při stém dřepu
Vpřátelství je síla
Pravda
Jednou časem, prvně jsem oblek šat
A pravda mě obklopila
Byla jak muž a chvíli žena
A vina ve mně se ztratila.
Poslední tanec
Poslední tanec náhle skončil
Hudebníci se loučí pospolu
Já odcházím stebou ruku vruce
Však nevidím nic,jen mrtvolu
Milá
Bylo jedno děvče,jméno zkalendáře
Oči po babičce,boubelaté tváře
Hrávala si vtrávě,někdy na kopečku
Byla sama sebou,polez ven můj šnečku
By nebyla
Bílá bez černé by nebyla bílá
Černá bez bílé by nebyla černá
Žena bez mužů by nebyla věrná
Kapalina bez nádoby by nebyla měrná
Tajemství tvého jména
Jako vánek,který vítr nevrací
Jako lodyha,co se málo kymácí
Jako stéblo,jako stvol
Všechno se rozpadá kol a kol