Písmák Nadvakrát
Tušim,
že slova ručně psaná
jsou jak šmirglpapír na kůži.
Pro něco do zad s vřískotem vyrytá,
prostě láska...
měkce naivní.
25. 10. 21:50
Bolím si do dlaní vlastního nebe,
co mě objímá.
kochaná
Snímám si bod
do kdy že jsem ještě jedlá,
vzáruce
a od kdy chutnám už jen
Dexter
Malá holka vpokličkách
jediné
máminy kuchyně.
Malá a ještě menší
myslim, že mám ... v sobě díru
Chtít sát a prsty nedundat, taky
neutáhnout touhu posledních dní
na pár lžic od medu, když otec ještě spí
a matka porád žvýká
mám v sobě díru určitě
Naše my se rozpadá
vzahradách
večerního smíchu, smutné
bití zadků, zepředu míchu
odrážky z poznámek
Řekls mi miláčku
tohle nemá trvání,
rybičky na háčku
už nejsou kyselé
je t'aime
Sevřít stehna vzatnutí sanic
a přeškrtnout dvě čárky pod kyčlí,
pořád čekám na smilování a nic,
vúkropcích zbrady ti kape klín.
pozobat a jít
O půl třetí a dvě čtvrtě
na spát,
ve rtutích topit miluju tě, já
vkuličkových opojeních těžké šedé na zemi, já
žeby třeba pařez by se hodil
Tištěná Lolita sotazníkem už na začátku věty.
Rudý sálající zkrat a spanilá jízda jedné siluety
tmou a javorovou hájí, pihy najednou
skrývat vjedinou tečku nad horním rtem a líbat se
Pandořina
Verše pro jeho malý krám na konci města
vulici nepoznaných
okenních rámů.
Kde na okapu sám tam
prst
Pohovořit básní rým a hladit tě sirkou,
zapálenou o lýtka,
pár tiků a hodina pryč,
jak běží, ještě ji vidím, mrňavá tečka na obzoru.
Jednoho dne v bílém mléce
Nebezpečně rudé rty bez záplaty z požehnání.
Stále nutkavěji hořlavé
popáleniny v něžném slůvku
spi, zavři oči, šeptáš, až
Duňky žalky
Velice intenzivní samota
a volný dech střídaje se s dušností
je zcela volným prostorem pro tebe.
Mezi zuby rozpouštím krapet hořkosti s umělým sladidlem a
Pečeně
Vlodžii na výsluní hrát
sedavého harlekýna mezi upocenými zdmi.
Vnočním rozjezdu větévky
stromu vplicích zmohutna prodýchat, hřát, jen
Rohliky
Jsi-li
ztělesněním tajných snění
a věčných odjezdů
snávratem vraženým vzádech
interpunkce
Sevřená
ústa krabicových žen,
jak mdlé perutě do pole zaseté,
sténáním se ztrácí
Seversky dobře
Seděla jsem v okně
někde tam na severu,
jak říkají u nás dole,
a bylo mi
Pokr archaismus
Dej do peřin kroužek,
třísla nenech
vzpouzet,
má rozmilá,
Pokr archaismus III.
Nepopírám naději,
nechci se vzdát v peřejích
bouřlivých řek,
držím pádlo
Archaismus
Na prstu berušku,
že do nebíčka nebo
tam dolů má jít,
ji držím, letí
in memoriam
Někde mezi nevím a protože
jsem zavřela oči
a doufala.
Že jste mě už přešly,
Jarakus
Bez přechodníků bytí jen
prostě slova tupě válet
na jazyku.
A tmavé nic všude kolem
překlepy
Jsi krásná.
Krásná krasavice z vesmíru,
venuše přetrhlá do dvou mléčných drah.
Nasávat
plebs
Šikmé ulice si říkají
o mou kolmou hlavu.
Ke splavu dolů
se jimi dá projít,
V hlavě
Poběhlé zatmělé ulice z prachu
na zemi jako chuchvalce mraků
se válí přes zídku skládaných prstů
hrstku hrachu a rozsetá kočka na stole,
úryvky z kurníků
Nějak ti tečou oči, můj pruhovaný
černobílý
vietname,
z mírova bílý
Ad infinitum, ad absurdum
Má babička zemřela,
když se její věk zkrátil
necelými hříchy všech
a mě bylo vtu chvíli
Vánoční
Vhlavě se mi
sesypaly
hemisféry do jedné.
Pět dní teď budu menstruovat
z ústřižků útržky
Zaprášená aula a ticho.
Jinak voda kolem.
Do kolenou zabořená,
v mírném pokleku
Peříny
Ještě chvíli tady posedím.
Než se oba ponoříme
do peřin
každý do jihého
Vitacit
Sedí naproti a tiše
mi hledí do výstřihu.
Řvu uprostřed na okraje šedi tady,
ať vBrně zhasnou
10krát Otčenáš
Malá a úporná
žaloba
na tebe
polyká všechny ty
Tebekrádež
Ještě pořád
ve mně tepeš
malá a průhledná mizérie
paneláků
Prskavky
Předmykám dírky
paklíčem zumělých vlasů,
temperuju krásu přirozena
nad nadpřirozenost
Hledám objektivní názor na sleeping_beauty
Ráda bych znala názor jiných, co se týká téhle věci. Nepopiratelné je, že tahle osůbka je velmi kontroverzní. Je schopna zároveň si přiznat, jak neschopná sama je, přesto vystupovat zcela jinak. Samotnou tuhle diskuzi bude mít "na háku" stejně tak, jako všechno co se vedle, za, bo dokonce proti ní postaví.
Preperendum
Seschlé rty a tělo rozlité
mizí.
Mlha tmy na víko
popelnice Lolité
Itálie 2003
Stydím se vstát.
Jít a brečet.
Jít a brečet do dlaní.
Stydím se vstát.
Věnováno
Pět slov na řádku,
tři prsty v pochvě
tvého nože,
vidličky a nože
Kočovník
venku řvou odporně
kočky
asi se milujou
nebo jen tak mrouskají
Milým na vojnách
Prsty na trám
odložené,
na jiný hmat si
nevzpomenem
Pokání
1. Jsem tedy hříšný
páter davu,
na hlavu pelech ráno
postavím.
Juice
Než jsem se nadála,
tam někde daleko se
zatetelila vlaštovka
štěstím,
Plivátko
"Mám tě rád. "
To nevadí, je tma -
šplouchnu povlak na
nátlaktvých slabin.
Vteřina pašií
Na pranýři bičovaných
stojí obkročmo tichá pěna
kanící z úst
nechtěného, nectěného.
Velikonočně postní
Ležela jsem
svislá na gauči,
na kožešině
paradoxně už dávno mrtvého
Rychlík
Přimykám ti na rty
povlak souměrnosti.
Za chvíli
obvážu ti nárty
Předjaří
Venku napadaly květiny,
pylem pokryly mi duši.
Je dýchám.
Dýchám přes plácačku
Jsem malé vlče
Držím tvůj pud
pevně u sebe,
spoléhám na osud,
když uléhám do tvých
Sebeúcta
Prahla jsem po tvém úsměvu,
co k ledu ho teď dám.
Na prahu našich znenadání,
na sklonku zimy tě
Přeměna
Padáme společně za obzor,
teď už přímějším letem.
Oba se noříme
do našich kopců
Sladkobolně
Závratí trpím,
trpím závratí,
když padám shora,
když padám shora
V infinitivech
Tušit tak jen krůpěj
živočišných dnů
a občasných přelivů
mne
Oduševnělá
Jako velbloud na mostě
jsou mé vnady,
když se prohýbám.
Jako jezevec v hustém porostě
Bosky
Dláždění z ťapiček
malých nohou
mě předbíhá,
sotva mu stačím.
Mé větvoví
". a tolik tam bylo sněhu. "
vdechnul jsi mi do kroužků
nad velkým či čimčarárači malým
mil-u-j-u,
Třesou se mi
ruce,
to mě objímáš
skvrnami od vína
opilého, probděného
Drobnota ke kosti
S elegancí si proleptám
pleš svou touhou,
aby se už zalekla
veš nad strouhou,
Ryby, pulci, žabičky
Zásobím se na další dny.
Na pochod pohody
a nechutnosti ve mně.
Divně jemně,
Doušky
V ústech nesčetně
miminků
převaluju na jazyku.
Drobátka,
Moje alej
Nikdy nejez tu kaši tak horkou,
jak ji sama umíchám.
Proto ani já
tě teď nesvlíkám,
A...die
Povím ti pohádku
monotónním hlasem,
melodicky zabarveně
jen tak lehce nenuceně
Síla z vyku
Nenáviděné děvky,
milující manželky,
triumfální sex
a něžné sladké (šťastné) milování.
skrz kuličku sněhuláka
Dávám si záležet
na každém pohybu
doteku
dechu
Hmmmm
Brodit se tvým pohledem
a kůží propnutou,
jak nablýskané ostří
pod medem.
Kolem a okolo
Někdy věci abstraktní
jsou mnohem krásnější
než ty (Ty),
které v rukou třímáš.
Nadarmo
Padají mi víčka
jedno přes druhé,
řasy se pletou,
spánkem se slepí
Třepotání okamžiků kratších než krátkých chvil
V sedě, ve stoje, v leže, v sedě, ve stoje i v leže.
Má noha
a noha -
jsou dvě věže.
S prstem zdviženým
Tiše.
Tohle nesmíš.
Slova nevyřčená,
nikdy nepoznaná,
Sněhem (a časem) zavátá
. a rozpouští se.
Tajou.
Měly by, protože já ano.
Jak miluju
Víš, jak miluju splývání.
Dýchání
v jednom okamžiku stočeném,
schouleném
zvukem...
Za zvuku opadavého pelu motýlích křídel,
za zvuku harfy z deště,
za zvuku šepotu a ticha,
co na řasách se jinovatkou mlží,
Proč těžce se věří...
Protože nemůžu jinak.
Protože chci být jen snem.
Já sama chci jen tak tiše být
a splývat.
Křidýlka
Trpké.
Trpké jsou dny.
Lepí se mi na paty
pírka poletujících chvil,
Nahá má
Jsem jen nahá.
myšlenka, co rodí se sama
v její hlavě.
Dělí mě na vnímání a prožitky,
Žiletky
Cítím žiletky v očích,
cítím je na těle.
Žiletky.
Nocí se brousí,
Po stopách
Myju si tvář,
češu vlasy,
oblékám se setměním.
Doufám,
až jednou vykouknu
Připadám si zvláštně.
Tak nějak pošetile si připadám.
Jsem něco špatného,
něco, co nemá být.
Blednu
Blednu.
Blednu závistí,
jak kopretinám svítí oči.
Točím se ke Slunci a na strany,
Bolím...bolím
Sama v sobě umírám.
Potácím se mezi snem a bděním
a ztrácím ticho kolem.
To, co jen příjemně proniká do duše.
Neschopnost pochopit
Nemůžu.
Oči, srdce, duše, hlava
neposlouchají.
jen pláču, pláču, pláču.
jen tuším...že je to duším
Duše moje se zblázní.
Třebaže bez bázní
a strachu je.
Zmítá se v prachu
modlitbička
Spadlá a skloněná šeptám zemi:
"Matko, líbej má kolena.
Příjmi prosby a modlitbu,
co drásá hlínu kolem propadlin -
časem...
Padají mi vlasy.
Do očí a na zem.
Je ticho,
ústa zvolna semknutá
(po)Milování
Umírám.
Chci teď umřít.
Blahem, vášní, něhou.
S pokorou se oddat opojení života
Přes všechno ( a všechny tam)
Splétám si copánky z kůže
a krev pod ní hřmí mi,
bolest mě trýzní.
Snad odkryjou
V doufání
Přespříliš "ne" a záporů v nich skrytých
bodá mědo dlaní,
když pod dekou
potají,
Pro ně
Smrtí se někdy žije líp.
Snad každá minuta
na tomhle světě
je nářkem všech duší
Jdi s ní
Zavři oči a nechej se prostoupit tichem.
Ať tě políbí a vryje se pod víčka,
nech ho, ať bolí,
ať snáší se jak prach