Marušce

Moje milá Maruško. Dám ti pusu na ouško,Aby ses zbavila ostychuA přestala se mě bát. Tak ležím tuvedletebe na břichu,Trochu nesměle (a úplně potichu)Šeptám tikrásnou pravdu a milou lež. Acudnosttvá hroutí se jak z písku věžKdyž zaprší.

Proměna II

V rozjezdu

A temnou nocí nese svoji krásu líně dál. Sedí. Přemýšlí. Její ústa prahnou po něčem novém.

Splynutí

Splynuli bychom v jedno, jako první pramínek sluncesplyne s chladivým závojem ranní mlhya přinese s sebou oslnivě hřejivý pocitčistoty a panenství,který v zápětí padne za oběťohlušujícímu koncertu světla,neúprosně zaplavujícímu i ty poslední skulinkyospale schoulené ve stínu neznámaa roznášejícímu svědectví o početí,ze kterého vzniklnový život.

Vyznání

Tak tu s tebou zase sedím v trávě a přemýšlím. Ani nevím o čem. Jenom tak. Vždycky když tě vidím, tak musím přemýšlet.

Znásilnění

Postel zaskřípala v ledovém oblaku prachu který zvířil on a ona s ním v ní. Ten v zápětí roztál pod náporem jeho touhy a oba je polila smršť ohnivých kapek jenž je ještě více popoháněla k cíli, až za hranice jejich možností. Stalo se to tak náhle, tím spíš, že to ani nečekala. Jeho vzdechy a její nářky vyletovaly vysoko vzhůru, mísili se spolu s decentní rumovou esencí, a pak dopadaly těžce na zrcadlovou plochu dlaždiček skrývajících svoji všímavost ve stínu lože.

Povídka rezignační

„Kde je Jana. Dostal jsem chuť na jablíčka. “Holčička se hbitě schovala za kočárek a na pomoc si s sebou vzala panenku. „Ne.

O mládeži

Tak dík Katko za všecko,Bylo to fakt špica. Bylas´ ještě vo dost lepčí,Než Evina švica. A kdybys´ měla dlóhó chvilu,Nebo ses zas nudila,Klidně brnkni, nemňé fédry,Já mám teho mobila. Přes tédeň to nepude,Mám tak dva, tři v merku.

Láska a alkohol

Prsty svými obhroublýmiDrásám dívky krásu do krve. A jak četné jizvy v její duši lkají,Není to dnes poprvé. Svině něha zradila mě dnesA v přítmí lůžka se jak kočka krčí. A i když stůl je dnes prostřen nahoře bez,Nechuť k jídlu mi mysl mučí.

Mlha

Za večerních červánkůNese se údolím ve vánkuHlas uzmutý potůčkůmZurčící temně, tichou klečí. To houf opilých beránkůKlopýtá průtrží moldánkůPomalu, krůček po krůčkuK prameni, jenž žízeň léčí.

Manon Lescaut

Mannon je motýl,Mannon je knedla. To ta, co ze země mě zvedla ,Když z kráku vracel jsem se domůA nemoh stále věřit tomu,Že deset piv je někdy více,Nežli tri kláštorné svíce.

Pro moje malé

Pod tíhou věnečků z pampelišek,Pod tíhou lásek bez chtíče,Snášíte se ke mně z nedozírných výšekA jste jako zámky bez klíče. Klíč ten dospělí si vzaliA vrhli ho do bezdné tůně. Snad se o vás trochu báli,Však srdce moje bez vás stůně. Doktor donese mi lékemŠperhák něhou kovaný,A pak už nechci zabývat se věkem,Když ulehnu s vámi do trávy.

Spása

Samota svědčí sbližováníSamotný spí snem spravedlivých. Sám sobě sukuje spletitou síť sibériesmrti, slz, smutku…Stále sám, smutný,sotva spatřující světlo slunečnískrze souvislýstín. Snícího svírá stále silněji slepota. Slečna splynuvší se stínemslupne sen slepce snadno,snažíc sblížiti se se snílkem,sic samota sžíraváslízne slasti skryté.

Proměna

Učinila jsi ze mě sobceA od teď to jde se mnou z kopce. Že tvoji krásu chci mít sám,Rozumu mat dámou dám.

Zpěv klášterní

Vy zhlouplé uctívačky Sapfó a Krista. Básnířka, ta, už stářím dozajistaZapomněla psáti básněA teď chlípně, bez hany a bázněPustoší čest pannen kolem,Jak stádo krav pádící polem. A z hůry sten a vzdech se line,cezený skrz trpkost onanie. Tupě uctíváte prznitele,Jenž tryzně vašich dnů se směje.

Pyl

Já jsem pil, i ona pila,Ale dnes už je to zcela jináNež ta, co tu včera bylaTak panensky čistá, bílá. Dosud striktně držela se víry,Však teď, ať si třeba Kristus kvílí. Pod pilotem plni sílyPilujem pyjem pilně díry.

Jak to chutná?

Na palouce v jahodíTo nám to dnes lahodí. Tak jak potom nikdy více,Postaví se jako svíce A ponoří se celý zcelaAž hluboko do tvého těla. Krví jako rudou růžíPostoupíš ďáblu svoji kůži. Zříct se dětství není hřích,I tak jsi čistá jako sníh.