nemohu
Do měkkých polštářů
položil mě.
Začal mne svlékat
a já pod touhou
Počítám
Počítám.
Počítám slova,
kterými jsme dokázali
vyplnit tolik času.
Vrba
Vrba.
Dýchej,. vždyť život jde dál,
směj se, jak kdyby v tobě život vzplál.
Plýtvej svými slzami
Dialog
Dialog
„Tak krásné oči máš,
a jím se zabýváš.
Vždyť on si vlastně neváží Tě
Bytost
Bytost
vzamyšleném tichu,
obejmul jsem pýchu.
Vzamyšleném čase,
Ó Božský světe
Božský světe…
Ó, Božský světe,
ty světe dokonalý…
Jak krásné je Tě žít…
S příchutí jedu
Spříchutí jedu
Zpívám si tóny můzy,
já bojím se té hrůzy.
Zpívám si tóny zpekla,
úsměv
Když jsem ráno otevřela oči, hned v prvním okamžiku jsem začala přemýšlet o lidském úsměvu. O tom, jak moc je pro lidi důležitý a kolik barev má. Když jsem šla do školy, stavovala jsem se pro Marlyn a zaznamenala její úsměv. Byl to ten každodenní úsměv, který mě ráno vítá.
Bráškovi
Tak maličký jsi byl,
když přinesli Tě k nám.
Tu ručky malé,
samý pláč,
možná...
Možná.
že budeš chtít jít zpátky.
možná.
že za mnou vklouzneš zadními vrátky.
!!!!!
Tak. A teď už vážně dost. Ovládá mě velká zlost. Nebudu se přeci trápit,prosit.