Písmák Sám
sám
Uprostřed boučky stál
a plakal tiše.
Snad že se hromů bál
proč ho tak nesnáším?
Nesnaším ho, protože mi odmalička přikazoval co smím e nesmím dělat. Ten pocit bezmocnosti nikdy nevymažu z hlavy, svírá mě, nahryzává mozek. Vzpomínka na jeho nadvládu se emnou potáhne celý život a myšlenka na jeho smrt ve mě nikdy neutichne.
Vidět ho klečet na kolenou, plakat, kát se.
?
Nesnáším se.
Vemte mi křídla, nasaďte trnovou korunu a uvrhnete do pekel. Vždyť cesta očištění je krutá jako sám život a jestli sudičky přidělují osud, pak ta má musela mít na hlavě věnec z pohřebního kvítí. Přikryjte mě plachtou strachu, čistě bílou, jako kdysi byla moje panennská nevinnost.
Osvobození
Osvobození
Křičíma mé modlitby nikdo neslyší.
Klečím na kolenou,
nehty se mi zarývají pod kůži na hlavě,
Zpověď
Krev, která ztékala z mých rukou pomalu zasychá.
Čerstvý závan krve přilákal nenasytné upíry.
Krouží kolem mě a čekají na mé poslední vydechnutí.
Snažím se promluvit, ale spíše šeptám.
Poslouchejte
Slyšíte jak volá o pomoc.
Každou minutu, hodinu,den.
Potřebuje snad něco.
Není tak zlá, jenom by se ráda vzbudila