Princ a jeho kůň
Princ a jeho kůňTak co ty a tvůj princ na bílém koni. Pořád nic. Tak to už mu ten kůň asi pošel a on teď jde pěšky. Ale jestli dorazí utahanej, tak mě asi moc neohromí.
Koncert
Bylo to někdy v září. Vracel jsem se domů, ale měl jsem před sebou ještě dobrých 150 kilometrů. Svítilo slunce a bylo teplo. Prostě pěkný podzimní den.
4 roční období
Zima má zvláštní kouzlo. Stromy nemají listy, je skrz ně vidět a ty holé větve jsou trošku pochmurné a strašidelné (je přeci hezké, jen tak se trošku bát, i když člověk ví, ževlastně není čeho). Navíc je sníh, takže je všude víc světla, které se od něj odráží. A hlavně, v zimě je ticho.
Vytrhané koleje
Dnes jdu domů stejnou cestou jako obvykle. Ale nejsem to já. Ne, jdu cizím městem. Tohle nemůže být ta krásná ulice.
Vstříc modři
Nevím, pokolikáté to zkouším. Vzal jsem vysílačku a znovu opakoval slova, která jsem znal už nazpaměť: „Tady člen vrcholového týmu Beta. Při sestupu nás zastihla bouře. Přetrhlo se jistící lano, zřítil jsem se zjižního svahu asi stopadesát metrů.
Rozchod
Stihl jsem to.
Srdce mi divoce bušilo po tom šíleném běhu a sotva jsem lapal po dechu, ale byl jsem šťastný. Zalil mě takový pocit radosti a uvolnění, že jsem se chtěl na místě smát. Místo toho jsem stál na posledním schodu výstupu zmetra, opřený o zábradlí a ztěžka oddychoval.
Prameny ticha
Prameny ticha
(2001)
(Napsáno na motivy hudby Mika Oldfielda-Tubular bells III)
POHŘEB
Odpolední partie
Odpolední partie
Je to jen další parný saharský den. Slunce stojí vysoko na azurově modré obloze, vane velmi slabý, ale spalující větřík. Kamení se táhne na obě strany až kobzoru, kde přechází vpísečné duny. Silnice, kterou tak ostražitě hlídáme, je až neuvěřitelně rovná.
Koupelna
Koupelna
(2003)
Byl jsem ještě rozespalý, sotva viděl na cestu z postele. Zabouchl jsem za sebou dveře a konečně si opláchl obličej ve studené vodě. To mě probralo. Opřel jsem se rukama o umyvadlo a podíval se na sebe do zrcadla.
Molo
Molo
(2003)
Nikdo už neví, proč tu vlastně je. Je to obyčejné betonové molo, po jeho okraji jsou na zemi poházené balvany, které příboj za ta léta už ohladil a vyleštil. Kdo ho postavil. A kdy.
Víla
Víla
(2001)
Ten den jsem stejně neměl co dělat, takže jsem se vydal do lesa. Těšil jsem se. Nevím proč, ale les mě fascinuje. Je to svět sám pro sebe a člověk je tam jen narušitelem.