Koberec z Duší
Koberec z duší
Šedé nebe nade mnou a černá země pod mýma nohama. Vlasy mi cuchá
chladný mrazivý vítr. Obracím tvář k nebi a přitom má duše patří peklu.
Skloním hlavu.
Duše
Kdysi sama sobě přísahala, že oba zůstanou stejném břehu řeky, že když zemře on, ona bude muset taky. Žila jen proto, aby zůstala s ním. Avšak nikdy nepočítala s tím, že ona zemře prvá. A on zůstane žít.
Zrcadlo duše
Povídali jsme si. Jen tak, o všem a vlastně o ničem. Znáte to, někoho potkáte a máte dojem, že se znáte už hrozně dlouho, nejméně od malička a přitom se vidíte poprvé v životě. Víte to a máte z toho v hlavě hrozný zmatek a vůbec nevíte, jak je to možné.
VYZNÁNÍ
texttextDáváš mi pocit, že někdo při mně stoji,
Však blízkost tvá mé rány nezahojí.
Miluju tě, však duše má je němá,
A srdce. To slitování nemá.