Písmák Alcohol street
Zpět pluješ ku svému ložijak Odysseus proti vůli Božíjak úhoř na své poutido Karibského moře chceš plouti
Ulicí temnou co strach hlásá provází tě samoty krása
jak Kristus bičem hnánkříž do rukou byl ti dán
Peklem se plačíc potácíš Vergilius však stratil sea čekajíc na svou BEATricehlavu rum ti roztáčí
Svatá válka
(Am)(E)
Lidi křičí, smutek zaliká,
(F) (G)
Když vidí, jak oheň duše poliká.
Alkoholem proti lásce
Ta cesta vede podél potoka,točí se jako lstivý had,od slz blůza tvá již promoká,trochu citu zkusím ti dát.
Jdeme a za ruce se držíme,ne však z lásky, to strach,oba si něco dlužíme,city obrací se v prach.
Hledáme konec našich hádek,nohy a hlava bolí,nežijem ve světě pohádek,to způsobily alkoholy.
Byl jsem na dvou věcech závislý,byla jsi to Ty a ten Dábel opilosti,však stalo se něco s mojí myslí,vskutku.
Hořký konec Světa
Mračna klesla moc naráz. Tak nízko, že dotkla se moře,voda se vařila a ryby křičely tak nahlas,že ochrnuly a počaly hořet.
Stromy uprchnout chtěly,však držela je Země mocná síla ,proto pozorovaly smrt a tiše se chvělyvětrem zlomena jim páteř byla.
Hlína zrudla a v lávu se proměnila,každý, kdo na ní zůstal stát,toho ostrou bolestí odkrvila,zde již nebylo co pohřbívat.
Zhuleně a pomalu
Poznal jsem pár týpků co maj hodně trávy a co jí taky hodně hulej a pak do tmy svítí svýma
červenýma očima a přestanou se smát jen tehdy, když jim dojde dech a začnou se dusit pod
tlakem kouře v plicích co ho tak ochránčlivě drží, aby ani kousíček nepřišel nazmar a pak je už
zase tady u mě, v mé ruce, v plicích, v duši, na očích které se stále soustřeďují do jediného
Až
Až Svět stane se hrůzou,
a dětí pláč jest můzou,
až lidé pod bolestí se zkácí,
když uvidí život jak se ztrácí.
Smutný Bagdád
Ruka bez prstů,
už nebude hladit Tvé vlasy,
hlas milý ztich,
už neuzná tvé krásy.
Schizofrenie
Disharmonie duetu,jeho smutné duše,kříž namísto pugétu,hřeby místo trnů růže. Dnes druhý hlas sólo měl,tak mocně jemu pěl,baladu, že smrt by chtěl,zvedl se a skočit šel.
Oblázek
Jednou si oblázek bílý,
na dno hodila s přáním,
abychom spolu byli,
aťtě navždy chráním.
Bůh
Že poznal boha řekl,
oni semu smáli,
smáli se když poklekl,
dál sami sobě lhali.
... a láska utichla.
Tak dlouho jsem ji dusil,
nevědomky, dlaní na ústech,
aniž bych cokoli tušil,
docházel jí zvolna dech.
Letní bouře
Strom, co vítr se mu směje,najevo svoji nespokojenost dává,s tím co se kolem děje,větví jak vlajkou na protest mává.
Zástupy těžkooděných mraků,"Kdož su boží bojovníci" pějí,zaléhám, však desítky zraků,mne spatří ležícího na zemi.
Broky vody střílí,za ohlušujících výstřelů děl,dým od země stoupá bílý,ohnivý jezdec z nebe sjel.
Studí kov každé střely,na zádech mokrých od krve,snad jen vystrašit mě chtěly,zas slunce svítí jak prve.
Propast
Stál těsněnad propastí,
těsně, na krajíčku samém,
tváří v tvář východu,
nad brzkým, jarním ránem.
Sen smrti
Dnes za noci temné,měl jsem sen děsivý, viděl jsem víly jemné,slyšel hlas hřejivý. Náhle hlas v skřek změnil se,víly zbledly a padly,proč já neprobudil se,když rozum mi kradly. Tu zrůdy místo krásek stály,z očí krev místo slz utírám,se strachem snad si hrály,s hrůzou došlo mi, umírám. Bože můj.