Písmák Okamžik
Okamžik
V dlanilehce tisknu bledýokamžik,
který za chvíli uletí oknem ven,
aby se mohl dveřmi vrátit zpět
Sbírání střípků
Jako šílená házím sklenici do zdi,
v tenhle nedělní večer pozdní,
toužím toho pohárku vidět střepy,
toužím je posbírat aopět slepit.
Oni
Oni=on+ona
Uvězněni v tmy pevném objetí,
dlouze. snad hodiny tu stáli,
jak rodiče náhle bez dětí,
Sama
Sama
Pohlcena tichem stereotypu - sama
v uších melodie známá - zpívá
Ví co dělá. možná
Kostel
Kostel
Tíha noci se do mě bez varování opřela,
má ospalá mysl propadla se do noci,
az dálky jen světlo skvostného kostela
Lípa
Být lípou opuštěnou ve všednosti říjnového večera,
uprostřed zoraného pole vlastních snů,
nechala bys potichoučku do šera,
zpěv svých mocných listů znít
Prosba
Jak sněhová vločka mezi miliónem jiných,
jsi stejně tak sám,
tak sám jako já
Smutek v tvých očích
To jsem já
Jsem světlem ve tmě zhaslým bez naděje na opravu
Jsem kapkou deště vsáklou do mokré půdy
Jsem blátem špinícím dokonalost tvého prahu
Jsem válkou ničící vše co kdy dávalo smysl
Realita
Jako jasná záře ranního slunce bodá mě do bolavých očí,
tak ivír lží určených Tobě se jako dětský kolotoč točí,
a pár temně černých koní řídíš Ty, milovaný kočí.
Však realita je jiná