Písmák strach
hodiny tikají jakoby do větru,
plazím se tiše stále blíže a blíže,
si stále víc na hlavu,
jdu kolem postele přímo do té tvé říše,
Hřbitov
Kouknu do stropu, vidím to, co vidím když kouknu do země,
kouknu na lidi kolem mne, vidím to, to samé jako když kouknu na blitky v záchodě,
všechno je tak jiné, jak to jen popsat.
Koukám na tebe, tvé vlasy se vlní jsou žluté, krásně žluté,
abstinence
Okouzlila mě abstinence, okouzlila mě stejně jak motýla rozkvetlá růže.
Chtěla jsem ji pevně stisknout a už nikdy nepustit, chtěla jsem ji tisknout jako před lety svého plyšového medvídka,.
Viděla jsem na té trnité cestě plné nástrah krásu a normální plnohodnotný život, byla jsem přesvědčena že to dokážu.
A však jako po jaře vždy příjde zima závislost se mi vryla do mozku.
Postava
Podivná postava v rohu se krčí, její vlasy jsou mastné a dlouho neudržované.
Oči jsou zapadlé a zdobí je kruhy, velké černé kruhy.
Pleť má bílou a místo červeně vidím spíše zeleň.
Pohublá postava dala se do pohybu, v botě má velkou díru, ztěžka dýchá.
Myšlenky
Když tě už neposlouchaj ani nohy, začni psát různé slohy.
Život nemáš lehkej, zamysli se nad zákony, jsou jen samé úkony.
Rači se zašij do sklepa, tam budeš aspoň slepá.
Nesmíš poznat tenhle svět, bylo by to na tebe trochu moc vět.
Realita
Neni kam jít, neni kam se schovat, neni co ztratit, neni proč žít, proč ploužit se dál.
O čem je vlastně tenhle svět.
Je jak kniha plná vět, vět co nejsou zřejmé.
Každy má svou knihu, svět, iluze a realitu.
Vrátit čas
Tak opět ztrácím tu chuť žít a má mysl nevnímá.
Všichni mě zas opouští, ale vždyť já jsem pořád já.
Znovu ten pocit mám, to že umírám.
Všechny ulice jsou prázdné a tmavé jako dřív.
zrůda
Viděli svou smrt, slyšeli svůj osud a přesto dělali co neměli,
Jejich žíli se měnili a měnili, a sami se tenčily celý se tenčily.
V hlavě měly jen psychózy a zmatek, byly v tom samy.
Chtěli je vyhnat, vypudit do tmy.
drogy
Koukáš na nás mezi prsty,
a nekomunikuješ ústy,
létáme nad tvou hlavou,
jsme láska, jed a pokušení,