Písmák Requiem pro Tebe
Chci v tento krásný jarní den psát o Tobě. Napsal jsem spousty slov o lidech, kteří pro mně nic neznamenali, ale o Tobě zatím ani čárku. Proto dnes píšu o Tobě a pro Tebe. I když to nikdy nebudeš číst.
Ve stínu zoufalství
Neřekl bych, že jsem k tomuto zásadnímu rozhodnutí dospěl nějakým okamžitým citovým pohnutím. Dalo by se říct, že šlo spíš o dlouhodobější celkový stav mojí mysli. O klasický vnitřní souboj rozpolcené osobnosti. Postmoderní variace na téma "být či nebýt".
Beznaděj stáří
Stalo se to jednoho krásného letního dopoledne. Jel jsem zrovna po hlavním tahu Havířovem a vzhledem k docela plynulém provozu jsem dovolil svým myšlenkám utéct někam za práh všedních starostí. Snad proto jsem si ji nevšiml. Drobné seschlé stařeny, pomáhající si při chůzi ošklivou dřevěnou vycházkovou holí.
První schůzka
Jaro na ni dolehlo plnou silou a probudilo v ní city a vášně, o kterých myslela, že už jich ani není schopna. Těžká a omamná vůně probouzející se přírody, působila na její ženství jako živá voda. Ve vzduchu visel příslib věcí velkých a krásných, a ona byla odhodlaná, nenechat si je tentokrát proklouznout mezi prsty. Jako už tolikrát.
Variace na blízká setkání
Byla to taková klidná letní noc. Nebe bylo plné hvězd a vál mírný vánek, který jemně pohupoval těžkými obilnými klasy. Vydávali jemné šumění, vzdáleně připomínající moře. Černý les za hranicemi pole dřímal ukolébán teplým dnem.
Theres
Vytáhla`s mne dnes z mé samoty sem za město. Ležíme v trávě - jedna nadějná a jedna ztracená existence - naslouchám tvému melodickému hlasu a pomalu se utápím v hlubinách tvých jasných očí. Jsou v nich jiskřičky nikdy nepoznané, ale přece tušené bolesti. Chce se mi tě pohladit a nějak ti projevit svoji vděčnost nad tím, co pro mně děláš, ale slova mi váznou v hrdle a to je dobře, protože je zřejmě slyšet nechceš.
Nejhorší smrt
Jen co se mé nohy obuté do těžkých kožených bot dotkly dláždění nástupiště, věděl jsem, že jsem doma. Atmosféra tohoto starého nevelkého města mě okamžitě vtáhla do svého nitra, odkud se jen přetěžko uniká a zástup vzpomínek mi náhle kráčel naproti a vrážel bolestivě do mně. Zapálil jsem sikrátkou startku a s jasným úmyslem vyrazil do nocí ku spánku ukolébaných ulic.
Kráčel jsem přes parkoviště, kde jsem kdysi při drobné potyčce s policií a poněkud rozzuřeným řidičem, kterému se nelíbila moje procházka po střeše jeho auta, přišel o nádherný obrácený kříž.