Písmák Havran v parku
Na sněhové louce poházené uhlíky.
To jak ďábel zatřásl plátěným pytlem na zlobivé děti.
Jeden zuhlíků stále sálá teplo a odkrývá tak zažloutlou trávu.
Když na něj dopadne božská ledová slza, zasyčí a
v kontinuu běloby
vkontinuu běloby
(po)lopatické narážky
modrou krví do žil
a na měděné oči vrstvu stříbra
1942
Na stole ležel prázdný talíř
někdo ho sklidit zapomněl
před chvílí si tu děti hrály
Odložená
Nech si mě poslat na dobírku,
do vlastních rukou, rozbal mě
a doplň si svou skvělou sbírku
hodím se do ní náramně
na samotách
zezasnežených samot
vyšla projednou jejich srdce
tají u příběhů, vzpomínek mládí
zkamen uhlíky vočích
liško plyšová
liško plyšová,
voníš po lese
mýdlem z babiččiny skříně
pytlíčkem s levandulí
Setkání
Vítám tě tady, moje drahá,
po dlouhé době setkání
do očí slzy nahání.
A matka slzy nepřemáhá.
Při západu slunce
Jako by někdo po obloze rozlil pomerančový džus
tak klidná oranž, konejšivá, horká
vydechuje růžově do pastelové modři.
Okna protějšího paneláku se rozhořela.
Lůžková
a každé ráno rohlík s medem
a do termosky dolít čas
zas neúprosně stejný je den
zas neodchází nikdo znás
Motýl a lilie (Bai He Yu Die)
Konečně nadešla ta chvíle
ta chvíle vzácná, sváteční
kdy jedno odpoledne milé
odliší se od šedých dní.
Chodníky
Vulicích už je vyvětráno,
chodníky navzdor tramvajím
maj postel ještě rozestlanou,
na své dělníky čekají.
pod taktovkou šera
po dlouhém hraní prsty otřeš
Ježek se kspánku ukládá
teď zabrnkáš mi
tmavomodře
Modlitba za Hanu Kupčíkovou
S lítostí v srdci oznamuji, že nás dnes náhle opustila
babička, matka, přítelkyně, básnířka
Hana Kupčíková
jménem pozůstalých: vnučka Alžběta.
Lamentatio poetovy manželky
po modrém blankytu bělavé páry hynou
prohlásil On na rtu se žlutou zaschlou slinou
lehounký větřík s nimi hraje
- doufá, že moje srdce taje. –
na starém gauči
na starém gauči
skvrny vzpomínek
na jahodovou zmrzlinu
na první milování
Experimentátorka
rozsekám si tě na nudličky
a dám tě na noc kledu
budu tě něžně lechtat víčky
jinak to nedovedu
Beze jména
roztékám se po hrotech
tvých anonymních dopisů
hluboko do kůže prosakuje chlad
černý kužel tmy na jevišti
V síti
napletl pavouk kolem Země
hedvábnou síť
a od té doby
den nezačíná východem slunce
proměny slov
bývala slova
šeptaná horce do ucha
a šťastné slzy – tajemství
co se píše do deníčků
po večírku
hrábni si do strun a nech se znít
pokojem odkud dávno všichni odešli
nech se provibrovat nedopitou sklenkou
a až sousedka začne bušit do topení
Transfuzní
rozhodla jsem se
jít darovat radost
silnou jehlu mi zabodli do úsměvu
přinesli mi dort a štěňátko
malování
bělobou ornament na čistém podkladě
snad květina pro dávnou lásku
pár kapek tuší na obrázku
jak hejno havranů sedících na hřadě
Ztracený svět
na dně se ukrývá ztracený svět
skleněné vzdechy krví
do kůže
recepis večera – po lžičkách jed
až půjdeš spát
až půjdeš spát tak na víčka
dám ti pár zrnek máku
až budeš ve snu hýbat očima
budeš se dívat na vlnky a házet žabky
Setkání - Kap.2
Ráno probudila Kateřinku vůně horké čokolády, kterou maminka připravovala ksnídani. Kateřinka vyskočila zpostele a utíkala do kuchyně.
„Byli tu,“ vykřikla radostně, když se podívala na krbovou římsu. Ale maminka jen zavrtěla hlavou a řekla: „Už jsi, Kateřinko, dost velká na to, abys věřila na skřítky.
Festina lente!
Pavel vzal svůj kufřík zčerné kůže a pečlivě do něj naskládal lejstra, co ležela na nočním stolku. Utáhl si kravatu a sáhl na kliku. „Ty už jdeš zase pryč. “ zeptala se spovzdychem jeho žena, která ještě ležela vposteli.
Prosinec
bez zimy, bez sněhu
hrajem si na něhu
hrajem si na lásku
z Ladova obrázku
Pod peřinou
zakotveny vpostelích
dávné sny se zdají znova
hledat skryté významy
vzaprášených stránkách snářů.
Svatební noc
zbílého náměstí
věneček ze šustí
zavoněl neřestí
láskou i bolestí
smutnej plavec
sundal si koupací čepicipak řeklnechcete.
a já nechtěla
kolikrát užslyšel tu odpověď
ale nikdy ho nenapadlonechat na hlavě.
Cesta na Korsiku
První cíl mé cesty byl Řím. Vautobuse jsem měl rezervaci na místo hned za sedadlem řidiče, odkud je nejlepší výhled, abych se mohl kochat ubíhající krajinou a abych mohl co nejrychleji vystoupit, kdyby se mi cestou udělalo špatně. Špatně ze vzpomínek. Přesto jsem doufal, že všechny vzpomínky zůstaly v popelníku na nádraží pečlivě típnuté špačkem zposlední cigarety.
pravda
nohy ovité psím vínem
kráčí po hebkých oblázcích
vlasturách ticho
spí vážkami ukolébané
Bílá srna
Lovec na svém koni jel,
bílou srnu náhle zřel.
Tu ze zad luk svůj sňal
a pobíd\' koně vcval.
Snění
Modrým pastelem
labutí křivkou
nakreslil vítr sen
a pravil Leť
Absurdní povídka
Pozdě večer přišel domů a spatřil tam podivnou ženu, seděla na parapetu a poslouchala zpěv ptáků. Kolem projela dodávka, měla červený majáček. Žena skočila zparapetu na střechu dodávky, vítr jí hrál ve vlasech.
Drozd se uhnízdil vlednici.
Píseň za mrtvý ráno
Zapomeň navždy
Na naše malý hádky
Jen málo času
Zbejvá pro pohádky
Tragické setkání zaryté abstinentky a pohledného mladíka, který si zjevně rád přihne
potkala ho vmetru
vbleděmodrým svetru
byl jí velmi divný
jeho pupek pivní
Navždy Tvá ...
Bláznivě se směješ a myslíš si, že nevidím. Jenže se mýlíš, drahá přítelkyně, vidím až moc dobře.
Tvé vzpomínky se rozprskly na můj černý kožich. Stékají po něm hladce a kapou mi do střevíců.
Na křídlech větru babí léto
Na křídlech větru babí léto
v šatech z pavučinek
objímá naše průsvitná těla
Slunce se pohrouží k spánku
Sametové stužky
Sametové stužky
přes boky se vinou
jsme oba nevinní.
hluboko v jeskyni
Váš názor?
ŘÍKÁ SE: JEDEN JE ZA OSMNÁCT A DRUHÝ BEZ DVOU ZA DVACET
Nabízí se tedy otázka, za kolik je vlastně ten druhý.
Mám dvě autíčka. Modré stojí 18 Kč a já se ptám prodavačky, za kolik je to červené. No, bez dvou za 20Kč.
Buď zas jak dřív
Toho léta přicházely do módy velmi kratičké sukně a barevná trička odhalující plochá bříška slečen. Zdeňka to zasáhlo jen minimálně. „Zastrkej si to, lezou ti ztoho záda. “ napomínal svou dceru Ivu.
V noci
Co to zas bylo za šílený nápad. Sen zdětství se sice vyplnil, ale jestli tohle stojí za to. Že já si nevzala těch sirek víc. Je mi taková zima, že se musím zvednout a chvíli se procházet.
... jen stíny na stěnách
jen stíny na stěnách
a skříně plné molů
ze sítí spouští se
pod oknem mrtvé mouchy
Cirkusová příšera
Lidičky, znáte někdo knížku Cirkusová příšera. Napsal ji Fred Stolský.
Našla jsem ji jako malá u dědy na půdě. Teda našla jsem jenom první díl.
Můj Warťas urozený
Mám žlutýho kombíka
a říkám mu přátelsky
křápečku
na technickej benzín
Spadla baba ze střechy
Spadla baba ze střechy,
kde dělala neplechy,
dědeček to uviděl,
poprvé se zastyděl,
Čtyři chlapíci
Půlnoc město objala,
vítr skučí vulici,
na lavičce před domem
sedí čtyři chlapíci.
Poštovní
Vroubky známek
udrží tajemství
stoleté poštovní
manželství
Hřejivá
Vyhřátá kamna
myšlenek
hledím skrz dírky
cvaklých jízdenek
Jedna paní povídala...
Typický úkaz vnašem domě není určitě ojedinělou záležitostí. Zajisté to znáte také. Ráno, jakmile kohout zakokrhá, otvírají se postupně dveře jednotlivých bytů a mezi chladnými stěnami chodeb se začíná ozývat švitoření sousedek – důchodkyň, které ještě vnočních košilích, snatáčkami na hlavě a vpapučích vybíhají sdělit světu začerstva vše, co ví, nebo vhorším případě to, co samy ani neví. A vtomto okamžiku rozhoupávají pomyslnou kolébku, vjejíž peřinkách se ksvětu probouzí zatím malá pomluva.
Hvězdná pěchota
Krev, sliz, krev, sliz, krev, sliz, krev
mozek, ruka, noha, řev
Ratatatatatata
Chcete vědět víc.
Tatínkovy malé nedostatky aneb Maminka zasahuje
Je deštivý podzimní den, takový, kdy člověk vždy zaleze pod peřinu a poslouchá, jak kapky bubnují na okenní parapet. I já zalezla pod peřinu a může se zdát, že poslouchám kapky, ale ve skutečnosti vzpomínám na naši bláznivou dovolenou plnou zvratů a nečekaných překvapení…
Už týden před odjezdem se maminka statínkem urputně připravovali, nakupovali jídlo, spací pytle, stany a další věci potřebné na týden vpřírodě. Já a moji sourozenci, Honza a Katka, jsme zatím užívali teplého léta a chodili se koupat kmalému bahnitému rybníčku.
Bylo ráno, tedy spíš už poledne, a protože jsme se sourozenci včerejší večer u rybníčku trochu přetáhli, ještě jsme sladce spali.
Čepice
Božena: /Převaluje se na posteli ze strany na stranu, nakonec se posadí. / Mojmíre. /Ozve se výkřik. / Mojmíre, pojď už do postýlky.
Můj den v metaforách
Probouzím se, hraje rádio. Už půl hodiny.
Zaspala jsem.
Čas běží rychleji.
Špína za nehtama
Rozpuštěný mejdlo
přísahám
zatažený žaluzie a
divný zvuky od sousedů
Faustův dům
Na Skalce stál starej dům,
kam za dubový vrata
nikdo léta nevročil.
Jednou chudej studentík,
Kletba z dimenze D46R
Jirka běžel uličkou nahoru k náměstí jako vítr. Jeho dlouhé nohy pravidelně dopadaly na dláždění- bum, cák, bum, bum, cák- na zemi bylo plno kaluží, ale Jirkovy temně modré oči, jako by kaluže neviděly. Možná je ani nechtěly vidět.
Právě vbíhal na náměstí, když věžní hodiny odbíjely dvanáctou na znamení holubům, kteří se jako jeden zvedli známěstí a střech a vzlétli knebesům.
Dumínův spoluvězeň - Kap.7
„Oběd. Vstávejte, prašivci, nese se krmě. “ rozhlašoval žalářník a rachotil lžící o mříže. Do každé cely vhodil zpytle na zádech pár krajíců chleba.
Zabila jsem ho!
Zabila jsem ho. Po měsíci utrpení jsem se odhodlala a udělala to. Stálo to za to a je mi krásně. Ten jeho pohled už mě nebude víc trápit.
Kouzlo Vánoc
Rodiče jsou konečně pryč. Jeli do města nakoupit na poslední chvíli ještě nějaký cukroví, takže se můžu přestat tvářit zbědovaně.
Rozhodla jsem se totiž, že se letošního vánočního běsnění neúčastním, a tak trošičku simuluju. Ale řeknu vám, že to není zas tak jednoduchý předstírat chřipku.
Sen pana Michaela Kerdy
„ Jsem starý, nepotřebný a unavený,“ řekl si jednoho večera Michael Kerda, otřel si brýle do vyšívaného kapesníčku a položil je na noční stolek hned vedle sklenice se zubní protézou, naklepal si polštář, lehl si do postele, přikryl se peřinou až pod bradu, zhasl lampičku a usnul.
Zazvonil zvonek, ale pan Kerda se jen překulil na bok a přetáhl si peřinu přes hlavu. Jenže zvonek si nedal pokoj, dokud se nezvedl zpostele, nenatáhl si tepláky, neobul kostkované papuče a s trochou mrmlání se nedošoural ke dveřím. „Kdo je to.
Doutnající popel a věnec z jeřábu
K
rálovna noc pomalu odcházela. Její vlečka ztmavého tylu se sunula krajem, ustupujíc před mlhavým závojem rána, které jako nevěsta při svatebním obřadu zkrápělo svá ňadra rosou. Na východě už vykukovala rozčepýřená hlava slunce, když poslední hvězdy zdobící lem vlečky pohasínaly. Tráva na kopci posetá tisíci jiskřivými diamanty rosy se lehce vlnila ve větru.
Tajemství bedničky - Kap.6
„Nehltej tak,“ napomenula maminka Kateřinku při snídani. Ta nacpala zbytek rohlíku do pusy, takže vypadala jako křeček, a spěchala na zahradu.
Valtánu sáhla do skrýše pod prkny a vyndala bedničku. Položila ji na stolek, aby lépe viděla dovnitř, a odklopila víko.
Skřítkovský žalář - Kap.5
Tu noc přibyl kosazenstvu Skřítkovského žaláře nový vězeň. Přivedli ho vpoutech a zavřeli do jedné zcel, kterým se mezi vězni říkalo „řadovky“. Jejich správný název byl Řádovky, tedy cely pro ty, kteří se jakkoli provinili proti Řádu skřítků.
Dumín se posadil na kupku slámy, která mu příštích sedm dní měla sloužit jako postel, a bylo mu do breku.
Kam zmizel Pavlík? - Kap.4
Co se asi mohlo stát. Kateřinka vzala spovzdychem ze země netknutou misku medu a vyběhla skleněnými dveřmi do zahrady. Byl červen, zahrada pěkně voněla a duhově hrála barvami rozkvetlých kvítek. Kateřinka se vesele zatočila, až se její suknička proměnila ve velké červené kolo.
U soudu - Kap.3
Tydlín dovedl Dumína až do sklepa kvelké krabici, na jejímž víku bylo napsáno SOUD. Zaklepal na krabici a okamžitě sevmalém okénku objevila hlava rozčepýřeného skřítka.
„Co si přejete. “ zeptal se onen skřítek Tydlína a Dumína.
Miska s medem - Kap.1
Odbila půlnoc, celý dům tiše dřímal všeru, jen vkuchyni zpod dřevěného obložení dole u zdi dopadal na podlahu uzoučký paprsek světla. Jedno prkno se pohnulo a ze škvíry vylezl skřítek. Protáhl se, zívl, pak se ostražitě rozhlédl a rychle přecuptial kuchyň až ke krbu. Vyšplhal se na krbovou římsu, kde ležela dřevěná miska stroškou medu.
Červnový den
Dusno tlačí mé vnitřnosti a pálí bolestná odřená místa tak, jako voda topí večer koťata. Podléháme myšlenkám na déšť, který nepřichází. Květy šeříku vadnou ve váze po babičce, když opelichaný kos zapěje pod oknem árii slunce. Svět drkotá vrytmu motoru autobusu a žluté krychle kolem hýří mnoha životy, které jsou vězněny vjejich náručí.
Moje první brigáda
Crrrrr. „Ještě ne. Vždyť jsou teprve čtyři ráno. Tři hodiny spánku mi nestačí,“ zařvala bych snejvětší chutí na budík, ale jako bych slyšela jeho argument: „Já nemůžu za to, že se touláš po koncertech až do rána.
Zimní radovánky
„Tak jsme tady,“oznámil nám tatínek. Naše auto zastavilo před dřevěnou chalupou. Bylo to naše oblíbené místo vhorách, kam jsme jezdili hlavně v zimě a o letních prázdninách. Letos snámi přijel i strýc Pavel se svou ženou Lucií a dvěma syny.
Přízrak
Lampa měkce osvětlovala chodník pod domem. Byla tichá zimní noc a hustě sněžilo. Jen vokně pokoje slečny Whatleyové svítila svíčka. Paula Whatleyová nemohla spát.
Samota
Dlouhá bílá cesta,
vlnitá jako tělo hrozivého hada,
se plazí do kopce temna.
Šplhám po jejím koberci vzhůru
Poslední vteřina
Vyšli na dvůr. Prudké slunce ho oslnilo. Chvíli mhouřil oči než si zvykl. Otevřela se brána a do dvora vjel dřevěný vůz.