Písmák Moje ruská anabáze - pokračování 5
Kterak nám ukradli pilu, aneb co všechno je v Rusku možné(nejen ukrást)
Jak jsem se již vúvodu zmínil, naše původní pracovní zaměření byla výroba a stavba dřevěných domů pro ruské vojáky,kteří se vraceli zrůzných částí východní Evropy, kde střežili světový mír a stáli jako pevná hráz proti světovému imperialismu, německému revanšismu, izraelskému sionismu a já nevím proti jakým dalším „-ismům“.
Všichni dnes víme, co bylo pravým důvodem dočasných pobytů vrůzných státech. Naštěstí „dočasně“ není na „věčné časy“, jak hlásaly transparenty při každé možné příležitosti, a teď nastal čas, kdy bylo potřeba velké množství ruských obyvatel dostat zpět do Ruska a tady jim umožnit bydlení.
A od toho tu byla firma „Pi…“, ale ne.
Moje vlastní ruská anabáze - pokračování 4
Kterak jsme vyrazili na "jedno", aneb "Bože odpusť ruským pivovarníků, neboť nevědí, co činí. “
Když už jsem to vminulé kapitole nakousl, tak vám o tom teda povím. Ano. Bude řeč o pivu.
Moje vlastní ruská anabáze - pokračování 3
Kterak jsme ulovili býka, aneb nejen s práce živ je člověk.
Už jsem vám tady popisoval, co jsme vlastně vRusku dělali a co jsme tam pili, ale musím vám taky objasnit, co a jak, jsme jedli.
Již vúvodu jsem se zmiňoval, že spolu snámi jel i kuchař, který se měl starat o naše spokojené žaludky a potažmo i naši spokojenost celkovou. Neboť najezený pracovník-spokojený pracovník.
Moje vlastní ruská anabáze - pokračování 2
Kterak jsme díky Luďovi objevili vesnici,aneb "Bábuška,vam nůžno děrevo. "
Jak jsem se již zmínil, všichni, kteří pracovali jako řidiči, měli přidělené Tatry, jen Luďa cisternovou vétřiesku, což nesl velice nelibě a závistivým okem sledoval, jak se proháníme sTatrami po bázi a jak efektně, zejména pro Rusy řadíme redukované rychlosti. A tak jsme, mu když, byla volná chvilka, půjčovali Tatry, aby si mohl „zataročit“. Vtěch chvílích, míval Luďa vočích divoký lesk, jako mudžáhid, který řeže hlavu americkému vojákovi, když se pouštěl do močálů a různých děr a roklin, o které nebyla kolem báze nouze.
Moje vlastní ruská anabáze - pokračování 1
Kterak jsme dorazili do cíle, aneb "Musíš piť, abys zabudol. "
Stejně jako každý problém vRusku se nakonec nějak sám vyřeší, vyřešila se bez jakéhokoliv přispění „milícje“ i ona zmiňovaná dopravní zácpa a my jsme se mohli pohnout kupředu. Zásoby slivovice, které jsme vezli a které, jak jsme pevně doufali, nám vydrží několik dní, se povážlivě ztenčily, neboť jsme si začínali uvědomovat, do jakého dobrodružství jsme se pustili, a valkoholickém opojení se nám dařilo jakžtakž zvládat stres, který se nás zmocnil už na běloruské hranici.
A tak jsme konečně vjeli do severozápadně od Moskvy ležícího, asi třicetitisícového městečka Solněčnogorsk.
Moje vlastní ruská anabáze
Odjezd
Pokud jste někdy vminulých letech chtěli, nebo snad museli, navštívit Rusko, neobešlo se to bez razítka vpasu, které bylo psáno Azbukou a stálo na něm „AB SLUŽEBNAJA“. Toto razítko jste sice obdrželi bez jakýchkoliv dotazů a problémů na kterémkoliv oddělení pasů a víz, avšak pro ruské celní úřady mělo velikou váhu. Bez toho se do Ruska prostě nesmělo.
Razítka vůbec mají vRusku svou nezaměnitelnou úlohu, ale úplně nejvíc, pak platí razítko kulaté, ať už na něm bylo cokoliv.
Hodiny
Ty hodiny se nám do auta nevlezou.
J. V. Stalin- Praha,Staroměstské náměsti, 1945
Přiznání
Haiku, Haiečku,
Haiku zelený,
já jsem tě nepochopil,
já jsem as střelený.
Krtkem do Brna
Letěl jsem krtkem do Brna.
Velbloud je růžový. North Corea libre. (Někdy)
Návštěva
Návštěva
Nedávno u mě přistáli Jupiteřané. Něco popili, něco pojedli. A pak začala konverzace. Protože patřim kinteligentním lidem, hovořil jsem pochopitelně jupitersky.
Hovno? A proč ne!? v.1,5
Obsah:
Obsah: 1
Vážený a milý čtenáři 2
Kapitola první: Prdy a prdění 4
Zájezd
Zájezd
Tož pravda ludé dobří, pokrok sa nedá zastaviť, to je jasné. Pryč sú ty doby kdy sa cápalo edem pěšky, nebo ti majetnější na vozi. Neskaj sú ludé tak zdechlí, že to je až haňba pluť. Už to néni ani pravda, gdy knám do dědiny přijél první autobus.
Serenáda
Išel Jano ráno z hodou,
bělou cestou kráčal domou.
Hodina děviata už bola, lidi išli z kostola.
Jano spokojeno si kráča,
Reklamní
Jen co ráno spostele slezu,
zapnu Philishave frézu.
A hned jak její tři břity
vyholí mi bradu,
Ornitologův povzdech
Na cestě k lesu,
chytil jsem ptáčka, tak ti ho nesu.
Zmáčklas mu křídlo - já jsem se díval,
cosi v něm prdlo,
Hovno a proč ne?
Vážený a milý čtenáři.
Právě se Vám dostává do rukou studie,která nemá na světě obdoby. (Alespoň o tom nic nevím. -pozn,aut.