Na mě nemáš...
Na mě nemáš, bído
Mám totiž depozitář
krásných okamžiků
rejstřík dotyků a slov
Svaté přijímání
přijala jsem Tvoji krev
zpívala jsem k Tvojí větší slávě
přijala jsem Tvé tělo
a vzdala díky za chléb náš vezdejší
Úsměv a slzy, bolest a rozhřešení
Brnkám tu veselou píseň
A přistihnu se v moll
Pláču jak podzimní vítr
A vím, že je zima krásná
Slunce západ
Zapadající slunce
a vůně prachu v kolejích
za zrcadlem slova loučení
nervózní drncání pojízdných tašek
Kapka
Kapka jak slza anděla
dávno se ztratila znova docela.
Oschla a vylétla plavně nahoru
nedbajíc zlata, perel, mramoru
říkáš
říkáš déšť nebo ranní rosa
slza po tváři mi stekla
říkáš smutek a jak to zvládám
rána, co se nechce hojit
Waltz
Jsi už dávno za mnou
Světla náhle ztmavnou
Zas slyším Tvé housle hrát
Možná přišels mi říct
SETKÁVÁNÍ
Jarní
Na jaře je Strom zahalen čistým, přímočarým a přitom měkkým světlem – jako mladá dívka, která se dychtivě chce seznámit se vším kolem sebe a vším se ochotně nechává poznamenat a nestará se o to, jestli je to navždy.
A Slunce jej zdobí a povzbuzuje, mateřsky ho vede kjeho budoucí kráse, a Strom se jako marnivá slečna mnohokrát převléká, je přece tolik barev, které musí vyzkoušet, barvy pupenů, květů, tolik odstínů zeleně ….
… až se nakonec pro jednu rozhodne. Ale přesto je to nevinné jako hra na dospělost a Slunce, které to ví, přece jen nechává své paprsky projít jakousi clonou, aby ten výsledný dojem byl poněkud rozmazaný, neurčitý, kdo ví, jaká žena vyroste zmarnivého děvčátka ….
Všedno ... denně
nestojím snad za to, aby ses mne zeptal jak se dnes máš, co nového, je Ti dobře, žiješ . děkuji za optání, úkolů mám spoustu - nezapomenout na Tebe, přijít včas zašít knoflíček u košile a být vždy připravená očekávající a dychtivá po jediném slovu teď, teď to přijde. . ještě ne žárlím na všechny, ne které ses dnes usmál které jsi opatřil svým pohledem i s kterými ses střetl Byli Ti partnery či soupeři a mohli zvednout hlavu tvář k tváři obrátit byť pro další ránu
* * *
Hledej dál bod něhy, neustávej
hledej . dotýkej se
prsty slov či štětců rozechvívej struny
druhým ukryté pod deskou z dubu
Prolog
Hrad je pustý mezi lesy i světy
ne však prázdný, jsou tu všechny ty osudy i věty
přátelská setkání či ohnivé souboje
tajná láskyplná šeptání i přípravy do boje .
Sluneční sen
Sluneční sen
Je to jako láska
Mít tě vživotě, sluníčko
Když ráno vstávám, ty ještě spíš
Jsem tady
Už slyším tvůj vůz
za branami mého já
Kopyta a kola duní zemí
A já tě chci přivítat jak jen umím nejlíp
Kdo jsi ?
Kdo jsi . S větrem jak prsty mi probíráš vlasyKdo jsi . Paprsky slunce západu mě líbášKdo jsi . Tichý hlas v srdci co šeptá tvá slova
A všechen ten čas je jen tvůj a můjMáš tisíc jmen a stokrát tolik podobS tebou jsem Radost a Píseň a Země a VodaKdo jsi Ty .