Písmák Slyšíš mě! Navždy!
Ani nevím kde začít, snad křičet jen tak do tmy z plných plic.
Tančit v euforii u ohně nahý a v souznění s rytmy hudby sklepat pocit viny.
Že jsem zvíře a dmu se představou své důležitosti. Že vnímám svět všemi póry.
Finem populo
Každým dnem, kdy startuji tělo k činnosti, si připomínám pošetilost mého počínání v kontextu času. Počínaje polupováním v kloubech a odměřením vzdálenosti ke tkaničkám, která se s přibývajícími roky relativisticky pořád prodlužuje, konče uvědoměním si špatně prožitého rutinního dne. A ze všeho nejvíc nesnáším ony nástěnné hodiny ukrajujíc kousek po kousku z koláče pro dvanáct hostů. Kéž by se alespoň jednou některá z těch hodin chtěla zadusit a nechat mi tak svou hodinu bez běhu času.
Průměrný život
Sumář životní cesty:
- 1 x ženatý
- 1 x rozvedený
- 1 x narozené dítě
Na Zemi
Je tak krásná.
Modrá a tichá, má milovaná.
S oblaky bílými jako prameny stříbrných vlasů.
Moje planeta, moje Země.
Hranice poznání
Kdo z Vás se sám sebe někdy neptal kam směřujeme.
Kdo z Vás se sám sebe někdy neptal co je tam nahoře.
Možná, že odpověď je mnohem prostší než jaké nároky na ni klademe. Anebo daleko překračuje naše možnosti, které jsme schopni jako lidé vymyslet.
Cítíš tu horu nevinnosti?
Cítíš tu horu nevinnosti.
(Květ se jménem Svědomí)
*****
V týlu květ ztrácí svou vůni
Probuzení
Probuzení
*****
Popsat slovy. …ALE JAK.
Dát světu dar lidského poznání, . ALE JAK.
Kde je konec a kde začátek
Den první
"Konečně se mi to povedlo Heleno. "
"Konečně. " volal jsem otevřenými dveřmi do pokoje kde moje žena připravovala nedělní posezení po obědě.
Slyšel jsem jak se o zem roztříštil celý set nádobí, který jsme dostali svatebním darem od její matky.
Esence života
Vae victis.
Důležité je nepodlehnout vědomí o tom, jak každým ránem prosévám písek času dlaněmi. Nahodím stroj v hlavě, přitáhnu uzdu fantasii a zařadím se po bok skomírajících barev v duších ostatních lidí. Pěkně nám ta šedá barva ladí.
Před velkým třeskem
Tak si to pěkně srovnáme.
Pro člověka je přirozená touha poznávat. To znamená, že pomalu přichází na zákonitosti, které se tvořily miliardy let. Dalo by se tak s nadsázkou říct, že nemůže přijít nanic jiného než co se nabízí kolem nás.
Matematika
"Na co jen ty prsty mám. ", otočím se párkrát na postýlce a usnu.
O pár let později.
"Jedna, dvě, tři, čtyři.
Úvaha o lidstvu
V nepřeberném množství myšlenek, které náš mozek po jeden den života je nucen vykonat, najdou se takové myšlenky, které zásadním způsobem mění strukturu uvažování v dnech následujících. Uzavírají tak celistvost našeho směru, jímž se v životě vydáváme a protože je těchto kombinací uvažování nesmírně mnoho, jsme svým způsobem jedineční. Jedineční v našem relativním postoji k Zemi. Za těmito hranicemi jsme jen hmotnými body, což do jisté míry znemožňuje lidstvu jako takovému ještě nějaká léta neovlivňovat chod vesmírných zákonitostí.