Chcete spolupracovat s hudebním serverem?
Koluje vám v žilách rocková, metalová či coreová hudba. Chtěli byste se aktivně zapojit do dění na undergroundové scéně. Máte zájem o přísun originálních hudebních nosičů a akreditací na spoustu koncertů v České republice. Pokud vám nedělá větší problémy pravopis a myslíte, že byste byli schopni psát kvalitní recenze, reportáže, články či dělat rozhovory, není nic jednoduššího.
Konec?
Vše není tak neslané
jak se zdá
někde uprostřed
nasládlého patosu
Zapomeňte na Emptyho
Milí přátelé, i vy další, kteří si na mě ještě občas vzpomenete, dnes jsem opět po několikaměsíční pauze usedl k internetu a byl jsem překvapen, kolik z vás se po mě shání. Protože nemám čas odpovídat na maily a zprávy každému jednotlivě, chtěl bych oznámit, že na Písmáku prozatím končím. Nevím, zda-li jde pouze o delší pauzu či definitivní konec, ale momentálně nemám chuť ani nutkání cokoliv tvořit a zrovna tak nemám chuť uveřejňovatsvá dílkaprávě zde.
Díky všem, kteří mě četli, podporovali a kritizovali.
Po proudu
Těžko se zvednout
když tlak chodidel
v kříži
neustává
Down
Na svou cestu za teplemrychle zapomeňžádná nenívěčnej bludnej kruhnahoru a dolůpodělaný jojomůžeš o ní snítjediná možnostkdyž nepatříšdo týhle zvláštní dobykde se nemilujejenom šoustátvrdě a vulgárněžádná něharoztažený nohypak jedno cígoa lhostejný sbohemzase jseš prázdnejjako stokrát předtima příštěšlápneš do stejný pastia hlavou dolůznovu budeš psáthloupý a zmatený řádkyprotože nejsi dost chytrejani střízlivejabys pochopilže nemá cenuhledat přeludyze svý hlavyOtevřít očivstřebávata otupět.
Blátošlap
Můžeš si lhát
že právě tohle
je přesně to období
na který si dlouho
Deus (Ex Machina)
Venku zrovna centimetr po centimetru překonávalo nástrahy obzoru nové slunce, které vystřídalo to včerejší, dnes pravděpodobně již velmi unavené a odpočívající, avšak při světle, protože jak je dobře známo, slunce si zhasnout nemůže a i kdyby přece, tak jenom jednou, a to jedině vpřípadě, pokud bude ovládáno sebevražednými tendencemi.
Toto skvostné panorama Bohumilovi unikalo, poněvadž se ještě oddával spánku, přičemž si slastně pochrochtával. Jeho bytná zlomyslně počkala až slunce vyjde nad obzor, poté vrazila do pokoje, otočila postel na bok a vyklopila Bohumila na zem, který následkem pádu, ostatně stejně jako každé ráno, hlavou převrhl plechovou mísu, do které vykonával své noční potřeby a celý se potřísnil jejím obsahem. To ho probudilo vždy.
Šeď
Seděl na panelákovém balkóně a pokuřoval cigaretu. Bylo další zešedivých sídlištních ran. Lidé pod ním se hemžili jako stádo mravenců a spěchali do svých zaměstnání. Jako cvičené opičky, každé ráno ve stejnou hodinu, stejnou minutu, setkávali se na zastávkách hromadné dopravy, mlčeli, četli noviny nebo klábosili se známými a kolegy.
V týhle hektický době
Jasně
můžeš si třeba stoupnout
před ohromnou jeskynní tlamu
a vyřvat svoje city
Svázaná
Vidím tě jak ležíš
svázaná vkoutě
tak potichu a rezignovaně
i když provazy
Sebevrah
Byl to celkem klasickej pokus o sebevraždu. Nic zvláštního. Mladýho opustila ženská a on zatoužil ukončit to svoje pozemský trápení. Tohle se, koneckonců, děje denně.
Hra
Kalnejma očima sledovat
otevřenou dlaň
pramínky písku
nechat padat
V plamenech
Chvíle bez tebe řežou
jako koruna z trní
rostoucí z mý hlavy
a prodíraj se myšlenkama
Je mi fajn
Až se jednou položim
do kytek napříč
budu mít dost času
přemítat o temnu
Kytice
Strhnutím se probudil celý zpocený. Zhluboka dýchal a zočí mu líně stékaly slzy. Ten sen. Byl tu zase.
Sen
Ráno se Jindřich probudil zpocený od konečků prstů na nohách až po vrchol své elegantní pleše. Zdál se mu moc ošklivý sen. Chvíli tápal, kdy měl takový sen naposled a usoudil, že to bylo zhruba před pěti měsíci, kdy ho požírala lochneska ve sprchovém koutě.
Zrovna se chystal do práce a když otevřel dveře, spatřil vnich zarostlého chlápka, který měl na sobě vytahané tepláky, děravý svetr a v ruce svíral revolver.
Kterak se chrabří rytíři Rosťa a Michal vydali hledat draka a zachránit princeznu Jarmilu
Vkrálovství, vněmž vládl Zdeněk XVII. , zavládl smutek. Jeho jediná dcera Jarmila totiž jednoho dne znenadání zmizela, jako když slehne pára nad hrncem. Takové vysvětlení ovšem králi nestačilo, a proto nabyl přesvědčení, že jí unesl drak, i když nikdo zcelého království žádného draka nikdy neviděl a abychom byli úplně upřímní, moc lidí už ani na draky nevěřilo.
Čarodějce
Už zase hořím
intenzivně
nasávat plameny
letmých dotyků
Loupež
Zrovna ve chvíli, kdy Vilém mířil svou zbraní na uzenářku, vešel do masny policista Jáchym. Pohotově vytáhl kolt a zamířil tomu grázlovi mezi lopatky.
„Než se stačíš otočit, bude ztebe mrzák. “ procedil drsně skrz zuby.
Oči
Zem je tvá jistota
neochvějná
držíš se jí
a nechceš letět
Chtít dýchat
Zavřeli mě
do klece
a nechtěj
pustit ven
Padací most
Nejsem nic víc
než padací most
skoro nečinnej
co se jen tak
Nejsem blázen
Nejsem blázen
jenom
obyčejnej kluk
co se bojí lidí
Nepříliš nevinné rozjímání parkové
Touha
je ta největší kurva
rozpíná se mi vhlavě, mezi
pohledy – roztahuje klín
Pěna dní
Dny pění
kotel přetéká
vjazzových rytmech
šamanova šílenství
Balada o hlenotoku
Čenda stál u kašny na náměstí a již půl hodiny se zabýval smrkáním. Nechápal, co se děje. Zjeho nosu se řinuly vodopády žlutých hlenů, které zdánlivě neměly konce a zbýval již jen poslední papírový kapesníček.
Jak se dalo očekávat, zanedlouho přišla krize.
Trochu tepla
Kdysi jsme spolu sdíleli všechny deprese niterný pocity a svět i jeho špínu jsme viděli pod stejným úhlem často jsem snil o našem setkání plnej euforie z tvojí křehký duše kterou jsi vkládala do každýho písmenka obdivoval a jakoby v tu chvíli nebyl nikdo bližší než ty Jenže sny a realita bývaj v kontrastu to oba dávno víme a když se z jednoho stane druhé následuje náraz od prvního pohledu jsme začali utíkat každej na jinou stranu přervali pouta pošlapali svý duše a zbyla jen vzdálenost a chlad Jdeme pořád po tý samý stezce jenom už ne spolu ale od sebe a já přemýšlim kde jsme to posrali kam to všechno zmizelo kdo nás takhle okradl I když to nezjistim a budem se míjet dál kouzlo tvýho úsměvu a upřímnost tvý duše z mojí hlavy nezmizí Cesta zpět je lemovaná vyhřezlými kmeny stromů bažiny hořkosti a někde mezi námi je ten oheň snad nevyhasl je mi špatně z toho chladu chci k němu zas dojít
Potapěč
Usínám tak rád
a probouzim se
snechutí
do dalšího dne
Bloudim
Propadám se
dovnitř sebe
do zkurvenýho
nepochopitelnýho
Doufám
Uprostřed noci
zmateného a nejistého
probouzí mě tvůj nářek
a já jen
Budu čekat
Pro vítěze je příliš
jednoduchý odsoudit
poražený že prý
každý je strůjcem
True romance
Menuju se Pavel a sem na tomhle zkurvenym světě už dvacátym třetim rokem. Žiju vmalym plesnivym bytě 1+1 se svou holkou. Teď nevim, jestli je úplně vhodný říct holka. Je to spíš taková malá věčně sjetá štětka.
Panence z kosmu
I.
Už jsem skoro zapomněl
jaký to je
bejt opravdu
Proč jsem jen taková malá šedá myška
Ach jo
chtěl bych bejt tak nekonveční
a out.
Chodit po městě
Na vycházce
Opět vlese. Už jsem to potřeboval. Přes tři měsíce jsem nebyl schopný dostat se ze spárů železobetonového světa a dopřát duši odpočinek a plicím normální vzduch. Málem bych ho tu ani nepoznal.
Jak se stát kriminálníkem
Karel byl obchodním cestujícím. Odjakživa rád cestoval a jeho povolání mu tedy nesmírně vyhovovalo. Měl rád svůj klid. A toho měl při své práci rovněž dostatek.
Na cestě
Dělám stejné chyby
stále
v objetí žárlivosti
ješitnosti
Dál hledat
I.
Ulice je plná
a prázdnější
než kdykoliv předtím
Pseudovztahy
Bezradně bloudím
křivolakými stezkami
a výmoly
zašedlého stropu
Unikátní sexuální zážitek nesmělého hospodského povaleče
Tom seděl vbaru U Vyschlé žáby, usrkával způllitru pivo a zabíjel úterní odpoledne. Vrádiu hráli Chinaski. Napadlo ho, že Bukowskimu by se tahle hudba vůbec nelíbila. Ani Tomovi se příliš nelíbila.
Moje řvoucí ticho
Moje řvoucí ticho
nezastaví válku
nezadrží vodu
ani nenakrmí hladové
Nešťastné ráno Františkovo
Sotva František vstal, propadla se jeho postel o patro níž. Ozvalo se jen slabé zoufalé zakňučení. Byl vpodivném rozpoložení. Pes zespoda sice každý den štěkal a vyl, čímž nedovolil nájemníkům chvíli klidu, ale vglobálu měl František zvířata rád, a tak ho toto nedopatření poměrně mrzelo.
Moje nová holka
Chlácholen nářkem ticha
oslněn září temnoty
klopýtám opilým pokojem
zapomínám
V lese
Rozervaný tichem
které nepřehluší
ani vzdálený havraní nářek
uprostřed podivné zimy
Skvělej večírek
Skvělej večírek
všichni tančí
baví se
flirtují
Stáří
Zdeněk si vykračuje kautobusové zastávce podepřen holí a vychutnává podzimní melancholii. Sleduje různobarevné kreace stromořadí a sem tam letmo sklouzne pohledem po nějaké mladé dívce a vzdychne si. Nedaleko svého cíle potká svého dávného přítele Jardu.
Zdeněk: Nazdar ty stará vojno.
Vánoční
Erika stála před obchodním domem a čekala na svoji matku, než skončí snákupy. Bylo před Vánocemi, a tak si vychutnávala pestrobarevnou výzdobu a spoustu rozmanitých svítících i blikajících světélek. Protože čekala už poměrně dlouhou dobu, začala jí být zima. Rozhodla se, že se půjde ohřát dovnitř.
Spoután
Obklíčen monumentálními chrámy
socialistické architektury
jejichž stěny pláčou šeď
Leží mezi psími hovny
Prázdný
Přicházíš zas pozdě
měl jsem trochu strach
Nic neříkáš
Po tvářích ti teče čerň
Záhadný večer Františka a Bedřicha
Bedřich a František šli za tmy po silnici domů a vedli diskusi o krádežích automobilů. Dost možná by brzy došli až ke svým domovům, ale vmomentě, kdy Bedřich udělal kotoul, František zmizel. Bedřich znejistil, protože si nebyl moc jistý, zda-li je to žert, nebo se jeho příteli něco ošklivého přihodilo.
„Františku.
Nepochopitelný příběh jednoho nadějného mladého inženýra, který se zachoval poněkud nepřístojně, ale zase se to snažil napravit
Dnes se ze mě stal inženýr. Léta tvrdé práce a náročného studia tak byla konečně zúročena a já se mohu těšit, že vyměním spousty nudné teorie za zajímavou a dost možná dobrodružnou praxi.
Svůj úspěch jsem samozřejmě jaksepatří zapil se svými přáteli v hospůdce a nyní kráčím, pln nadšení, hrdosti a euforie, centrem města a častuji kolemjdoucí sebevědomými pohledy. Zatímco někteří uznale pokyvují hlavami, jiní jen smutně sklopí zrak a dělají, že mě nevidí.
Casanova
Jindra a Milan sedí ve svém oblíbeném podniku a popíjí své oblíbené pivo.
Milan: Seš ňákej přešlej
Jindra: Kdepak, sem jenom unavenej
Milan: Nekecej. Vidim na tobě, že tě něco žere. Tak ven
Párty
Tom seděl na pohovce vobýváku, okusoval si nehty a střídavě přepínal dva kanály vtelevizi. Na jednom dávali podivný příběh o muži, který chtěl ztrestat krávu za to, že okusovala kukuřici a na druhém běžel dokument o dobrodruhovi, který zázračně přežil dva týdny vpralesní jámě.
Náhle začal zvonit telefon. Tom líně povstal a šel na chodbu zvednout sluchátko.
Romance
Je další obyčejný den, kdy se Miloš vrací zpráce. Dost možná by byl obyčejný i nadále, kdyby Miloš nezahlédl svého nejoblíbenějšího pornoherce, vycházejícího zuzenářství. Miloš ho za chvíli dostihne.
Miloš: Promiňte, ale že vy ste Jerry Kláda.
Hřích
Mnich Standa právě sedí ve vlaku a míří do Českých Budějovic navštívit svoji maminku. Náhle si do kupé naproti němu sedne mladá žena vminisukni a malým tričkem svelkým výstřihem. Standa se začíná potit.
Žena: Kam jedeš fešáku.
Lov
Myslivci Petr a Ondra byli ve své vsi uznávanými kapacitami. O obou se dalo docela bez nadsázky říct, že jsou rozenými lovci. Jejich statistiky byly tak ohromující, že ostatní myslivci vystoupili ze svazu a našli si jiné povolání, protože si přišli zbyteční.
Byli velkými rivaly a již pětkrát za sebou společně převzali cenu „Myslivec roku“.
Pedofil
Fred zrovna vkročil do své oblíbené hospůdky a už vyhlížel svého nejlepšího přítele Kamila. Ten již seděl na svém místě, ale tentokrát vyhlížel nějak zkroušeně. Fred okamžitě poznal na svém kamarádovi, že ho něco trápí, tak se hned začal vyptávat.
Fred: Zdravím tě Kamile, co se děje.
Výslech
"Víš drahý
stále studuješ
ale jápotřebuji vystudovaného
Víš drahý
Další z nich II
Dobře jsem věděl
že bych to neměl dělat
ale přesto jsem do toho šel
Byla úžasná
Balada o vepříku Pepíkovi a řezníku Josefovi
Řezník Josef dobrušuje sekyru a chystá se popravit čuníka Pepíka. Má slzy v očích, ale musí to udělat. Pepík totiž patří faráři a u Josefa si ho jen uskladnil. Řezník se již mnohokrát pokoušel čuníka od faráře koupit, ale neúspěšně.
Večerní flirt
Sedím vbaru
popíjím kafe
a kouřím cigaretu
Otevřou se dveře
Zachránce
Zrovna jsem zachránil princeznu Zdenu ze spárů hrůzostrašné saně. Objala mě kolem krku a začala mě vášnivě líbat. Začal jsem ji pomalu svlékat a když už zbývalo odkrytí posledních částí, pod kterými se skrývají ona choulostivá místa, probudí mě domovní zvonek.
Strčím hlavu pod polštář a snažím se dosnít alespoň sundání podprsenky, avšak marně.
Vzpomínka
Ani nevíš drahá,
jak dojemný je pro mne tento okamžik
Vyvolává to ve mě krásné vzpomínky
Je to jako tenkrát
Další z nich
Řekla mi,
že moje povídky jsou trapné
Prý bych měl raději psát
o lásce a štěstí
Rozchod
Nechala mě a zlomila mi srdce
Její bejvalej
jí po rozchodu stále říkal
jak moc jí miluje
Zdendova tetrahydrocannabinoidová metamorfóza
Hipík Zdenek
zasadil venek
Vyrostl mu skunk
stal se z něho punk
Po čem ženy touží
Venca se právě připravuje na rande se svou okouzlující polovičkou Vločkou. Tuší, že je opět něco v nepořádku. Zažil to už mnohokrát. Tentokrát se snad jeho obavy nesplní.
Hrdina
Josef seděl ve vlaku a přemýšlel o budoucnosti a své perspektivitě. Napadaly ho samé chmurné myšlenky a protože byl v kupé sám, rozhodl se, že si docela hlasitě zanadává. „Do hajzlu. “ vyhrkl tedy z plných plic a protože pocítil, že se mu ještě úplně neulevilo, dodal: „Život zasranej.
Záhada
Jsem detektivem v jednom malém městečku. Dlouho se zde nic nestalo, proto se většinu času jen tak nečinně povaluji a nic nedělám. Zrovna v jeden takový den zazvoní telefon a volá mi Šerif. Oznámí mi, že ve městě se má již zítra odehrát velká věc.
Úděl zhrzeného ateisty
Přijdu do kostela a zrovna probíhá bohoslužba. Tiše si sednu, poslechnu několik modliteb, poté se naštvaně zvednu, tasím nůž a vrhám. Farář to schytá mezi nohy. Tasím další, vrhám a farář to schytá do břicha.
Msta
Rozhodl jsem se, že si dnes udělám pěkný den. V práci jsem si vzal volno, koupil si basu piv a z videopůjčovny donesl pár zajímavých pornosnímků. Manželka bude celý den v práci, takže možná sáhnu i do svých úspor a objednám si nějakou rajcovní lehkou děvu. Bude to zkrátka příjemně prožitý den.
Kentustory
Kentus sedí před nádražní budovou a čeká na drobné z kapes dobrých lidí. Najednou přijde muž v obleku a kentus na něj s nadějí v očích pohlédne.
Muž: Dobré odpoledne, vy jste Bartoloměj Kemr.
Kentus: Myslim že jo, ale úplně stoprocentně ti to neřeknu.
Příběh opravdové lásky a tvrdé pomsty
"Hurá ráno. " řeknu si okolo čtvrté hodiny ranní. Vyjdu před dům, posadím se na práh a čekám, až si budu moci vychutnat východ slunce a první kohoutí zakokrhání. Užívám si tuhle idylku, když mě náhle někdo střelí do ramene.
Čoklstory
Vstávám, rozespale pohlédnu na budík a poté si docela upřímně zanadávám. Zase jsem zaspal. Šéf mě zabije. Spěšně na sebe naházím oblečení, jež mám po ruce, koupelnu tentokrát jen netečně minu, vyndám z ledničky kus tlačenky a spěchám do práce.
Na lavičce
Karel: Mohu přisednout slečno.
Jarmila: Ale jo.
Karel: Máme to dnes ale krásně.
Jarmila: Ale jo.
Ze života...
"To je život" řekl jsem si možná až moc posmutněle a vůbec mě přitom nenapadlo, že milióny lidí jsou na tom daleko hůř než já, protože mají velký hlad, který já nemám, protože jsem před chvílí posvačil kus chleba s krvavou tlačenkou ze zabíjačky, co jí pořádala moje babička ve své venkovské usedlosti a ta leží zhruba dvanáct kilometrů od města, kde bydlím já, takže jsem musel jet autem, protože pěšky to trvá dlouho, vlaky tam nejezdí a v autobusech se mi dělá velmi špatně, jelikož je tam většinou pěkně vydejcháno, z čehož se mi točí hlava a pomohlo by, kdybych si sedl, ale nikdo mě nikdy sednout nepustil, takže jezdím autem, které jsem zdědil po svém prastrýci, co jsem ho měl moc rád, protože když jsem byl dítě, dával mi vždy strašně dobré bonbony, jež jsem jinde cumlat nemohl, protože byly prastrýcovi výroby a prodával je ve své cukrárně, která je v levém horním rohu našeho jediného náměstí, které se mi tuze líbí, protože je takové starobylé a hlavně na podzim vzbuzuje perfektní úzkost a depresi, což je dobré pro tvoření a to mě pak napadne ledacos, jako například tato věc, která přesně takto vznikla a o níž mě napadlo, zda-li není tak trochu stupidní, ale hned jsem se uklidnil, protože mi došlo, že to bych musel být stupidní i já, což dle mého názoru nepřipadá v úvahu, ačkoliv četl jsem někde článek, že lidé, kteří se stávají blázny, si toho leckdy ani nevšimnou, což mě naopak opět trochu znervóznilo, než jsem si vzpomněl, že to bylo napsáno v nějakém bulváru, kterému se nedá věřit, stejně jako ostatním bulvárům a já se již podruhé uklidnil, což není na druhou stranu vůbec nic pozitivního, protože jak jsem se uklidnil, zmizela ta perfektní deprese a úzkost, při které se mi tak dobře tvoří a mě to začalo štvát, protože jsem chtěl, aby to bylo o něco delší, takže jsem stále více propadal beznaději a napadlo mě, jestli bych třeba neměl zemřít, ale nevěděl jsem to úplně jistě, proto jsem se rozhodl, že to ponechám náhodě, zajdu do města, koupím si metr a půl dlouhý provaz a po cestě zpět budu přemýšlet o tom, zda-li mě již docela ztrouchnivělý trám na půdě unese a slibovat si, že jestli ano, určitě zase zajdu na náměstí, nějak navážu a tuto věc ještě určitě dopíšu.
Podivuhodné putování za lepšími zítřky
Ráno jsem si uvařil kávu a rozevřel včerejší noviny. Dočetl jsem se, že kdesi v pralese v Asii žije kmen kanibalů, kteří pomocí nějakých brouků klonují dřevorubce na stromech a že si takto zajišťují potravu po celý život. Docela jsem jim záviděl, protože díky tomuto objevu nemuseli nic dělat, a tak se jen tak nečinně povalovali, kouřili hašiš a pili šťávu z fíkovníků. Jenom jsem si povzdechl, protože jsem věděl, že za chvíli budu muset jít do práce, tam pak trdlovat celý den, abych měl po výplatě na cigarety a nějaké to pivo.
Děvka
Ve značně podroušeném stavu jsem se řítil, s kamarádem Standou, ulicemi města v autobuse. Standa mi vyprávěl o svých problémech, což, navzdory tomu, že mě vůbec nezajímají, dělává v opilosti často. Svěřil se mi o problému s penězi. Jeho manželka měla ten den narozeniny a on pro ni opět nic neměl.
Nový život
Moje choť mi neustále vyčítala moji nespolehlivost a zapomnětlivost. Ač neochotně, byl jsem nucen připustit, že má svým způsobem pravdu. Na druhou stranu je ovšem nutné podotknout, že já sám za to nemůžu. Nevím, zda-li jde o nějakou nemoc, či podivnou psychickou poruchu, ale často se mi stane, že mi to vhlavě tak nějak divně škubne a já nevím zhola nic.
Mstitelem jsem (Nebo že by to byl jen sen?)
Usazen na křídlech albatrose proplouvám nekonečně krvavě rudým vesmírem a do své malé bakelitové urničky sbírám hvězdný prach. Dotýkám se galaxií a mé ruce jsou spálené, ale ten dotek má své kouzlo, musím po nich šátrat stále dokola, je to knevydržení.
Betonový šíp náhle protne míchu albatrose a já padám. Není kam…
A tak usazen na křídlech mrtvého albatrose proplouvám leskle stříbřitým kosmem, jenž má možná nejen konec, ale i začátek.
Návštěva
Je to již celý půlrok, co jsem neviděl svoji matku. Napadlo mě proto, že by bylo vhodné, abych ji navštívil, a to právě dnes. Protože bych nerad přijel sprázdnou, rozhodl jsem se, že maminku obšťastním nějakým pěkným dárkem. Ona je vášnivá ornitoložka a stále pozoruje chování těch svých ptáků.
Houpací křeslo
Zrovna dnes jsem si udělal radost zakoupením knihy. Jsem na ni tak nadržený, že sotva stačím polykat sliny, které má ústa nyní nadměrně produkují. Stane se tedy, že si slinami promočím svoji oblíbenou košili. Ani to mi však nezkazí chuť kčetbě.
Utrpení krásné neznámé
Seděl jsem vhospodě a popíjel pivo. Zvědavě se rozhlížející po okolních stolech, zarazil jsem se pohledem o jednu velmi příjemně vypadající slečnu. Vypadala velice smutně a já ucítil potřebu jí nějak pomoci. Ačkoliv jsem neměl zatím pramalé tušení, jak toho dosáhnu, mé tělo se zvedlo, směle přistoupilo ke stolu sonou osobou a nakonec si kní i sedlo.
Dopis Karlovi (Na lovu)
Drahý Karle
Odpusť mi, že jsem tak dlouho nepsal, nicméně až ti objasním proč tomu tak je, proč jsem strávil posledních několik týdnů v alkoholovém opojení, určitě to pochopíš. Mám totiž velký problém a musím se ti s ním svěřit. Jedině k tobě totiž ještě chovám důvěru. Ale přejděme k věci.
Vzpoura
Procházím se hlubokým temným nehostinným hvozdem a vychutnávám čerstvý vzduch a ponurost toho tajemného prostoru. Les je moje místo. V hlavě se mi honí tisíce myšlenek a já se cítím volný, nespoutaný, osvobozený od všech problémů a zákonů civilizace. Tady jsem sám sebou, žádná přetvářka, žádné starosti.
Nečekaný zvrat jinak celkem nadějného dne života zklamaného jedince
Procházím se kukuřičným polem a sluníčko mi svítí nad hlavou. Je ve mně nahromaděna spousta energie. Začnu proto rozverně poskakovat a tančit mezi kukuřičnými klasy. Na chvíli pociťuji opravdové štěstí a euforii.