Písmák Platonica
Včera jsem vůbec nespala. Seděla jsem u krbu ve starém ušáku, vedle mě praskal oheň a pokaždé, když zapraskal, potáhla jsem si zcigarety. Věděla jsem to předem, koupila jsem si tři balíčky. Vposledním se nad ránem komíhaly tři opuštěné bílé ruličky a já je nechala tam, kde byly.
O síle chtění a o chtění síly
„Jdi tam, udělej tamto a bude ti líp,“ říkají nám naše maminky, přátelé kolegové. Zaručeně účinné a dobře myšlené rady ztrácejí smysl, pokud to všechno člověk ví. A nic stím nedělá.
Kolikrát vživotě jsme se dostali do situace, kdy jsme dělali něco, co jsme nechtěli, ale museli, protože nebylo úniku.
Zahrada
Růže
Krvavá vzpomínka na vadnutí:
"Dejte jí přece trochu vody. To aby neomdlela. "
"Stejně se do toho prstu píchla sama. "
Mravokárci
Mravokárci
Havrani na větvích,
špinavý, mokrý sníh,
obloha zčernalá,
Ideální partner
V dnešní době kolem sebe všude vidíme vzory, ideály poukazující na naše nedostatky. Dokonalá těla, dokonalé tváře - dokonalí lidé na nás útočí dnes a denně. Je těžké v takovém prostředí prosadit vlastní výjimečnost a mít rád sebe i své okolí přesto, nebo právě proto, že má své chyby. Totéž platí i pro pojem "ideální partner".
Podzimní den
Doutná svíčce na ebenu
knotu černý pahýl.
Knihy vydávají vůně staletí.
Rudá jako skromný oheň
Úsvit
Potkali se, líbili se.
Druhý sešli se zas den.
Hladili se, líbali se,
těly slavili den ten.
Epitaf
Řeka šumí, řeka teče,
dědek se k té řece vleče.
Vleče se sem od hospody,
pořádali chilli hody.
Student
V očích oheň,
v rukou celý život svůj,
v nohách míle nachozené,
v mysli jen jedno má - hned
Somrák
Na lavičce v parku sedí,
klobouk v čele naražen.
Černé oči zpod něj hledí.
Čekají a hledí jen.
Výlevy
Naštval mě. Ale ten, co to provedl, se teď nachází mimo můj dosah, takže to odnášejí všichni ti, co mě mají rádi a snaží se mi pomoct.
Miluji ho. I když teď, když vidím mou kamarádku, jak jí svůj jogurt skoňakovou příchutí, nejvíce mne kochá představa, jak se pomalu rozlévá po jeho namyšlené hlavě.