Písmák Rty, kámen a ty
Plakal jsimlčela jsem. a ze rtůskořepy mi rudése mezi prstyprosypaly v pracha zviklaný Bůh řekl: "Kopej. "a já kopu si hroba kopu si jámu lvovoua s vědomímže svědomímzalknu sea probodnunadějisvětluškou stane sea usednea prolije slzya prolije krevulehnea Boha neuklidní moje: "Sbohem. "lvi otvírají tlamya šlehají plamenynahá, trny dotýkanánahá, teplem ovívanánaháa lvi olizujísi koutky.
Skřípe to, skřípe
Skřípe po papířestaré perood malířeslov, je šerozví to zvíře. Zvíře v němto drásá ego básníkovo, achtisíc žendupe v něm, víří prach (jeho strach)bojí se změn. Změn co se netážízkrátka se dějíbolí ho, zarážítupci se smějíza barevnou vitráží. Vitráží odráží teď sluncesvoje světlo, zmar.
Vstout či nevstoupit? (marijüana)
Smyslů zbavenápopelka z mlhyprodává myšlenkyz kouzelné srhy. Myšlenky na světyv zelené kráseprstýnek Odetinv Tobě ukrývá se. Všude je láská,barevné květyvstoupit či nevstoupitv míruplné světy.
počkám
Myslím, že skončím vhrobě zleknínů,
Myslím, že skončím včástečkách pylu.
Počkám si ale, až motýlci vysvětí
Kapli hříchu bez omylů.
V hlavě (schizofrenika léčeného elektrošoky)
tikající smutky
mi hlásí příchod, vřavy
vládce, antikrista
přes nedostatek místa
Hrdá
Jsem hladová.
Vysílená a nemocná.
A ty, jako vždy, přiletíš,
jako zachránce a spasitel
Kurtizána
Ferlinghetti má dalekou cestu
myslí všech zabedněnců.
Zní jim jeho hlas, co naříká
a kreslí rýhy do dlaní věnců
Zabila
Mlhavé odpoledne. Mírně nasládlá, typická příchuť krve se mísila se slanými kapkami, jež jí padaly zvelkých modrých očí. Chvílemi připomínaly malinké tůňky. Malinké, za to však hluboké a temné, jako duše vražedkyně.
To die
I hate myself
'cause I fell in LoVe
. maybe.
I'm tired
Zneužitá sama sebou (pálí to)
Prohlížím si jizvy na zápěstí levé ruky
označená jako dopis do cely smrti
ošoupaná jako nejmilejší hračka
uplakaná jako víla bez závoje
Gravitace bolí
Andělé nemají křídla.
To nám jenom kdysi někdo nalhával.
Ale proto je ještě nemusíme topit.
Oni za to nemůžou.
Daruji (zn. Do dobrých úst)
Polibek do vlasů,
ať poznáš tu něhu bílého králíčka.
Polibek na čelo,
že klesám o něco níž a stydím se.
Jedna dvě… :o)
Dvě těla.
Dvě duše.
Propletení,
Chaos… čí je která kůže.
Cannabis
Konopí /Cannabis sativa nebo Cannabis indica/
Používalo se nejméně 2000 let před Kristem. Bylo oblíbené, bylo uctíváno, bylo symbolem štěstí, mírnilo smutek, dávalo se při pohřbech kzemřelým. Užití se různilo dle kultur.
Později bylo podáváno vojákům, protože se věřilo, že mírní strach zboje a bolesti.
Vzkaz
Proč vracíš mne stále
Vprotipohybu střepem.
Proč nutíš mne
Zpět do slunce se nořit.
Maceška (a její malý bestiář)
Mladá, malá
Mrzla mezi modříny.
Měla mít mikinu.
Možná.
No… čeká (au)
Byla tma a ona čekala na vlak. Čekala sama. No… byla celkem i zima… ležel vedle ní svetr. Zvláštní.
Podej mi ruku
Podej mi ruku,
provedu tě sadem chvíli.
Podej mi ruku,
ukážu ti květy plné síly.
Můj Rytmus
Můj Rytmus
Proletím tónem
SymfonIí všech světů
Ah… to je ono…
Spasitel, anděl (Kopretina)
Spasitel, anděl (Kopretina)
Kapičky deště stékají po průhledném skle okna,
Pozoruji je… co znamená… co znamená déšť.
To nejspíš… nějaký anděl pláče tam nahoře, vmracích
Rape me my flowers
Rape me my flowers
Spálíme svoje myšlenky
Tedy myslím, měli bychom
Je alespoň hodit do sklenky
Poslední soud (Děkuji)
Poslední soud (Děkuji)
Poslední andělská hodina
Odbíjí právě ve mně
Je dlouhá… předlouhá
Smrt v listoví
Jeden den a jedna vteřina
byla to chvilka, chvilinka nevinná
Poznala jsem ji v odlesku zelených listů
a děkuji za to i Ježíši Kristu.
Nenávidím se
Nenávidím se,
za to, jak se mám ráda.
Bojím se bolesti,
bojím se smrti,
Kostky ledu
potápíme . spolu .
my dva kostky ledu
do kávy.
bez cukru.
Barevná
světle zelená jsou slova, co bodat znova mě chtějí
bledě modrý je sen, co přináší den namísto noci
sytě červený je pocit svěžesti, co ponoční neřesti dostaví se
jasně žlutá jsou tajná má přání, o kterých zdání nemá vlastně nikdo
Vdova
Na ruce mi padaj
kapky krve, Měsíci.
Slzy v očích hledaj
odpovědi ze svící.
Okřídlená Samota
Ty, ty Samoto, tak
ráda mì s pláèem necháš.
Nìkdy jak bezbranný pták
odlétáš, mne tu však necháš.
Nenávidim Tě
Nenávidim Tě,
za to jak jsi milý
Nenávidim Tě,
přec stopy lásky zbyly
Přítel (nevěř)
Jsem tvůj přítel.
Slyšíš. Pojď blíž.
Jsem jak hřídel.
Ryba vs. Rak
Smyslné pohyby,
Tak temný zrak
Spaluje mne celou.
Polibek od ryby,
Konec jedné květinky
Je jí horko. Strašlivě horko. Květinka přeci potřebuje vodu. Ale kde ji vzít… když i její okvětní lístky pomalu uvadají.
Krvavé a nahé blues (wik)
Oblečená, přec nahá tu sedím
Toužím, chvěju se a hledím
Do tvých očí, jsou tak temné
Vznesu se, padám. Obloha bledne.
Uplakaná květina
Vkapce rosy
utápí smutek kdosi.
Kapka tiše stéká
na kvítek rudý,
Ulice
Míjím pohledy zavřených očí,
výkřiky němých úst, tak.
Nečekám na to, až přes plamen skočí,
vyletí směle do oblak.
Život básně (básníka)
Ach, kéž bych byla básní…
psaná krásným básníkem,
jenž co chce by věděl,
po čem srdce jeho touží.
Alkoholy života (???)
Každý nový den,
skrývá vsobě krásu.
Pryč už je sen ten,
co přináší spásu.
„Harmonie“ dneška
Zadusíme se slastí,
co chytí nás do svých pastí.
Zadusíme se krásou,
co jmenovala se spásou.
Ptáci bez křídel
Podívej se, jak se ztrácí
v dnšním světě, Monteku.
Krvácím a piju svou krev,
možná kvůli doteku.
Studentský večer
„Tak mám takovej pocit,“ vytrhl Adam Lauře sluchátka z uší „že sem právě udělal pěknou botu. “ Kam jsem jen dala tu řasenku… zamyslí se na okamžik Laura, ale po chvilce opět začne vnímat Adama, který je viditelně nedočkavý. Očekává, že se zeptá a se zájmem bude naslouchat jeho slovům. „Tak povídej, co zas.
Pán a Paní
Byla jedna paní
Byla chytrá, ale nevěděla jak
Ten pán oblékl svůj frak
Pán pak běžel za ní
Promiň
Jednoho dne slunečného, jasného
přišla ke mně, nenesla nic krásného.
Kalné oči, bez výrazu,
byla chladná, přišla zmrazu.
Ďábel ve mně – já v něm
Spíš či bdíš,
Anděli smrti.
Čekej a uvidíš,
jak mě Bůh škrtí.
Nejhorší noc
Svázaný ruce
pevným lanem,
bušící srdce
praskne málem.
Šimráš
Šimráš ji lístečku,
šimráš a svádíš,
podá Ti hvězdičku,
snad se i bráníš…
Paní Láska
Nezkušená… potácí se lesem… opilá… možná znechucená… hlava bolí… jako střep… ostrý… velký…teď už silně zakrvácený. Ona neví… srdce spí… zahání vztek. Na malou (jen malinkou) chvíli se jí zatmí před očima… pak znovu… ještě několikrát… unavená bolestí usedá do měkké trávy pod Sosnou…krásně zelenou…
ano. Jak idylické… je jí krásně.
mrtvé jasmíny
mrtvé jasmíny
padají mi do tváří
nejsou již bez viny,
Svatozář nezáří.
Ony mě zničí
Proč mě stále děsí.
stvůry mé - neznámé.
Já nechci je.
nezvaní jsou u mne.
Pravda
Když pod paprsky slunce spím,
o životě a pravdě sním.
Na tomhle kousku Vesmíru
se jen tak pravdy nedočkáš.
Dejme tomu život...
Když se někdy podívám,
do jeho temných očí
sama a tichá se kolíbám,
čekám až do vody skočí.
Jaká teda jsem???
Že nejsem jako oni
Kamenují mne.
Jejich smůla,
Můj je věk.