Písmák Autorské čtení v Duze
Autorské čtení v tréninkové kavárně společnosti DUHA o. s. integrace lidí s mentálním postižením aneb další z pokusů, kterak odšpuntovat flašku prázdných písmen v sobě a v moři světa vylovit báseň, píseň, lásku nebo něco něco něco.
kdy a kde.
Labuť jako masité opeřené tělo
Co novýho.
Hans Castorp si na str. 128 povšimnul divokých horských karafiátů
Labuť ve větru
Vyprávím
moje perspektiva
Tahle lehce sentimentální rozlučka vznikla jako pokus o to ukázat onu přívětivou stránku písmáka. Hrabala jsem se tu bezmála rok a půl a moje „kritika“ vykrystalizovala vpouhopouhou výseč osobního vkusu a zájmu porůznu motivovaného ryze subjektivními úchylkami. Vždy jsem tu byla od toho bavit se, a tak vznikla síť zcizích slov, která se propojovala vspolečné platformě mojí hlavy ve formě chimérických dobrodružství, které jsem si stěmi texty a jejich autory vedla. Jiných zajímavých autorů je tu jistě dosti, jen já o nich nevím, neladí mi nebo jsem je prostě jen ještě nepotkala.
Denní záznam informací relevantních pro moji poetiku
Denní záznam informací relevantních pro moji poetiku:
Ranní zmrzlá vejce
Není třeba být rozčarován
když si domů přineseš
***
Trpkej den
spousta peří vytažená
zpolštáře-
kupa peříček, co nosí štěstí
Čtvero nočních období
Čtvero nočních období
Nemůžu spát
mám bolení hry znění:
zabraň zbrani najít slitování.
tmavá oranž
Tak už se usmiř
stejně jsme tady od toho-
vletět do kukuřice
poporážet všechny třtiny
Vyznání k sám
I.
Sním ve vlahém větru
přátelský sen noci
zapíjím ho pivem vopuštěné hospodě
Korálková zlost
Korálková zlost
prolog:
Nedá ti to moc času
volně proměnlivý em ó cé v času:
Cvičení na Jak se promítaj plátna do životů
Cvičení na Jak se promítaj plátna do životů
Vypadala jako těhotná Liv Ulmanová
vjednom filmu od Bergmana, kterej nevím
jak se jmenoval, ale byla krásná.
Nezbylo než
Trojuhelník na lidském krku plný kůže
se jmenuje výstřih
toto jsou mé definice. křičela jsem do lidí
pak se protrhla bouřka zhorkých hlav,
Jak využít 24 hodin kdy máte v těle o 0,5 litru krve míň?
Jak využít 24 hodin kdy máte vtěle o 0,5 litru krve míň.
a a a. to ta chybějící krev zavinila.
Seděla jsem tam a pozorovala to pumpování,
připadala si jak ve velký hospodě, kde se točej pěkně orosený
Bouře ve sklenici od piva
Bouře ve sklenici od piva
I.
Praha je zlatá loď a já její kapitán tak
stáčím kormidlo kprvním útesům,
Jak se věci maj?
Začlo to tak, že sem šla na čtení Zbyňka Hejdy, je to už starej pán, ale četl tak krásně, že se ve vás samo vod sebe vyvalí tolik pokory nebo čeho a tam sem náhodou potkala mojí bývalou kamarádku, tak blízkou kdysi, a vůbec se mi nedívala do očí, ale bylo to pěkné, že. řekla ta bývalá blízká teď od novin a jiný planety, ano bylo a šla sem pryč a všechny věci, který můžou bolet, mě bolely, člověk má asi psát, jak ho to bolí, nezastírat a nazývat věci pravými jmény a tak jsem šla pořád pryč podél řeky a naschvál jsem si nenandala svetr, protože mi bylo zima i tak a vod vody táhlo, jezdily na ní kačeny, dělaly se jim vod ploutví ty dráhy a ty mě těšily, člověk má asi vopravdu psát jako ho to bolí a to si myslim, že je pravda a neohlížet se na druhý a vůbec na nic, dobrý den, dáte mi jedno pivo, ne nikdo už nepřijde a šla jsem a měla takovej baťoh, kterej mi dal jeden kluk, kterýho jsem milovala a on mi říkal kamarádko, čím víc sem ho milovala, tím víc a důraznějc mi to říkal a hlavně před tím, než sme spolu spali a připadala jsem si jak největší zkurv stím olysalým baťohem, člověk by asi vopravdu měl psát o tom, co ho bolí, i když to nebude nic, co už by tady nebylo, ale je to váš život a když už musíte psát, měli byste to zkusit takhle, jinak se zvás stanou vobrázkový mrtvoly vycpaný popsanejma papírama a tohle všechno sem dopsala vhospodě, kde u vedlejšího stolu seděl ivan wernisch sňákýma dalšíma a mluvili o literatuře a asi to všechno bylo kvůli tomu, abych zas pochybovala nad všema věcma, co sem doteď žila a psala, i když zas budu úplně vprdeli, ale bude to moje prdel a to zas není tak úplně marný a jak mě to napadlo, tak sem si dala ještě jedno pivo, že to oslavim sama, kdo taky jinej by to měl slavit než já a já, sem na to uzpůsobená a říkala sem si, ježiš co mi chybí, sem dobrá, já se směju a dírkama zutrženýho knoflíku sem se dívala, jaký sou na mý ruce světla a stíny a už sem si říkala, že pujdu a pak mě napadlo, dobrý den, pánové, mohla bych si přisednout, normálně to nedělám, ale víte, já dneska slavím a voni řekli jo, protože už byli trochu vožralí, tak jsem je poslouchala a bylo mi úplně jedno, co si myslej a jim zas co si myslim já, byli jsme si jedno tak akorát a když si začli povídat o krásnejch ženskejch, který se rozhodly jim zničit všechny kamarády, tak sem řekla, bylo mi ctí a jela sem do jednoho zrůznejch domovů, kde se dá spát a kde nikdo není a v rádiu četli na dobrou noc škvoreckýho zbabělce a já sem usnula zrovna, když se daníček vytahoval před irenou ve čtyřicátým pátým a vůbec nic sem si nemusela vymejšlet, všechno se dělo samo a já sem byla prostě ráda.
Mimóza na sladkém loupáčku ve sklence červeného od včerejška a vrhač lahví
Mimóza na sladkém loupáčku ve sklence červeného od včerejška a vrhač lahví
mimóza:
Pádluju rudou zátokou,
sedíc obkročmo na ranním loupáčku pozoruju,
Prostě ňákej příběh
Na starým gramofónu
pustil někdo bossa novu
kluk scigaretou objímal holku bez občanky-
průrva dost široká kspočnutí, nemyslíš. nemysli,
Příběh pro Vilmu
Vilma bejvala dost smutná, něco hledala a potkala mě. Jistě - osopila se, ale nechtěla jsem ji tam nechat jen tak, i když se mi zle vysmívala. Ne ne, Vilmo, takhle by to nešlo,
vytvořím nějakou slepou lásku
třeba
rozlítnou se dveře
Co všechno a jak je v prdeli: jarně
Vypadal
třeba jako můj táta
smutnej a šedivej
/neboj se osobních slov a slepých vášní
Ráno moudřejší večera
Bývám tady asi jako obraz – pěkně fixovanej
kýč
ve dřevě.
A teď si představ že do rámu
Příběh s mokvačenkami
Příběh s mokvačenkami
…stávají se:
Penis vypadá jako platýs.
běží to všechna
Obrázky sdílení
trojúhelník
Seděla vtrávě na bobku
a fandila krokusům krozvití:
makám, makám, jedu na ty nohy.
Taky o kritice...
Svět básní je poznatelný, poměřitelný a hodnotitelný. Alternativa sne je nutně rezignací nad procesem „na dlouhé lokte“, poctivou cestou snahy dopátrat se hloubky a hloubkově onen proces prožívat. Jde o fascinující způsob komunikace, vjehož středu stojí básně, od nichž a knimž vztahujeme své světy a ten jeden, který je, rozkrýváme a přikrýváme tajemství, třeštíme vempatických šílenstvích. Je to křehký mechanismus a dovoluji si říci, je cosi shnilého ve snaze vědět vše o všem, vždy a všude a za všech okolností.
Nález s kočkou
tak předně jsou nahořklé
Už zase koušu do růží
vím jaké to je
být kus zkočky vyvalený včajových plátcích,
Jarní projekt
Silou znovu vyrozených mláďat vnás
vkládám nám pod jazyk vlas od zlatovlásky,
kouzlím ladné ňadro, šikovného průvodce
a dlouhé pevné nehty
Poezie vytažené vlny
zachytil se jak šípek o svetr
Představuju si rozkyv harmoniky
vrukou starýho chlapa právě když říká:
„ženská má bejt jak traverza, když se opřeš,
Cvičení na Neznáme se odněkud?
Cvičenína Neznáme se odněkud.
Dobrý den, máte prosím nějakou hruď
na kterou by se dala složit hlava.
Vím je to trochu impertinentní
Příběhnutá poezie
text I.
Je jeden někdo
spadlý zpokapanýho měsíce
má rád svůj sud a když vněm může sedět,
Šmírácká poezie
Někdy se mi udělá nevlídno
to si pak sednu na větev nad život
jen tak šmíruju kolem sebe ve 3. o sobě
směju se a říkám:
Dar mláďátek
Nejsmutnější soví mládě zhnízda
se pousmálo
a natrhlo oblohu nad mým obzorem,
úzkost se sesypala
Když vás inspiruje žena
Půjčila jsem si oči
toho kluka odvedle,
neboť nutila svět do metafor
křehká jak špatně vyřezaný vlákýnko
Dárek s utajenou zlostí a neveřejnou žárlivostí
Praštila jsem pěstí
do zdi
chtěla jsem cítit
cosi na způsob bolesti
Banální příběh o vůli
I.
O své vůli proti sobě
takové to je když
propíjím hlavu mokvající myšlenkama
Přechodníková konstrukce
Milý, milá, milé – ne moje
ničeho nemaje životem bloumaje,
neboť mu přidělili právě tento tvar
přechodníku přítomného,
Metodické pokyny pro tvorbu slečny Rozervané
1. Pochop, že zkrátka člověk někdy není na programu dne.
2. Dokaž se proměnit vjednu zpočtu čekajících, podle kterých se dá odhadnout, za jak dlouho
pojede další tramvaj nebo snad ještě, kdy odjela ta předchozí.
Milostná scéna
Romantika tiká
tikavec pukavec propukl
vsmyslnosti rudý květ,
obrysy by zhruba byly,
Poezie pro lednový podvečer
Byla opilá a křičela:
chci nějakou pravdu, skterou se porvu
a vyjdu ztoho
celá podrápaná a bezradná
Poezie pro služky
To jsem jen špatně vysvětlila
nechala bych tě lovit
kuchala ryby,
přišívala jim knoflíky
Mimo prostor poezie
Dnes ráno nazván byl
včerejšek slepým,
protože příliš čitelný pohmatu.
Na místě pro cizí slečnu
Domácí úlohy z životní harmonie I.
Tenkrát šlo všechno
tak nějak samo
dárek od matky přírody,
samý hořlavý věci,
Touha po art
No to bych někdy chtěla
znesvětit cvičnou resuscitační pannu
pouhých slov
silou svého dechu
A myslete si o nás, co chcete...
„mluví ze mne křivda a tušení pokory“ (K. Sidon:Sen o mně)
Mezi námi napjata
trampolína světa,
na ní skáčou všichni lidé znašeho města
Krátká rezignace na milostnou lyriku
"nebýt ženou, byla bys básníkem" (J. Orten Věře v kterémsi dopise)
nejsem básník, sem ženská
Poetika tvý kůže
inspiruje tu mou
A myslete si o mně co chcete...
Piju pivo
a leštím melouny,
co poztrácela svůní svýho těla
jedna ženská vranní tramvaji
Hádání z ruky
Ze šťávy pomerančů
pravda tabáku
zbyde vždycky nakonec
když sevřu ji do pěsti
Okno
Horké brambory sluncí
tiším
v bezpečném chladu dlaní
jsem svou paní
Geometrie zážitkové pedagogiky
Špatně típlá těla rýsují obrazce
po stěnách nepokoje
ořezky stydění
vlastní krve
Osnova trojjedinosti vztahu
úvod: sezónní vášeň z láhve od slivovice
Převracíme vážky za letu
silou
želízek navrácených ohni
Klíčení klíčů
Něčemu jsem se smála ze sna
iluzi asi, zpletené z šumu proudění,
že nevadí,
když nepřehodím řeku
Podrývání vzdoru
Pozadí věcí dokonavým způsobem domodralo,
obracím obrazy
v dlani,
drobné nedopalky z honu sebestředu čarodějnic
Vzývání střepů
Zrcadlo tonutí
zavěšené nad mou hladinou
zadýchávám tě.
pohyby žaber
Miluji knihy, soudruhy co nemlčí...
(divadlo, vněmž rekvizitami jsou mi slova)
monologický part pro senzitivní, temperamentní, neurotickou intelektuálku
výňatek zkomentáře: „…autorka potýká se zde spatologickou a nebojme se říci až perverzní vášní ke knihám…zdá se, jako by text sám vybízel ktomu, být otevřen zrezlým psychoanalytickým klíčem…“
I měla jsem já knížku…v zahradě zleporel vrhal kdosi zběsile perlami…touhapo Honzíkově skleněnce, strach zKostěje, co sním i babička moje byla nesmírně krásně nesmrtelná, tajemství vkošíku z proutí, ve vaně měla jsem krokodýla jako ta Káťa…Hej. světe, otevři vrátka pro tuhletu vykulenou adeptku dětských brejliček, co má svůj písmenkovej svět a chce se smát…A dítě nám dál hodně čtlo a hodně se divilo, logická aparatura rozprostřela obzory do všech světových stran, mezi nimiž tištěný vesmír napínal se kprasknutí, knihy dostaly magický třetí rozměr a začaly žít…
Řez týdeníkem privatissima kterési dívky
I.
Hraju si v kuličky:
bílá
červená
Kulička pámelníku
Kulička pámelníku
kutálí se po tvých ramenou
tak lehce
pod medúziným pohledem
Časoprostor čar
Kluk kouzelník
zavadil loktem o roh světa,
v rozkyvu hladin
adam podal jablko evě.
Intimita směnného provozu
cestouz práce
koupila patizón,
zkterési básně vypůjčila
lahvově zelené nebe,
Křivka proměn poetiky během dne v závislosti na intenzitě pocitu osamělosti
RÁNO:
Teplá vůně rajské omáčky
v jedné nejmenované pražské ulici
je velice osobní věc.
Povídačka o švestkách
Švestky cáklý mystikou
měsíce melancholických manýr
padají si, neopatřeny nápisem
zakázané ovoce.
Něco z Hegela
Nemá ji tak docela bezstarostně rád,
když pozoruje, kterak ona tančí
na ostří ořízek knih až
ne-bez-pe-čně brilantně.
Krajina s pomeranči
Pod libeňským nebem plným
impresionistických pomerančů
seděl kluk s vnitřním klidem panictví
dosud nesklizených prvních snů
Krajina s bosorkama
Holkám lesním chladem zhoustly vlasy
a už jen krok k ostružiní, volnými stehy
napáraných srdečních tkání kloužou lehce
myšlenky na milence.
Pro všechny bláznivý evy i Evy
Zahodíme klíč od zahrady,
natrháme plný kapsy jablek,
budeme zvonit u dveří,
v přejícím a rozesmátém gestu
Až skoro archetypální
Ubalí cigaretu, krkne do piva,
hlavou pohodí, bradičku vystrčí
výbojně, připravená hájit svůj
svět mužských rekvizit, na záchodě
Krajně nesmělá
Ráno jsem ztratila občanku,
odpoledne hlavu pro tebe
a k večeru soudnost.
Rozkládám tedy nestoudně
Generativní gramatika
Uprostřed chladu logiky
pocítím náhle deficit emocí.
Uložím tedy knihu
N. Chomského Syntaktické struktury
Taková z hospody
Na pivem politém umakartu nádražní hospody
kreslím si prstem neslušné obrázky,
docela nežensky a s tichým úsměvem blázna
vyškrabaným odkudsi z nejtajnějšího středu srdce
Skoromilostná
Pospirále schodiště
naší gentlemanské dohody
"vocuď pocuď"
pleskají celou noc
Hra na pravou a levou nohu
Sem drsná.
Přejeď mi po chloupcích
tejden neholený pravý nohy
a uvidíš jak moc.
Životu. Zn: s pokorou leč bez patosu
Někdy mám strach.
S křemeny v sevřených dlaních
plížím se pokorně tvým prostorem,
mrtvě šeptajíc:
Portrét dívky jako stařeny
Pokoušíme plzeňskou dvanáctkou
pokrátit den alespoň na polovinu,
Den dlouhý mých dvacet čtyři let.
Krávy študovaný, líný jsou jak prasata.
Fenomenologická láska
Pomocí závorek
sevřu nekonečno
tvých věčných milenek.
Jak syna tvé matky
Laskavá
LASKAVÁ
Puska na líčko.
Růžové teplíčko
ukáplo do tmy druhého těla
ženská logika
premisa A: většina velkých filozofů byli muži
premisa B: většina žen má plnou hlavu mužů
konkluze : většina žen jsou intelektuálky
Vzpomínka na podzim
. A mraky zase letěly šíleně rychle a bylo ráno odřený od balenejch cigaret a křišťálový vítr se lehce otíral o duše a čistil, smáli jsme se bláznivě, suchý listy chrastily po kapsách, pusu plnou čerstvých kaštanů, levný víno sládlo na rtech, pokojný tisíciletý dech stromůrušil nervní drkotání mýho srdce. Mystérium chvíle, jenom chviličky maličký, jako vzpomínka, co si uložím na dno podzimního sáčka a na jaře najdu ji zase jistojistě tam. Prsty žlutý od tabáku, listy žlutý od tabáku, červený od studu a tudíž s pamětí, neboť se pýřily za včerejší opilecké řeči as, kdy se vyznaly tak jak já z nevědomí srdce.