Písmák Analogie
Jaký jsi ty, takový je i svět kolem tebe a jaký je svět kolem tebe, takový jsi ty.
Tunel prázdnoty
Stála vponurém šedém odstínu
Odstínu ze lži a nenávisti
Znenávisti a lásky
Zlásky a zoufalství
Stejná jako ostatní
Oděná včerném rubáši a opírající se o pokřivenou hůl nevypadala vskutku příliš strašidelně. Vlastně člověku jí bylo až líto. Hrbila se vkoutě a jen všechny kolem sebe tiše pozorovala. Někdy vnoci se vybelhala ven a unaveně usedla na lavičku.
Smysly (apokalypsa)
Viděl jsem jaro, viděl jsem radost.
Viděl jsem lásku, viděl jsem bolest.
Slyšel jsem zpěv, slyšel jsem smích.
Slyšel jsem křik, slyšel jsem dusot.
Andělé
Jsou tu a smějí se.
Nevidíme je.
Neslyšíme je.
Jsou tu, pozorují nás a trápí se.
Kamna
Bylo mi ho až líto, když jsem ho viděl statečně a odhodlaně, navzdory vyčerpání, šlapat do prudkého kopce vlečíce za sebou na sáňkách svůj obrovský záplatovaný batoh. Pomalu se již začínalo šeřit a my ještě museli ujít pěkný kus cesty, tak jsem zašrouboval zmrzlou termosku a vydal se hlubokým sněhem vjeho stopách. Po chvíli jsme opustili les a před námi se otevřela rozlehlá louka táhnoucí se až kobzoru. Vdálce jsem matně rozeznával jeho obrys, rozplývající se vhoustnoucí tmě a trochu jsem si pospíšil.
Strom
Starý pán jednou na své zahradě zasadil strom. Pečlivě se o něj staral, každý den ho chodil zalévat a nikdy nezapomněl pohladit jeho lístečky a pošeptat mu něco vlídného do větviček. Stromek se měl ksvětu a rok od roku byl větší a silnější. Jednoho dne ale starý pán nepřišel.
Hřbitovní život
Vítr vál a točil se, vysoké květy se houpaly vjeho rytmu, vítr proudil divoce u země avysoká stébla trávy se ohýbala, zhlubin země se skrz čerstvě navršenou hromádku hlíny drala ven slepá žížala a mrtví zhlubin země zpívali dunivý chorál, měsíc schoval svou tvář za těžké mraky a dole ve vesnici se zběsile rozštěkali psi a tu zhrobů začali vyplouvat duše a tančily a pobíhaly po cestičkách, svíce hořely a veselé plamínky vrhaly mihotavé stíny náhrobků a pojednou začal vdivokém rytmu burácet vítr vkorunách holých stromů, vdáli se zablesklo a dole na tom kousku svaté půdy vypukl zmatek,v divokém reji, přikryti závojem líně se plazící mlhy se proplétají dávno zapomenuté osudy povstalců zdřevěných vězení pod povrchem země, vhrůzné temnotě se šklebící bezzubým úsměvem, neslyšný hromový dupot mnoha párů nohou rozezněl těžkou zemi a neviditelná armáda se šikovala do nekonečného zástupu na jehož konci stáli ti nejvěrnější zakladatelé této podivné společnosti, a ostatní přihlíželi a ševelili, a velitelé dnešní noci se dali do práce, zmatek nahradil řád, a pak všichni společně se vydali za zdi hřbitova, kráčeli a po poli a někteří se vznášeli a smáli se, a tak došli až do malého lesíku uprostřed polí, kde se sloučili do malých skupinek a vzhlíželi ke kříži, který tu stál, a nastalo tíživé ticho, jen vítr zpíval vkorunách stromů dál chorál mrtvých, když pojednou kdesi vdálce temně zahoukala sova a přízraky ustrnuli vočekávání, mohutný kříž se hrdě tyčil proti temné obloze a všudypřítomný vítr roznášel uvadlé květiny a stovky bledých rukou se po nich natahovaly a chytaly je vletu, a mrtví výskali a rozjařeně poletovali honíce se za vynášejícími se kvítky, proplétali se mezi stromy a vesele se vyhýbali sami sobě a když pak každý alespoň jeden květ měl, vraceli se všichni zpět ke hřbitovu a pochvalovali si dnešní noc, vzadu mimo skupinku šli dva osamocení milenci a dívka měla ve vlasech květy, tu zase celá rodinka i sdětmi a malý chlapec škádlil svoji sestru, až došli zpět a všichni se spolu loučili a mizeli pod zemí znavení ale šťastni, a chystali se ke spánku, poslední svíce uhasínaly a za pár okamžiků se už na východě prodraly přes obzor první paprsky slunce a kohout ve vsi oznamoval všem konec další slavnosti života…
Večer
Stál nad hrobem a něco se mu nezdálo. Zamyšleně se podrbal na hlavě a přemýšlel, co tam ještě chybí. Mrtvola. Ne.
Dlouhý den
Celý svět se točil jen kolem snů. Kolem zavřených víček. Kolem postele snačechranými peřinami. Ale to nemohl.
Prostě smůla
Muž přišel domů a unaveně se svalil do křesla. Dnešní den byl opravdu vyčerpávající. Po chvíli odpočívání ho napadlo se ještě pro jistotu podívat do diáře, jestli na nic nezapomněl. Nalistoval stránku sdnešním datumem – úplně na konci stránky, úplně dole, stála malým písmem naškrábaná poznámka: Konec.