Písmák Tíseň
Tíseň
První pocit po probuzení v hotelu - tíseň. Nikdy jsem nic podobného nezažil.
Do Číny jsem přijel pověřen úkolem, jehož dokončení mě posune ve společnosti nahoru. Cesta mě má motivovat a nadchnout k další práci.
Prvky zvyků
1. Zvyky hory
Jsem muž, který stojí na hoře a hora mě objímá. Jsem muž, kterého obklopuje hora, jejíž svahy porůstají olivovníky a borovicemi. Muž z blízka velký a z dálky malý.
Studna
Někde v srdci Atacamy se nachází docela nenápadná – z dálky neviditelná, tichá studna. Nikdo neví, kdo ji vykopal. Nikdo neví, kdo si dal tu práci vykopat více než dvě sta metrů ve ztvrdlé zemi. Nikdo neví, proč kopal studnu na poušti, kterou karavany objíždějí.
-1
Co když je to, co vidíme, pravdivé. Zvláštní otázka, říkáte si. Primitivní. Vždyť je to jasné, zbláznil se.
Čáry - Značky
Zbloudilí mi zbloudilými značkami dávají najevo,
že jsem ve světě,
kde lidé neví,
že jsou ve světě,
Čáry
jedu z práce
a v rádiu hrají
docela náhodnou
smutnou krajinu
Vzpomínky v Eforii Nord
Toho dne vál silný vítr a vlny útočily na pobřeží jako hladoví psi.
Do hotelu dorazili pozdě večer po desetihodinové jízdě. Pokazilo se úplně vše, co se pokazit mohlo, ale to není posledních pár let při cestování střední Evropou žádný div. Dálnice byly ucpané, v několika rakouských tunelech probíhaly opravy, takže byla doprava svedená pouze do jednoho pruhu, nemluvě o tom, že je v Rakousku omezená rychlost na dálnici a všichni ji dodržují, protože dálniční kamerový systém je bezchybný a pokuty chodí poštou do čtrnácti dnů.
Paradox sečtělého ateisty
Cítíte někdy, že vás takzvaná vzdělanost žene do slepé uličky.
Den louží
Gagua se probudil a za oknem viděl, jak prší. Natáhl si ponožky, protože to byla první věc, kterou ráno dělal. Vždy měl jednu ponožku jinou než druhou. Pak si sednul na nočník a vyčůral se.
Co Vid (Povídka)
Jedna
Co Vid čekal před kanceláři ředitele až ho někdo vyzve ke vstupu. Co Vid neustále na něco čekal. Buď čekal na něco, nebo čekal na někoho. Čekání se stalo jeho hlavní denní aktivitou.
Dno
Jednou když jsem takhle šel na procházku s kočárkem a poslouchal jsem ve sluchátkách nějakou hudbu to musím říci že tak jsem si to zařídil respektive tak jsme si to zařídili s mojí ženou sladkou Janou máme to zařízené velmi dobře o víkendu jsme vždy doma a střídáme se na procházkách a to tak aby každý měl alespoň hodinku sám pro sebe protože jsem jednou přišel za Janou a říkám Jani Jani Jani prosím tě potřeboval bych mít chvilku pro sebe a Jana řekla jak to chceš ale udělat když máme miminko tak jsem řekl miluji tě a chtěl bych pořád být s tebou ale zdá se že na procházky musím chodit sám takže bych navrhoval abych například na ranní procházku šel s kočárkem já a ty si můžeš dělat něco co jinak nemůžeš když jsme všichni doma a po obědě půjdeš na procházku zase ty a já si budu moct psát a na večerní procházku budeme chodit všichni společně a Jana souhlasila a tak jsme si to zařídili a já tedy jdu na ranní procházce sám Jana jela nakupovat a já poslouchám hudbu a zároveň pokud mě něco napadne diktuji tento text a když mě nic nenapadne nediktuji nic a až se vrátím domů uděláme si společný oběd potěšíme se s miminkem a na odpolední procházku půjde Jana a já budu doma odpočívat ono totiž odpočívání není vždy bráno jako aktivita ale já to jako aktivitu mám neuběhne ani hodina což musím popravdě dodat a budu se na ně oba zase těšit chtěl bych k tomu všemu dodat ještě jednu věc která nesouvisí s touto krásnou procházkou ale když už se hovoří o tomto tématu myslím si že by stálo za to dodat pár informací protože později na to možná už nebude prostor jsem normální kluk nejsem filozof takže nebudu rozebírat to co znamená pojem normální budu alespoň hovořit jak to je normální pro mě a jak jsme si to s Janou zařídili částečně je to zkrátka zařízeno podle toho kam nás život zavál člověk si máloco vybere sám a některé věci zkrátka vyplynou samozřejmě ovšem hovoříme a snažíme se život odřídit nějakou rozumnou metodou ale co si budeme povídat ve hře je tolik neznámých a člověk si život neudělá sám ale je veden směrem a působením okolního světa a rodiny a přátel a kolegů a k tomu všemu hledá nějaký kompromis takže to máme zařízeno tak že já chodím do práce a Jana je doma na mateřské samozřejmě někdo jiný to může mít zařízeno jinak třeba může chodit do práce Jana a já jsem doma na mateřské nechci vypadat jako xenofob a nelida uznávám co jen uznat jde i když z praktického hlediska je alespoň v našem případě volena metoda kdo kojí je doma protože já býti doma kojil bych obtížně a musíme mít na paměti v první řadě dobro miminka a ne dobro nějaké ideologie nebo toho co si o nás myslí okolí do práce jezdím ráno vozem což mi zabere asi hodinu takže hodinu tam je i cesta zpět odpoledne domů to znamená že domů přijíždím nejdříve o půl šesté takže v týdnu nemám na odpolední vycházky čas protože čas vycházek neurčuji já ale miminko vlastně toho s příchodem miminka určuji méně a méně a protože charakter mé práce a moje povaha pro mě znamenají že se za celý den skoro nezastavím a jsem maximálně ponořen do úkolů zároveň tedy ovšem je nutno dodat že jsem vedoucí několika lidí což klade určité nároky na moji pozornost takže od té chvíle kdy vstanu a jedu do práce musím se věnovat řízení vozu v práci se musím věnovat řízení lidí a po práci opět řízení vozu není to tak že bych po celém dni přijel domů odpočatý a s čistou hlavou je to tak že přijedu unavený plný myšlenek a domov považuji za místo které mě uklidní a vyčistím si hlavu a velmi dobře to funguje to musím říci avšak je též pravda že jako introvert potřebuji chvíli o samotě a tím jsem se zpětně dostal k tomu co jsme si s Janou zařídili a co nám tak krásně funguje možná že jsem v úvodu chtěl říci něco o tom co se mi stalo na procházce že do mě třeba někdo vrazil nebo na mě štěkal pes možná že mi někdo vzbudil miminko a já jsem z toho byl naštvaný ale to všechno jsem zapomněl tím jak jsem mluvil o jiných věcech nebo o tom nevím není to vlastně vůbec podstatné jsou to pouze určité životní mikro události které člověk potká a pokud chce tak se jimi zabývá možná že na ně i zanadává pokud nechce tak se jimi nezabývá něco bych možná ale ještě dodal k tématu rovnosti a dělbě aby to nevypadalo že jsem si nedal práci s rozmýšlením všech variant které jsou v naší situaci přípustné tato dvě slova spolu zřejmě trochu souvisí rovnost možná znamená to že není žádná dělba což může mít trochu problém v případě že je potřeba udělat více aktivit než by jeden člověk zvládal možná proto je také vhodné když lidé žijí ve skupině nebo alespoň v páru právě proto aby se mohli podělit o práci hodí se to zejména ve chvíli kdy se narodí malé miminko protože miminko vyžaduje poměrně hodně pozornosti a ukazuje se že dělba povinností je v tomto případě velice mocný nástroj který jako kryptonit působí na malého Supermana omezující silou aby nás nezničil dělba je dobrá věc nejenom co se miminka týče ale vlastně všeho když připravujete rodinnou oslavu nebo vánoční večeři když se balíte na dovolenou vždy se aktivity rozdělí někdo připravuje například svačinu někdo balí někdo připravuje vůz jeden přinese pití druhý přinese zákusky dělba je takový základní princip života ve skupině proto je zvláštní a nevím jak se to zrovna myslí když někdo hovoří o rovnosti například se řekne když může být žena doma na mateřské proč by nemohl být doma muž a pak se ještě k tomu řekne má to hodně výhod dítě se k muži víc citově přilne v podstatě jako by se chtělo říct bude ho mít radši no ale na mateřské nemohu být doma oba dva takže žena je zřejmě v práci to znamená že jeden z páru je doma s dítětem stará se o něj a citově se angažuje a dítě ho má radši a druhý je v práci otázka uvozovky dole jak moc záleží na tom kdo je kdo muž či žena žena či muž a máme tuto variantu rozhodnout na základě ideologie nebo na základě potřeb miminka respektive když se řekne když může být na mateřské žena může být i muž zároveň platí ekvivalentní tvrzení když může být na mateřské muž může být žena selským rozumem to zkrátka dává takovýto smysl a nic jiného smysl nedává a pokud se vypočítávají výhody například větší citová vazba dítěte s rodičema proč by to měl být zrovna muž kdo by měl chtít pojmout pro sebe lásku miminka na úkor ženy jestli třeba není žena vhodnějším partnerem pro dítě do života jako takového samozřejmě nevypočítávám všechny možnosti a někdy je to tak a jindy jinak takže proč někdo tvrdí že tak je to lépe než jinak to já nevím já to dělám tak že se podívám miminku do očí a hledám jako sám v sobě odlesky toho co by miminko rádo a když by rádo mlíčko tak mlíčko má přece od maminky a když by rádo pochovat ponosit a poblbnout tak to se dobře dělá s tatínkem a takhle se to točí pořád dokola a je to jedna velká složitost v celé své šíři a pojmout ji do krátkosti to snad ani nechci chtěl bych ale říci že mám na paměti miminko a vždycky si také říkám jestli by mně se líbilo to a to co se chystám udělat miminku a proč by se mělo miminku například líbit něco co by se dospělém nelíbilo to je takové základní pravidlo vztahu s člověkem v podstatě další věc které nerozumím říká se že stará výchova vedla kluky k tomu co je klučičí a holky k tomu co je holčičí že to tak někdo strojově na počátku věků určil že zřejmě nějaký mnich ve jméně růže který seděl vedle toho mnicha který psal Kámasútru sepsal a rozdělil si stránku na dva sloupečky a psal věci klučičí do levého a věci holčičí do pravého sloupečku a pak to jiní mniši strojově opisovali a rozeslali po celé zemi a tím předurčili naši civilizaci ke zkáze takže se například řeklo že modrá je klučičí barva a růžová je holčičí barva že autíčka jsou klučičí hračky a panenky jsou v holčičí hračky takže když se někomu narodil chlapeček nakoupil modré oblečení a autíčka a když se někomu narodila holčička nakoupil růžové oblečení a panenky a pak někdo přišel a řekl že tak jak to bylo je to špatně že staří mniši psali blbosti a předurčili naši civilizaci ke zkáze a že to musíme začít dělat jinak že celá ústní lidová slovesnost je manipulativní nástroj zkázy a ovládání určená k ukojení mužského chtíče zotročit ženy a že musíme nechat dětem vybrat jestli chtějí být holčička nebo chlapeček protože nějaké holčičky budou chtít být chlapečkem a nějací chlapečkové holčičkou takže kvůli těm dvěma bychom neměli dávat dětem odmala určitou barvu nejlépe nějakou neurčitou jako je třeba šedivá nebo champagne a hračky také raději neurčité měli bychom přepsat všechny manipulativní pohádky a samozřejmě zároveň určité vzory chování které s tím souvisí musíme také vymizet protože tím před určujeme charakter společnosti budoucí takže teď moc nevím jestli raději neučit nic to je zřejmě jedna varianta a nebo učit všechny děti to stejné a pokud možno vymizet všechny rozdíly mezi nimi slyšel jsem neučte chlapečky být sebevědomí a holčičky být ohleduplné učte to naopak což je zřejmě asi ta nejhorší varianta učte chlapečky být ohleduplnými a hočičky být sebevědomé a já jenom jak jdu přemýšlím nad tím jestli to neznamená zaprvé potvrzení toho že jsou holčičí a klučičí barvy a hračky a vlastnosti jestli to neznamená že jenom je přesouváme zleva doprava a zprava doleva a pokud se vůbec tímto způsobem nesnažíme unifikovat a sjednotit chlapečky a holčičky do nějaké prostřední kategorie a jak by vůbec mělo záležet na tom jakou barvu oblečení zakoupím svému miminku stejně si ve třinácti každý člověk volí vlastní cestu a kdo může říct že nějaká aktivita kterou dělal s miminkem znamená že tu stejnou aktivitu bude dělat i v pubertě připomíná mi to jednu ženu která dala svého syna studovat na leteckou akademii protože si v dětství rád hrál s letadýlkem a on se jí ve 20 letech zeptal ale maminko já přece nechci být pilotem mě baví něco úplně jiného a maminka se tomu podivovala a pořád říkala jak je možné že tě baví něco jiného když tě bavila letadýlka a chlapec sám to neuměl vysvětlit takže plakal a říkal já nemám žádné pochopení a já tedy se snažím v první řadě mému chlapci dát pochopení protože nevím co z něj bude ale vím že ačkoliv nyní jsem o něm řekl chlapec a vybral jsem mu modré tričko tak si svoji cestu zvolí sám a když si za chůze povídám sám se sebou a přemýšlím nad rovností a dělbou a nad chlapečky a holčičkami tak já nevím ale podle mě to nejde dělat tak že budou všichni stejní ve jménu shodnosti a jenom proto aby se někdo necítil ublíženě protože na něj zrovna vyšlo to že má umýt nádobí i když by chtěl raději koukat na televizi to si myslím že by lidé neměli dělat aby se rozhodovali podle své ublíženosti protože to není dobrý motivátor k cíli a možná je to dokonce špatný motivátor protože kolikrát i v páru člověk vidí jak jeden druhému ubližuje z důvodu své ublíženosti která je kolikrát vlastně navíc ještě domnělá protože nikdo nikomu ubližovat nechtěl ale šlo jenom o to rozdělit si práci aby jeden nedělal všechno a to se tak někdy stane že člověk musí dělat něco co nemá zrovna rád ale nikdo nemůže celý život dělat jenom to co má rád a nemůže poslouchat jenom hezké věci za prvé proto že lidé jsou emotivní a často dříve mluví než myslí a někdy ublíží i nechtěně ale také proto že jak jsem teď řekl to se týká všech tak i ten který se nyní cítí ublíženě jindy ublíží úmyslně nebo neúmyslně to je jedno ale nikdo není svatý a proč také bychom chtěli být jaká by to bylo asi nuda a kde by byla motivace k tomu stát se lepšími lidmi kdybychom nevstávali z temnoty věků a skrze zrození se nepotáceli od jednoho pádu ke druhému a rostli a vyvíjeli se a vůbec kdo může říci jaký je správný věk pro moudrost člověk přece nikdy svůj vývoj nekončí a stále se učí něco nového tak se třeba učí také to jak méně ubližovat a jak být více slušný a ohleduplný ale i tak to nemusí být zrovna lákavé disciplíny pro všechny lidi na planetě a je v pořádku když si někdo zvolí jiné cíle samozřejmě pokud nebude vraždit a mučit a šířit zlo to by mělo být ovšem postaveno mimo moji úvahu o tom jsem nechtěl hovořit ani na okraji to se sem zkrátka nehodí tak stejně jako dělba ukazuje na nutnost činit rozdíly v aktivitách tak také ukazuje na další lidské činnosti a to je třeba i výchova a organizace života v rodině jejíž členové se nezbývají vždy touž činností ale každý člen přináší něco zvláštního do rodiny a každý si to musí umět posoudit sám pro sebe jistě je správné ukázat jaké jsou různé možnosti sami se o nich poctivě bavíme a rozebíráme je před tím než se rozhodneme a rodinná rozhodnutí jsou kolikrát obtížná to nikdo neříká že ne přesto by se člověk těžko rozhodoval kdyby měl navrhnout nějaký univerzální princip přístupu k rodině a dítěti aby byl použitelný pro všechny rodiny a v celé bohatosti možností spočívá krása a krása je že každý si to může udělat po svém dnes se mnoho lidí snaží život inovovat a přináší nové myšlenky a postupy ale mnoho z těch starých je osvědčeno zatímco nové osvědčené nejsou někdy nerozumím tomu proč se někdo snaží navrhnout univerzální postup pro všechny lidi většinou tím že rozhoduje co je dobré a co je špatné a to co je špatné vaše dítě zničí to je jasné já mohu jen říci a popsat sám za sebe jak jsme si život způsobili s Janou a v první řadě jsme si ho uzpůsobili tak aby nás bavil ten náš život aktivity jsme si rozdělili podle toho koho baví více když někoho něco nebaví nebo něco potřebuje tak přijde a druhého požádá i když je to někdy těžké a tak jsem i já jednou přišel a řekl jsem Jani prosím tě já jsem introvert a jako introvert potřebuji mít alespoň hodinu týdně úplně o samotě není to tak že bych si v práci ten čas nějak užíval nebo v autě meditoval a našel svůj klid mám svojí práci moc rád dojíždění mi nevadí vás dva také miluji a chci s vámi trávit co nejvíce času ale zároveň mi žádná z těchto aktivit neposkytuje tu jednu věc po níž prahnu zkrátka potřebuji mít nějakou tu hodinku sám pro sebe bohužel to tak je a Jana řekla sice tomu nerozumím protože mně dělá největší radost být s lidmi ve společnosti doma jsem prakticky celý den to si ani neumíš představit jak ráda bych chodila zase do práce být sama pouze s miminkem je sice krásná věc ale odpoledne počítám minuty kdy přijdeš domů to víš nemohu dělat co chci nebo co by mě bavilo i když by sis myslel že na to mám celý den a ne že by mě nebavilo hrát si s naším synáčkem ale přece jenom když už si s ním hraješ osm hodin čekám na tebe až konečně přijedeš z práce odpoledne mi je dlouhá chvíle a těším se na to až budeme všichni spolu to jsou mé nejlepší chvíle a vím že to jsou i tvé z nejlepšího nejlepší chvíle ale chápu že jsi divný a můžeme se domluvit že to uděláme tak aby to vyhovovalo nám oběma a já si zase někdy zajdu s holkama na kafe a brzy jakmile synáček povyroste to bude ještě lepší teď vím že se o něj zcela postarat nemůžeš a tak se stalo že ve světě který hledá idealismus v tom že chce mít všechny lidi stejné holčičky jako chlapečky a chlapečky jako holčičky ve světě který chce omezit dělbu a mít pouze rovnost i když si zřejmě neumí prakticky představit jak by ta rovnost měla probíhat aby byla zároveň zachována praktičnost dělby my máme svůj malý svět který funguje a třeba to mají lidé jinak každý to může mít po svém někdo se mnou ale možná bude souhlasit a někdo si možná řekne že by to tak mohl také dělat ale záleží na tom jestli chce mít někdo hodinku sám pro sebe a poslouchat hudbu nebo se dívat na film nebo jít do posilovny záleží na tom aby se dva lidé uměli dohodnout aby pochopili jak se na celou situaci dívá druhá strana a že když já jsem vyčerpaný z práce neznamená to že Jana měla nějaký lehčí den když měla příležitost dělat něco co bych já zrovna chtěl a já jí závidím v některých dnech že nemusí chodit do práce má klid může si trošku pospat dát ráno kafe nikam nepospíchá to ale ona mi zase závidí že chodím do práce mezi lidi a já vím jak to milovala jak miluje život v práci a ve společnosti s kolegy takže každý máme něco co chceme to ne že ne ale zároveň trochu závidíme tomu druhému a v té závisti se někdy skrývají čertíci z nichž se někdy narodí malý čerti závisti tomu druhému a když se o tom nemluví člověk to schovává v sobě a čert roste a když se o tom nemluví tak ani není možné pochopit situaci jak ji vnímá druhý to bez mluvení ani nejde mluvení je od pradávna vlastně takový základ komunikace a dorozumění lidé by k sobě měli být v první řadě slušní není na druhou stranu problém říci že mi něco vadí když se mě někdo svojí řečí dotkl tak mu třeba říci nezlobte se na mě ale vaše chování se mě dotýká není slušné ani uctivé a uráží mě, tohle bylo běžné v každé době třeba když se někdo nelichotivě vyjádřil o někom koho máme rádi nebo o našem vzhledu nebo vzdělání a tak dále zkrátka když se někdo nelichotivě vyjádřil a řekl třeba ten pán je ale pitomec tak toto je nelichotivé například vyjádření a když o mě někdo řekne že jsem pitomec vždy tomu tak bylo mohl jsem přijít a říct vážený pane vaše chování se mě dotýká vyzývám vás na souboj dnes se však jak to vypadá mnoho lidi snaží najít důvod k tomu aby mohli být dotčeni i když o nich zrovna nikdo nic nelichotivého neříká takže například když někdo potřebuje cítit dotčeně ale přitom s ním jenom někdo normálně hovoří řekne třeba vážený pane mě se dotýká že mě oslovujete v mužském rodě a já se přitom cítím býti ženou když už se nenajde nic jiného zbývá identita tím pádem mohu v každé chvíli říci nezlobte se na mě ale vaše chování se mě dotýká dokonce mohu říci že porušuje jakási má nezadatelná práva snad pocházející z přírody kterou by podle všeho měly lidské zákony kopírovat což je porušení nejhoršího kalibru aby to bylo vůbec složité a neprostupné vymýšlí si každý člověk svoji vlastní skrytou identitu kterou v případě potřeby vytáhne na světlo takže tu máme lidi kteří se cítí dotčeni když se hovoří o manželství když se hovoří o těhotenství o porodu a o dětech když se hovoří o vztahu mužů a žen mužů a mužů žen a žen samozřejmě když se hovoří o náboženství o rase i když člověk nemyslí zrovna nic zlého lidé jsou dokonce dotčeni i v případě že někdo hlasitě tleská nebo že někdo udělal vtip na jejich adresu nebo že vůbec řekne jakýkoliv názor který se neshoduje s jejich názorem a přitom vůbec neberou v úvahu tu skutečnost že každý člověk se vyvíjí to znamená i oni a že rozdílnost názoru dnes nemusí znamenat rozdílnost názoru zítra že se svět nezboří když se někdo trochu splete hlavní je pokud pochopí že se spletl to se ale může stát i mě takže nikdo přece nemůže v jakékoliv chvíli vědět že on je ten podle kterého by se měli ostatní zařídit ono totiž dnes již nejde ani tak o to kdo má pravdu ale o to podle koho by se měli ostatní řídit a tady vstupuje opět identita protože identita to každý ví není o tom že já mám pravdu to snad ani nikdo netvrdí ale jde o to že já mám identitu a ať už mám nebo nemám pravdu v tuto chvíli na to není důležité odpovědět stejně se musíte zařídit podle toho jak já to cítím takže vlastně tímto krokem se lidé zbavili odpovědnosti za jakékoliv přemýšlení vyhýbají se diskuzi a dohadům a zkrátka direktivně říkají ostatním co mají dělat aniž by se snažili jakkoliv vysvětlit proč to vůbec chtějí zkrátka proto že mají identitu ať je to co je to nejhorší na tom všem je jak se zdá že dochází k tomu že tento přístup širší společnost přijala tím pádem tomuto typu lidí ustupuje všichni ustupují všem takže nakonec nebude ani kam jít lidé budou od sebe vzdáleni protože si ustupují konfliktům je lepší se vyhýbat a s jinými lidmi se vůbec nestýkat abychom je a se nevystavovali riziku dotčení identity ale nemyslím si nakonec že tohle je to co všichni chtějí myslím si že se jenom přikládá velký význam dětským přáním a dětskému vztekání akorát toto dětské vztekání často vídáme u dospělých lidí
Býk z Rondy - Revoluce
Revoluce
Řekli jsme, že revoluci odpálíme z pokoje. Měla to být bomba.
Měli jsme se sejít tři.
Nakonec jsem čekal marně, byl jsem sám.
Stahovač ryb - Markétka
Před třemi roky v létě se stala následující příhoda. Markétce bylo zrovna sedmnáct let a vracela se se svojí kamarádkou Lenkou, která bydlela na statku zbohatlého zemědělce, ze školy. Otec zbohatlík se před časem vykašlal na chov ryb, které neuměl stáhnout a nehodlal platit externího stahovače ryb, protože se nechtěl nechat vykořisťovat. Rozhodl se věnovat orbě, setbě a genetickému šlechtění kukuřice a vykořisťování druhých, protože se v knize Bohatý táta, chudý táta dočetl, že cesta k bohatství vede přes vykořisťování.
Stahovač ryb
Když Bohumír konečně zabouchl dveře od dodávky a usedl za volant, pocítil částečnou úlevu. Konečně má hotovo. Na druhou stranu bylo už pět hodin a začínalo sněžit. Tak rychle na cestu.
Povídka měsíce - Srpen 2016 - Nominace
Jedna nevyprovokovaná úvaha státního zaměstnance
Vitex
Povídka měsíce - Květen 2016 - Hlasování
Kategorie: 0-Nominace - 016_05
Čarodějka z Auvergne
Povídka měsíce - Květen 2016 - Nominace
Kategorie: 0-Nominace - 016_05
Kozí ráj
Povídka měsíce - Duben 2016 - Nominace
Kategorie: 0-Nominace - 016_04
Honza Mařík a setkání
Povídka měsíce - Březen 2016 - Vyhlášení
Badminton jako prevence zloděje maminek a pan StvN má soutěž ve které soutěžím
Motýl Emanule
Povídka měsíce - Březen 2016 - Hlasování
Badminton jako prevence zloděje maminek a pan StvN má soutěž ve které soutěžím
Motýl Emanule
Povídka měsíce - Březen 2016 - Nominace
Generální zkůška
Miluna Vošková
Poznání hudebního skladatele Štěcha 2
Hudební skladatel Štěch však nebyl mrtev trvale, spíš si jen tak poležel v remízku pod skalou a když mu byla zima, vrátil se domů, kde čekalo mladé děvče. Políbili se na ústa.
„Dlouho jsem byl extrovertem a již mě to unavuje. Chci být introvert,“ řekl Štěch a dodal: „Také jsem chtěl mluvit o věku.
Povídka měsíce - Duben 2015 - Nominace
Kategorie: 0-Nominace - 015_04
Minulý čas
Povídka měsíce - Říjen 2014 - Vyhlášení
StvN 16 bodů
Vigan 12 bodů
Tetřev 5 bodů
Danny, Arcs, Bohouš Krejza a T_613 4 body
O redakci prózy a udělování výběrů
Měl jsem teď náhodou trochu víc času číst a všiml jsem si, že se tu za posledních pár měsíců objevilo několik zajímavých prozaických autorů. Je to pro mě příjemné překvapení, protože to v průběhu posledních roků nebylo normální. Písmák fungoval spíše jako průchozí stanice. Noví autoři publikovali pouze jednu povídku a zmizeli.
Redakce prózy
Časy jsou zlé a náš stále ještě oficiální písmácký prozaický klub pomalu hyne na úbytě. Rádi bychom vám položili jednu otázku, ne snad ve snaze o oživení klubu, ale ve snaze o připomenutí se. A také nás zkrátka zajímá upřímná odpověď a váš názor, pokud nějaký máte. Pokud ne, je to ta horší varianta, ale nejsme tu proto, abychom si něco dokazovali, ale proto, abychom spolu mluvili a doufáme, že stále je o čem mluvit.
Vernisáž pod širým nebem
Uprostřed lesa leží rybník, který zvýšky vypadá jako klečící slon. Pod chobotem. Poblíž úst. Byl během první republiky vysekán a vydlážděn plac a ktomu vysekanému a vydlážděnému placu vede lesní cesta, po níž jednoho podzimního dne sestupoval lehkým krokem Evan Gelík.
Povídka měsíce - Prosinec 2013 - Vyhlášení
Prosincové kolo vyhrála s přehledem Cheth. Každý z hlasujících já dal alespoň bod, takže gratulujeme k přesvědčivému a zaslouženému vítězství.
Boží mlejny
Jitka
Zůstal jsem v práci přes čas jenom proto, že jsem doufal, že uvidím její černou podprsenku. Šéf řekl: "Má jí černou. " Před Jitkou ho chrání silné sklo, takže Jitka neslyší, jak nám šéf každý den hlásí barvu jejího prádla. Když jsem přišel k oknu já, měla na sobě už oblečený zelený plášť.
Poznání hudebního skladatele Štěcha
Ještě několik let po ztrátě ženy stál hudební skladatel Štěch u okna ve své pracovně a pozoroval běžícího muže. Vjednu chvíli se běžící muž ztratil za remízkem a už se neukázal. Skladatel Štěch očekával, že bude v běhu pokračovat po cestě vedoucí nakonec až kjeho domu, kde se obyčejně na pár chvil zastavil, provedl několik cviků a stejnou cestou se vracel do města. Ne tak dnes.
Povídka měsíce - Září 2013 - Vyhlášení
Počet bodů na konci řádku. Vítězi se stávají na dělené první příčce autor 16 a CiaraO.
Další silniční pirát
Povídka měsíce - Září 2013 - Hlasování
Další silniční pirát
Helgi Brandari
Povídka měsíce - Září 2013 - Nominace
Další silniční pirát
Helgi Brandari
Povídka měsíce - Květen 2013 - Vyhlášení
Pocet bodu na konci radku. Vitezem se stava Zdenda.
Abatyše
Povídka měsíce - Květen 2013 - Nominace
.
Balada o smutných očích plukovníka Arkadije Jefimoviče Sluckého
Povídka měsíce - Únor 2013 - Hlasování
Kategorie: 0-Nominace - 013_02
I děti mají sex
Povídka měsíce - Únor 2013 - Nominace
Zatim neni nominovano zadne dilo.
Povídka měsíce - Listopad 2012 - Vyhlášení
Do nebíčka nebo do peklíčka.
Madlen7
Povídka měsíce - Listopad 2012 - Hlasování
Do nebíčka nebo do peklíčka.
Madlen7
Povídka měsíce - Listopad 2012 - Nominace
Do nebíčka nebo do peklíčka.
Madlen7
Cestou Tlustého napadlo
Cestou Tlustého napadlo, jestli se nechystá udělat nějakou blbost. Přece jenom A. slíbil, že klíče zničí; a teď jede k ní do bytu. Kolikrát může člověk zklamat něčí důvěru.
SUBMISIVA
Marek se ocitl na židli, která stála u stolu, jehož deska se ztrácela až na druhé straně místnosti. Zdálo se mu, že má zbytečně dlouhé nohy, tak je skrčil pod bradu. Pomalu shrnul kapuci z čela a viděl, že se místnost rozestoupila do obřích rozměrů. Připadal si jako v divadle, akorát místo jeviště se lidé pohybovali kolem švédských stolů.
Povídka měsíce - Srpen 2012 - Hlasování
Kategorie: Nominace - 012_08
. pandarhei.
Nezdravý
"Mám sekeru, deset minut. "
Super, řekl jsem si. Až jednou zjistí, že tam taky ještě nejsem, všechno se změní. Zvykl jsem si, že lidi vidí jen to, co jim ukážu a pochopil jsem, že jim nemusím ukazovat všechno.
Povídka měsíce - Srpen 2012 - Nominace
Kategorie: Nominace - 012_08
. pandarhei.
Nemocný
Táta: Každá další hádka je horší a horší - a smíření trvá déle. Poprvé je to jedna hodina, podruhé jeden den, pak týden, pak měsíc; a propast se stále zvětšuje. Jak sis mohl všimnout, jezdím na chalupu, protože spát na gauči nebo v práci na tohle už nestačí.
Michal: Nikdy nedávám lidem druhou šanci.
Zvyky moře
Jsem muž, který stojí na hoře, a hora mě objímá. Jsem muž, kterého obklopuje hora, jejíž svahy porůstají olivovníky a borovicemi. Muž z blízka velký a z dálky malý. Muž, který hledí na moře, z něhož vzešel.
Povídka měsíce - Květen 2012 - Hlasování
Kategorie: Nominace - 012_05
Dorty
Povídka měsíce - Květen 2012 - Nominace
Kategorie: Nominace - 012_05
Dorty
Redakce prózy
Dnes byla vedle Redakce poezie zřízena i Redakce prózy.
Podrobnosti naleznete na hlavní straně klubu.
Rád bych tímto vyzval všechny uživatele, kteří by měli zájem podílet se na chodu klubu, aby mě kontaktovali. Rámcové požadavky jsou zveřejněny na hlavní straně klubu.
Povídka měsíce - Březen 2012 - K vyhlášeným dílům
V březnovém kole Povídky měsíce jsme kromě zajímavých textů očekávali i souboj lehce provokativního textu Miluny Voškové, který byl ověnčen lehce provokativním výběrem od kritika Pipa, s ostatními, řekněme standardními, texty. Sám nemám rád interpretace výsledků, takže tento myšlenkový pochod nechám na vás a možná na případné diskusi.
Vítěznou povídkou se v březnu stala povídka Prase autora Narvah, který je z mého pohledu prototypem autora, jakého jsme si v PM vždycky přáli. Jeho tvorba je jasná a čitelná a čtenář ví, co může čekat a na co se může těšit.
Povídka měsíce - Únor 2012 - Hlasování
Kategorie: Nominace - 012_02
Asi umřel Havel
Povídka měsíce - Únor 2012 - Nominace
Asi umřel Havel
Kiv Čitrem
Povídka měsíce - Prosinec 2011 - Vyhlášení
. fragment.
. duke.
Povídka měsíce - Prosinec 2011 - Hlasování
Kategorie: Nominace - 011_12
. fragment.
Povídka měsíce - Prosinec 2011 - Nominace
Účtování se světem
Movsar
Ježíšek naruby
Ekse Kutor byl spořádaný muž. Ráno vstal, ozdobil stromeček, zabalil dárky a připravil kapra na večer. Ve čtyři hodiny si uvázal kravatu a nastoupil do auta. Jel zasněženým městem a myslel na to, že bílý sníh vypadá hezky, když na něm leží žluté světlo lamp a byl rád, že jsou konečně Vánoce.
Povídka měsíce - Srpen 2011 - Vyhlášení
Dokonalý chlap
Yfča
Lpět.
Tehdy, v první chvíli, v roce dva tisíce, se plazil tak, aby se k poslední hranici dostal co nejdříve. Tehdy věřil, že hranice je ještě daleko a cítil se k nepřemožení. Plazil se rychle a hbitě jako ještěrka a na nic nemyslel, ani na sebe ne. Když se po letech doplazil téměř na dosah, zpomalil a tím se něco změnilo.
Povídka měsíce - Srpen 2011 - Hlasování
Dokonalý chlap
Yfča
Finská rána
Byl večer a bylo ráno a Fin se probudil. Pokoj byl chladný. Levou ruku vystrčil z peřiny a položil ji na topení. Bylo horké.
Písmáčtí Povídkáři - Pravěcí lidé
Nebyl to můj nápad, přiznávám, nezbavuji se tím však odpovědnosti. Jen jsem chtěl říct, že to nebyl můj nápad. Byl to nápad někoho jiného. Jiné osoby, než jsem já.
Povídka měsíce - Březen 2011 - Hlasování
Za měsíc Březen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
Kategorie: Nominace - 011_03
Povídka měsíce - Březen 2011 - Nominace
Do konce dne 11. 4. 2011 je možno nominovat povídky za měsíc březen, tj. takové, které byly vbřeznu publikovány zde, na písmáku.
O jídle nebo o lásce
„Já jsem Majka,“ řekla a vložila do nástroje kus plechu a stiskla tlačítka. „Můžeš mi tykat. “
„Dobře, Majko,“ řekl Lukáš a stisknul stopky přesně ve chvíli, kdy Majka stiskla tlačítka. Beran lisu sjel dolů a plech se ohnul.
Povídka měsíce - Prosinec 2010 - Hlasování stále probíhá
Připomínám, že hlasování do Povídky Měsíce probíhá až do 23. 1. 2011.
HLASOVANI PRODLOUZENO DO NEDELE 23.
Povídka měsíce - Prosinec 2010 - Hlasování
Za měsíc Prosinec byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
- KAPITÁN SVOU SKŘÍŇ NIKDY NEOPOUŠTÍ - autora VT Marvin
. recall. autora . duke.
Povídka měsíce - Prosinec 2010 - Nominace
Do konce dne 9. 1. 2011 je možno nominovat povídky za měsíc prosinec, tj. takové, které byly v prosinci publikovány zde, na písmáku.
Kráčel
Někdy se stalo, že mu noha sjela po kameni a musel se opřít o svou dřevěnou hůl. Obyčejně však kráčel, aniž by si musel dávat zvláštní pozor na to, kam pokládá chodidla.
Dost často se zastavil, aby se podíval na nebe.
Protáhnul si záda a kráčel dál do svahu, dokud ho únava nepřemohla tak, že se musel posadit.
Tlustý o smrti
Tlustý si často představoval situace, vnichž A. umírala nebo se vdala a měla děti sjiným mužem, a třebaže by i tak nejspíš někde žila, oni dva by se již nikdy neviděli. Doufal, že díky této představě něco pochopí, avšak nepochopil vůbec nic, stejně jako nic necítil, snad kromě podivné prázdnoty při představě, že by ji potkal po dvaceti letech jako docela jiného člověka, snímž by neměl nic společného, a pro kterého by minulost znamenala jen letmý úsměv při vzpomínce na něco veselého – to ten Tlustý.
Napadlo jej, že mu matka vdětství řekla o smrti svého milého, - chlapce, který se utopil vřece, když mu bylo osmnáct a ona si myslela, že si ho vezme za muže.
Střelnice
Střelnice
„Ani nemáš vyndaný ty naše fotky,“ řekla a určitě myslela na to, že mu je dala knarozeninám. Vždycky si spojovala to dobré se špatným. Tlustý fotky schoval zpověrčivosti, ne proto, že by se na ně nechtěl dívat, že by ji už neměl rád – dívá se na ně a pak je znovu zavírá do šuplíku obrázkem dolů. „Schoval jsem je zpověrčivosti,“ řekl, - a nic víc, protože by to stejně nedokázal vysvětlit.
Povídka měsíce - Červenec 2010 - Hlasování
Za měsíc červenec byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
. dugongs. autora . duke.
Symetrické haiku
Hukot lednice
Položil jsem si deku
na nahé tělo
jsem si položil deku
Povídka měsíce - Červenec 2010 - Nominace
Do konce dne 8. 8. 2010 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (červenec), tj. takové, které byly v červenci publikovány zde, na písmáku.
Povídka měsíce - Březen 2010 - Vyhlášení
Za měsíc březen byl hlasujícími zvolen Povídkou měsíce text Cirkus autora David S.
udělením 16 bodů.
Výsledné pořadí:
Cirkus autora David S. (16)
Povídka měsíce - Březen 2010 - Hlasování
Hlasování označte jako vážnou kritiku.
Za měsíc březen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
Cirkus autora David S.
Hledá se Karel Novák autora Carver
Povídka měsíce - Březen 2010 - Nominace
Do konce dne 7. 4. 2010 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (březen), tj. takové, které byly v březnu publikovány zde, na písmáku.
Povídka měsíce - Listopad 09 - Vyhlášení
Za měsíc listopad byl hlasujícími zvolen Povídkou měsíce text Portrét autorky Valerie a týden divů
udělením 14 bodů.
Výsledné pořadí:
Povídka měsíce - Listopad 09 - Hlasování
Hlasování označte jako vážnou kritiku.
Za měsíc srpen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
7_Prášil Pleva autora G_B_Show
Alois Bílek, alkoholik, pacient, prozaik autora Saetri-Ihn
Povídka měsíce - Listopad 09 - Nominace
Do konce dne 7. 12. 2009 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (listopad), tj. takové, které byly v listopadu publikovány zde, na písmáku.
Povídka měsíce - Srpen 09 - Vyhlášení
Za měsíc srpen byl hlasujícími zvolen Povídkou měsíce text Kamilku . autorky tulia
udělením 34 bodů.
Výsledné pořadí:
Haiku jako od Paulart
Pod pomníkem padlých spí dítě
V oknech paneláku panelák
Mravenec obchází tank
Dírou v plotě leze slimák
Povídka měsíce - Srpen 09 - Hlasování
Hlasování označte jako vážnou kritiku.
Za měsíc srpen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
Pomerančový čas autora Charlie Colonial
6. Příběhy ze života
Zkusme se zamyslet nad tím, jak hodnotíme a nad tím, jak přistupujeme k hodnocení druhých. Jsme tu totiž svědky často nesmyslných diskusí či hádek, jejichž neúspěch plyne většinou z toho, že jedna nebo obě strany zastávají jiný přístup, když hodnotí text cizí a jiný přístup, když hodnotí text svůj. Jsme svědky toho, že někdo po nás chce, abychom nedělali něco, co sám zrovna dělá; ne snad proto, že my bychom v tom byli neobratní zatímco on v tom je dobrý, ale proto, že se dotyčný domnívá, že to sám nedělá a že dělání toho něčeho je v rozporu s čímsi ušlechtilým. Například: Nehodnoť mě, blbečku.
Povídka měsíce - Srpen 09 - Nominace
Do konce dne 7. 9. 2009 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (srpen), tj. takové, které byly v srpnu publikovány zde, na písmáku.
Pronikání
i.
Mizera sedí na židli a usmívá se. S nikým nehovoří, protože nikoho nezná. Nechce uspěchat výběr rolí tím, že by jako žralok vnikl mezi hejno ryb, protože tím by způsobil nevratnou změnu - ve společenství.
Povídka měsíce - Červen 09 - Vyhlášení
Za měsíc červen byl hlasujícími zvolen Povídkou měsíce text Za 6 minut se zapnou obrazovky autora Finch udělením 23 bodů.
Výsledné pořadí:
Za 6 minut se zapnou obrazovky - Finch (23)
Povídka měsíce - Červen 09 - Hlasování
Za měsíc červen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
A peklo ho nasledovalo autora Edmund Elat
Došel cukr autora Květoň Zahájský
Povídka měsíce - Červen 09 - Nominace
Do konce dne 7. 12. 2009 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (listopad), tj. takové, které byly v listopadu publikovány zde, na písmáku.
5. Pomsta učitelce němčiny
Křivda je mocný cit. Možná lépe řečeno pocit. Písmácky psáno (po)cit, jakože přichází po citu a přitom se tak trochu týká pocitů, lze vnímat i pomíjivých citů, případně chceme vyjádřit jak cit, tak pocit v jednom mikro-okamžiku.
Obecně vzato se psaní ze silného pocitu - náhlého pnutí - na Písmáku vžil pojem terapie.
4. O nenaplněné lásce
Můžete mít svůj vlastní názor a můžete vydávat knihy a psát do časopisů a vůbec mě nemusíte poslouchat. Tohle všechno můžete.
(Všimněte si, že slovo názor používají nejvíce ti, kteří toho vědí nejméně. Když jejich názor na váš názor říká, že váš názor je jenom názor a tudíž nemá žádnou váhu, říkají tím totéž o svém vlastním názoru, neboť nikde není psáno, že jeden názor je cennější než druhý názor, pokud se ani jeden z nich nezakládá na pravdě, což je ostatně také jen názor.
Něco jako F.M.Dostojevskij
Vezměme trojúhelník A miluje B, B miluje C a C miluje A.
Přidejme jména:
Adam miluje Boženku
Boženka miluje Cyrila
3. O vstávání
- Dědeček
Přestože se stále potýkám s pocitem neurčité marnosti, musím psát dál. Jste má rodina. Jste má nepokrevná rodina. Připadám si jako váš Dědeček - mám tu bratry a sestry a dcery a syny a vnučky a vnoučky, těch je samozřejmě nejvíc.
2. O jízdě MHD
Když jsem napsal povídku, v níž jsem se na jednoduchém příběhu muže, kterému se rozbilo okno, snažil vyjádřit nenávist k rodičům, závislost na alkoholu a touhu po sexu s dívkou, řekl mi otec, proč nepíši raději o něčem, co znám, třeba o jízdě vlakem. Kdo ví proč, dnes ve mně jeho otázka probouzí pocit houpání nohou.
Stává se, že nějaký autor publikuje hodně pitomý dialog jenom proto, že se skutečně stal. Nepřidat nic pro takového člověka představuje vrchol umění.
1. O tom, jak jsem se včera opil
0. Když vás opouští slova a sedají si na papír,
nemyslete na to, jak jste úžasní -
Myslete na to, jak úžasný je čtenář.
1. O tom, jak jsem se včera opil
Povídka měsíce - Duben 09 - Vyhlášení
Povídkou měsíce Dubna, se stává povídka
Plán od autora
Charlie Colonial.
Výsledné pořadí:
Povídka měsíce - Duben 09 - Hlasování
Rád bych na tomto místě vyjádřil politování nad neblahou skutečností, při níž jsem ve svém posledním bububu jmenoval VT Marvina v kontextu, který mohl poškodit jeho dobrou pověst.
Nominovaná díla do
dubnového
kola Povídky měsíce najdete v klubu
Povídka měsíce - Duben 09 - Nominace
Nominovaná díla do
dubnového
kola Povídky měsíce najdete v klubu
Povídka měsíce
Povídka měsíce - Březen 09 - Nominace
Nominovaná díla do
březnového
kola Povídky měsíce najdete v klubu
Povídka měsíce
Povídka měsíce - Únor 09 - Vyhlášení
Povídkou měsíce Února, se stává povídka
Excitační procesy nervového systému od autora
Finch.
Výsledné pořadí:
Povídka měsíce - Únor 09 - Nominace
Nominovaná díla do
únorového
kola Povídky měsíce najdete v klubu
Povídka měsíce
Otužilec
Stojím ve sněhu v kabátu třikrát omotaný šálou a dívám se na chlapce, nebo už muže, který kouří a má holé paže. Zdá se, že se trochu klepe. Řekl: „Není mi zima. “ – A pak: „To je normální.
Povídka měsíce - Leden 09 - Vyhlášení
Povídkou měsíce Ledna, se stává povídka
Rozptýlení od autora
Winter.
Výsledné pořadí:
Povídka měsíce - Leden 09 - Nominace
Nominovaná díla do
lednového
kola Povídky měsíce najdete v klubu
Povídka měsíce
Rohlíky
Sešli se pod ocasem. Jako každé pondělí. Dívali se na koně a hovořili o důležitých věcech. Náměstí se táhlo jako nudle dolů z kopce.
Virginia Woolfová - PANÍ DALLOWAYOVÁ
Kdyby někdy napadlo ordinérní paní Dallowayovou napsat novelu Virginia Woolfová, dopadlo by to nejspíš úplně stejně, jako v tomto případě. Ostatně na určité úrovni experimentu se obecenstvo dostává do rozpačité situace, neboť zrovna neví, je-li svědkem génia typu Tesla nebo podivína typu Cimrman.
Charakteristickým znakem prózy Virginie Woolfové je na tak krátkou novelu značné množství postav, které přichází bez uvedení, dokonce s podivnou suverenitou, takže ve čtenáři vzbuzují dojem, že by je měl znát:
Lucrezia Warren Smithová, která seděla vedle manžela na lavičce v Regent’s Parku, vzhlédla. „Podívej, podívej, Septime.
Povídka měsíce
Jak Povídka měsíce probíhá:
1. Každý (autor nebo čtenář) může nominovat jakýkoliv prozaický text uveřejněný v aktuálním měsíci (nyní je leden), samozřejmě zde, na Písmáku.
2. Nominace posílejte mně buď avízem přímo od díla nebo soukromě do zprávy.
Obraz - Skicy
V Manchesteru
Tuším, že v Manchesteru (jméno města nakonec není důležité, neboť si bez mapy nevybavíme, kde leží, ani jestli je v kopcích nebo na řece, či jestli je osázené topoly nebo javory, jak vypadají ulice za deště, a když sněží, jestli si lidé oblékají čepice nebo deštníky) stojí obrovské Filmové studio.
Na přídi
Stál jsem na přídi a díval se na dva muže, kteří se opírali o koleno nohy opřené o zvýšenou obrubu paluby, jako by jim nevadilo, že je nepravidelně sprchuje slaná voda – sklonili hlavy a loď se zhoupla, drželi silná lana jako lovci divé zvěře, vyčkávající, vlhcí, neteční, silní. Vylétla další sprška, sklonili trochu hlavy, nakročili, přehodili lano přes krk Anglie a přitáhli trajekt pevně ke břehu.
Terezka
Ábel se zastavil u řeky. Šuměla – tiše a závojnatě; utíkala z města jako noční řidič – málokdy se ohlédla po skrytém rybáři a topoly míjela jako bzum – ticho – bzum – ticho. Soustředěně ovíjela poslední domy, čističku, letní lázně U Sulana – to bylo. Chvíli kopírovala Sedláčkovu stezku, která měla jít až na Zvíkov – kdysi – a pak beze slova podplula lávku, přeskočila jez a zmizela ve tmě.
Michael Cunningham - VZOROVÉ DNY
Dnes:
K této neliterární recenzi zasedám v pravdě s rozpaky. Nejen proto, že jsem knihu ještě nedočetl – první poznámky jsem si dělal již od strany 32 (ne snad kvůli recenzi, spíš díky rozčarování), ale zejména proto, že mé poslední rozvinuté dojmy tíhnou k celkovému zklamání. Něco málo jsem mohl tušit už ve chvíli, kdy jsem, ač příjemně začten, začal postrádat jakýkoliv posun děje (kolizi. ), načež jsem zvědavě zalistoval dozadu a přečetl si doslov, v němž jsem se kromě nekonečné chvály dočetl i to, že je kniha rozdělena do tří nezávislých částí.
Virginia Woolfová - JÁKOBŮV POKOJ
Co je to dobrý čtenář. Co je to pochopit text. – Jaké to je pochopit text. Jaký podíl na čtenářově chápání nese autor.
Domino
Pro vás by to možná problém nebyl, ale on nad tím strávil mnoho času.
Zkušební vzorek: ocel cca 4cm2
Olej H326
Odmašťovadlo EMPASOL T250
Régis Jauffret - BLÁZINEC
Spisovatelku Régis Jauffret dobře znám – potkali jsme se na písmáckém sraze v Písku. Pili jsme růžové víno a docela bychom si rozuměli, kdyby nezačala rozebírat židle a jejich nohy skládat na stůl. Řekl jsem, že je domýšlivá a ona se urazila a odešla. Vlastně neodešla.
Mučírna
Zkusim nenapsat žádné vysvětlení jako co jsem to napsal a proč a proč zrovna takhle. Vnímavý čtenář jistě pochopí.
Scénář ke stažení
O titulní straně
O titulní straně
Předpoklad:
1. Z pohledu věčnosti vesmíru nemá nic z toho, co napíši, sebemenší význam.
2. Z pohledu písmáckých červů můžeme na chvíli předstírat, že vesmír neexistuje.
Dívka s košem
Myslim, že jsem byl trochu mimo, když jsem viděl její kalhotky.
Pracovala na stupínku a potila se, protože musela každých deset vteřin přenést 4,5 kila
těžký koš o půl metru doprava; trochu jsem jí překážel. Předstíral jsem, že
odměřuji šířku dopravníku, na který pokládala koše, a zatím jsem sprostě
Máte někdo blok?
Nedávno mě zaujala informace, že přítel mé kamarádky čůrá vsedě. Přítel její kamarádky také a její bývalý přítel také. To bylo na jeden večer trochu moc.
Přemýšlel jsem, jak to může souviset s literaturou a mám pro vás dvě otázky:
Písecké čtení
Zítra si budu číst od šesti v kavárně Spago v Písku. Vyberu si něco k pití, asi pivo, a nějaké vstupné, asi dvacku, tak přijďte.
PS. : jt mi nemusí psát, že nepřijde.
VYHLÁŠENÍ :: Soutěž 3v1 :: Kátrování
HODNOCENÍ:
domin. go
Janina6 - 0,5
Laura_Eleonora - 0,5
Zamávala
Každopádně mám dojem, že přesnějším popisem balkonových stínů na sluncem zalitém kameni bych mohl trošičku přetlumočit svou tehdejší radost ze střízlivění. V první chvíli po probuzení, když mi slunce hřálo tváře a mou ospalou myslí prokmitla nejistá myšlenka, že se se mnou děje něco zvláštního, jsem se s tímto pocitem setkal vůbec poprvé a zrovna v tak intenzivní podobě, i když možná právě jeho novota měla za následek znásobenou sílu. Ležel jsem zády opřený o zeď domu pod balkonem, který jsem ovšem velice dobře znal, třebaže mi nebylo dáno spočinout na jeho podlaze, snad než toulavým pohledem zpoza plotu vždy, když jsem bez zastavení míjel tento dům a tajně upíral zraky do balkonového okna, tápavě kryt povislými větvemi mladé lípy, z jejíhož stínu jsem se neodvážil vykročit a vždy jsem tajně doufal, ač jsem si zároveň přál, že projdu nespatřen, aby byl mému trápení učiněn konec jednou pro vždy, což se nakonec vlastně stalo, i když docela jinak, než jak jsem si tolikrát pod lípou představoval.
Nyní nejen že nestojím za plotem, nýbrž ležím v zahradě a pozoruji stíny bloudící po kamenech skalky, navíc vím, že mé trápení skončilo a já se mohu zaobírat štěstím, které mě potkalo včera v noci.
Maruška je stejně děvka
„Já jsem zamilovanej, ale potřebuju si i zašukat, Maruško, co ti budu povídat,“ řekl chlapec v kavárně a dodal: „Ty jsi vážně Maruška. Klidně mi tykej,“ a Maruška se smála napůl hlasitě, jakoby vyjadřovala polichocení a stud za svého společníka; pobavení a stud za to, že jí lichotí. Smála se tak, aby každý věděl, co cítí.
„Dáme si ještě jedno víno, Maruško.
život čas a vesmír
Hodně lidí, kteří mě v životě poznali, by mi nevěřilo, že jsem si časem našel práci. Chlapec, jehož otec podporoval na studiích o dva roky déle, rodinný typ ve smyslu obědy od maminky a taky praní prádla doma, televize, internet, chození do hospody s kamarády, bezstarostný život. A já v té době myslel na vesmír. Velký třesk, cestování v čase, fantastické povídky v Ikarii, hodiny strávené u Matrixu, představoval jsem si život na oběžné dráze a současný orgazmus.
Soutěž 3v1 :: Kátrování
Klub Prozaická sekce vyhlašuje soutěž, jejímž cílem je prověřit písmáckou připravenost tvořit.
Citát:
Každopádně mám dojem, že přesnějším popisem balkonových stínů na sluncem zalitém kameni bych mohl trošičku přetlumočit svou tehdejší radost.
Úkoly:
Kouření je krásné
Sedím takhle v kavárně a dívám se na toho floutka,
jak rukou prosí číšnici o pozornost.
Povídá, můžu tady kouřit.
I když si zrovna přečetl cedulku s nápisem:
Cvičení řeky
Pramen.
Pusté břehy.
Vidění bílého dne.
Člun se neobjevil ani dnes.
My (Předčasně) - VII.
Hovořili jsme ani ne moc dlouho už nevím o čem. Rozptyloval mě zvuk cizincova hlasu, Lukášova provokativní přítomnost a blýskání v Honzových očích. Je nevyzpytatelný a blýskavý. Objednal zelenou.
My (Horská) - IV.
Pak přišel Lukáš a úplně mi zkazil náladu. Díval jsem se mu do očí a mračil se. Aby mi udělal radost, oslovil Honzu. Pak jsem si s ním povídal hlavně já.
My (Kamarádi) - II
Seděli jsme u baru. Lukáš pil ledový čaj a když ukázal na některou z dívek, řekl jsem: „To není nic pro mě. “ Měl hrozný vkus. Byl nešťastný z toho, že s ním chce každá hned spát, ale samozřejmě to neřekl nahlas.
Jako píseň
Těšila se na něj celý víkend. Přijel o hodinu později a když parkoval, porazil popelnici. Dívala se škvírou mezi žaluziemi, jak sbírá odpadky, - pak zazvonil. Ještě neměl klíče.
Pytlovina na aktuální téma
Díval se na ni, když na baru četla nějaký časopis a přemýšlel, kdy si jí všiml poprvé.
A kdy si jí vybral. Musela mu nejméně dvakrát přinést pivo, než se jí podíval do obličeje
a další dvě než mu došlo, že ji chce. Těsně před tím, než mu ford eskort v bledě
šedém provedení přejel levou nohu v koleni jí řekl: Zaplatím.
Porno
Když se toho dne Ferdinand Kopf konečně posadil na pařez, byla již tma a oheň dohoříval. Slabý plamen osvětloval několik porůznu sedících nebo stojících postav. Lidé spolu hlasitě hovořili, avšak Ferdinand je neslyšel, neboť se po celodenním žití cítil unaven. Lokty se opřel o kolena, která skrčil téměř až pod bradu – pařez nedostatečnou výškou neumožňoval pohodlné sezení, a propadl snění.
Povídka měsíce - duben - vyhlášení
Klub MLHA ve spolupráci s písmáky:
LaMouette
ceder_john
dee-dead
Povídka měsíce - duben - hlasování
Klub MLHA si dovoluje vyzvat všechny písmáky, aby zahlasovali do dubnového kola Povídky měsíce.
V dubnu byla vybrána tato díla(*):
Hry na nerozumění (Z deníku) -
reka
O temné stránce písmáku (aneb SENIOR ve skříni)
Relativně dobrý den písmáctvu.
Je jakoby neoddiskutovatelným faktem že všichni křiklouni mají něco společného. Odborně se takovému člověku říká QERULANT a můžeme se o nich dočíst v připravované Encyklopedii pro děti.
Poznáme jé též podle toho, že:
Myslí si, že myslí, zatímco vůbec nemyslí.
czaiku
Smysl a cíle klubu : Kdo sleduje dění na stranách Písmáka, jistě nám dá za pravdu, že jedna z vleklých a zatím bezvýchodných debat je diskuze, kterou bych shrnul do krátké věty : Co je a co není haiku…. To nás vedlo k myšlence osamostatnit českou tvorbu tohoto žánru.
Pokud zjednoduším poměrně složitou záležitost s aspekty rozdílnosti jazyka, mentality národů, času a dalších méně významných faktorů, není haiku nic, co je psáno česky. Pochopili jsme to díky konstruktivní kritice, kterou nám napsal Dero a preciznímu rozboru Darmo_šlapa a jeho znalostem.
Hledání stylu
Hledání stylu: Kopie
Koně bych se rukou nikdy nedotkl. Hladit něco tak velkého je nebezpečné. Přesto nic neudělám, když je fotím tak veselé a bezstarostné v jeho blízkosti. Vždy jsou tak veselí a bezstarostní a když se náhodou mračí, žertují, nebo svůj zármutek nebo vztek skrývají, abych nic nepoznal.
Povídka měsíce - březen - vyhlášení
Klub MLHA ve spolupráci s písmáky:
marw
Dero
pozorovatel
Povídka měsíce - březen - hlasování
Klub MLHA si dovoluje vyzvat všechny písmáky, aby zahlasovali do březnového kola Povídky měsíce.
V březnu byla vybrána tato díla(*):
Já, Věra, dítě a pán s bombou -
The_MaRtinečka
Povídka měsíce - únor - vyhlášení
Klub MLHA ve spolupráci s písmáky:
Alojs
Syd barret
johny45
Povídka měsíce - únor - hlasování
Klub MLHA si dovoluje vyzvat všechny písmáky, aby zahlasovali do únorového kola Povídky měsíce.
V únoru byla vybrána tato díla:
Abies alba od autora
rudko
Povídka měsíce - leden - vyhlášení
Klub MLHA ve spolupráci s písmáky:
Baziliška
Nicollette
Narvah
Povídka měsíce - leden - hlasování
Klub MLHA si dovoluje vyzvat všechny písmáky, aby zahlasovali do lednového kola Povídky měsíce.
V lednu byla vybrána tato díla:
Matka od autora
marw
Kurzy
„Přistupuje k němu poněkud ustrašeně. “
„Vypadá nesvůj. “
„Aby nebyl, když je tu poprvé. “
„Kamil je postava slabé konstituce, očima těká po místnosti.
Exkluzivně!!!! - spisovatelem za jednu minutu!!!!
Tento článek a jeho autor mě inspirovali k tomu, abych vyvinul speciální program, který vás naučí psát během jedné jediné minuty. Na to pozor.
Ještě jednou pozor.
Vede mě k tomu má neomezená zkušenost v psaní povídek, dále skutečnost, že jsem nejlepší žijící povídkář a též má nekonečná schopnost vcítit se do potřeb jednotlivých lidí.
Povídka měsíce
Jméno klubu MLHA,
jméno mé
a jména vás všech, kteří se zajímáte o prozaickou tvorbu,
jsou sice moc hezká jména, ale není to dost na to, aby se začalo něco dít.
Prvá noc - eSKa
Prišiel si ako vietor
Vybierám kefku
Vyhodila ťa, nu což
z batožiny u dverí
O nás I.
Nepřemýšlíme, poslední dobou vůbec ne. Píšeme – a nic. Rozhodně víme, že tohle není umění, naopak, je to umění a proto píšeme, i když není čas. Kdysi nám jeden člověk poradil – nepište.
Easy
Vždycky jsem věděl, že skočím.
Člověk zvyklý přemýšlet při chůzi známou cestou; sedí-li a čeká, - člověk zvyklý přemýšlet nad lidmi, nad ženami, nad sebou, - jistě nejednou přemýšlí i nad svým koncem.
Nechci se nechat překvapit.
Vždycky jsem věděl, že skočím.
30.9.2004
Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají.
Příští stanice Florenc.
„Už jsi byla vPraze na kravách. “
„Nebyla,“ odpověděla dívka a vážně se zahleděla do očí vytáhlého dobrodruha.
Bílá Pouť
BÍLÁ POUŤ
Flow in streets our fantasies
come from deep inside
substitute for memories
Čeká budoucnost na naši přítomnost?
Chlapec, ještě dítě, se nechápavě díval skrz drátěný plot do dálky. Stál na rozbahněné zemi, za ním dlouhé, nízké ubytovny ze ztrouchnivělého dřeva.
Dírami vplotě si prohlížel rozlehlou krajinu. Volné louky, lesy vdálce, potůček.
Zpět za poznáním
Žil jsem svým obvyklým způsobem. V osm ráno jsem dotlačil své mdlé tělo do knihovny, kde jsem zastával místo jediného pracovníka celého komplexu tří místností k ukládání knih určených a jednoho WC. Den se ukázal být všední. Sněžilo jako týden před koncem roku.