Písmák Šílenství z lásky
©ílenství z lásky
. Jediným hříchem je láska.
A hříąní jste vy . kdoľ milujete.
Vzpomínky na lásku
Vzpomínka na lásku
Slyším kdesi v dálce
slova jež vyslovila
má láska v zimě
Uklízení po lásce
Uklízení po lásce
Ať nikdo nepozná
že jsem tu byl.
Setři otisky z okrajů postele
Akropole stáří
Akropole stáří
Nedopusť ať zestárnu
a volání havranů
zažeň svou písní …
Za sebou
Za sebou .
Jednou se otočíš
na vlastní líc .
A ono to zabolí
Závod s časem
Závod s časem
Zastav se na místech
kde ještě před chvílí
vzpomínky tančily .
Muž, jenž víckrát nepoběží
Muž, jenž víckrát nepoběží
Co to tu leží.
Ach bože,
nohy .
Katedrála opilostí
Katedrála opilosti
Opilý zedník poslouchá chór
dunící zoken katedrály .
jenž plula jeho očima
Poznání nestálostí
Poznání nestálostí
Rozum je vlásce děsnej hlupák,
statečnost ve strachu hroznej srab.
Věrnost je vpokušení pekelná děvka
Snící dívka
Snící dívka
Klaksony mladých aut
tam někde tiše zakřičí
a vmalém domku na stráni
Jediné mistrovství
Jediné mistrovství
Ticho bezeslov
považuji za jediný kousek mistrovství
jež nám byl dán .
Chtěl jsem psát o všem
Chtěl jsem psát o všem
Chtěl jsem psát o všem .
O tom jak jsi nesla květiny,
jak si vítr pohrával scípem tvého šátku
Dítě pod růží
Dítě pod růží
Proč ten smutek slečno.
A tady, krajkovaný kapesník.
Jen položte si levou tvář
Píseň svobody
Píseň svobody
Zpívej vslzách měsíce
zrozeného vkrvi,
za úsvitu se skřety
Hrobař ve skleněném lese, část 3
Byla přesně taková, jakou jsem si ji pamatoval. Vyloupla se zmraků – masivní, šedobýlá lesklá loď, pokrytá světlomety a hlavněmi dokonalého zbrojního systému. Malá kabina tvaru kapky přesně zapadla do monstrózního těla skřídly volně vycházejícími ztrupu. Zadní část zářila obrovskou iontovou tryskou a výřila vzduch kolem.
Hrobař planety země ve Skleněném lese, část 4
A tak jsem se rozloučil sAlorňany i sCharlesem. Byl možná chytřejší než já, když snimi odešel. Vichr pak zůstal se mnou a smou helikoptérou. Ještě té noci jsem vyletěl na západ po mapě tam kde se má skrývat Skleněný les.
hrobař planety Země ve Skleněném lese, část 5
„Je to knevíře, ale jsem zde. Byl to neopakovatelný pocit – projít branou. Stojím na cestě a kolem mě zvoní skleněné stromy . Slunce se vnich lomí a stromy září.
konec světa
KONEC SVĚTA
Lesk černé výšivky obleku od Willsona. Odraz ulic Manhattanu ve sklech zrcadlovek barvy zlata. Opasek postříbřený jako jemný šperk a na prstech obou mužů se leskne několik zlatých a stříbrných prstenů. Je devět padesát tři ráno, pětadvacátého června a slunce jasně svítí.
Hrobař planety země ve Skleněném lese, část 1
Hrobař planety Země ve Skleněném lese
„Vyrazil jsem za úsvitu, když mraky halil opar nejasného, rudozlatého světla. Tráva se zvedala a klesala vporyvech větru a její řeč se nesla kopcem a plání jako probouzející se básníci. Bál jsem se, tak jako tolikrát předtím, tak jako tolik mladíků, starců a chlapců předemnou. Tak jak se bála každá dívka, žena i stařena když kráčela tou nejistou cestičkou.
Hrobař planety země ve Skleněném lese, část 2
Usmál jsem se na Charliho a sáhl do kapsi. „Máme to šmejde, máme cestu ke Skleněnému lesu. “ Vsutinách starého bunkru jsem našel vakuové pouzdro a vněm dva listy papíru. Na jednom byla nejasná mapa a na druhém nejasná zpráva.
Srdeční osciloskop
Srdeční osciloskop
Pobledlá jako opálení od měsíce,
a vlasy jež dříve patřily do letek havranů.
Vteřina ticha pořád nevrací se
Šílenec a anděl
Šílenec a anděl
Anděli,
dej jedno pero z křídel,
polož ho na můj práh,
Pojď mezi piráty
Pojď mezi piráty.
Když se vlny řítí ze všech stran
a příď i záď se hroutí do sebe.
Bojíš se smrti. Tak se braň
Zbabělý sebevrah
Zbabělý sebevrah
Arebesky na zdi potrhal vítr .
Zteřelé vteřiny ticha duní chodbou .
A na konci černé okno .
Demonstrace
Demonstrace
"Katko . "
Vykřikla nějaká ústa v davu,
v tom davu plném tváří
Jménem hvězd
Jménem hvězd
Slyšel jsem kroky osudu,
kráčet tmavomodrým nebem.
Slyšel jsem jak se drolí
Někdy je smutno
Někdy je smutno
Někdy je smutno
a ty chceš sfouknout svíčku
a všechny lampy měst.
Jména času
Jména času
Byla válka. Mračna plála ohněm starých Shakespearů, listy stromů padaly jako Chamurapiho zákon … Všechno se řítilo k jedinému možnému konci. Stál jsem na skalnatém úbočí a hleděl do zmrzačeného kraje. Vítr přetrval.
Císař a jeho syn
Císař a jeho syn
Stříbrem nasycený dým,
stoupá k oprýskanému stropu.
Kdo ho zatratil nevím,
Všechny krásy světa
Všechny krásy světa
Paříž se svou Eiffelovou věží
a Řím s rozbořeným Koloseem.
Avalon z anglických mlh se noří
Benátská loutka
Benátská loutka
Nick Preston neměl rád podzim. Neměl rád déšť a ze všeho nejvíc nenáviděl bouřky. Vlastně bylo dost málo věcí, které měl v životě rád. A Prestna mělo rádo ještě míň lidí, nejen kvůl tomu co dělal, ale hlavně kvůli tomu jaký byl.