Písmák Zvíře
Žereš, sereš, zvíře.
Jíš, bdíš, spíš, ale seš v díře,seš zvíře.
Máš cit, možná chlap,ale nejsi v tabulkách. asi seš zvíře.
Konec srandy
Pštros nosí hlavu vysoko
jen když utíká,
krtek se v zemi hnípá
a nikam nespěchá.
Já o sobě a Tobě a PROČ
Vychovaly mě noviny
svou strohou řečí
neznám básně ani věci
co v šedém listě nebyly
City a pocity
Blesk rozťal oblohu
na zem snesla se krev
ozval se ouzký řev
-- hlas citového dluhu
Jedna a dvě duše
Z druhé strany galaxie chtěl bych k tobě blíž, na dotek.
Chtěl bych tvůj dech cítit na své tvaři,
usínat s tebou na jednom polštáři,
mít tvoje teplo v mých snech,
Moc
**********************
Tu Moc svádí noc
Plamen v duši,
tolik jmen,
Cit noci
Strnulý měsíc tupě zírá tmou
hlava visí na rybářově prutu
mlha zastřešila jezero hladu
zapomnění platí katu
Smrtonoš
Zesnul další den
zabil mnoho žen
a citů
Přišla nová noc
Láska krví platí
Láska teče v krvi
slepice se mrví,
kohout kůži svléká,
gril go opéká.
Bůh
Narodila se hluchá a slepá. Nepoznala vůni růže. Neochutnala medu ani soli. Nevěděla, co jsou to barvy.
Trilogie hmyzu
Čím větší město,tím méně celkové energiea míň podnětů.
Jako by mi tu něco vysávalo moji duši. V tak obrovském světě se ztrácíma nenacházím tvůrčího ducha.
Převládá ve mě pocit nicoty,ba absolutního prázdna a smutku.
Pivo
Stůl plný sklenicdo hrsti nevtěsná sea přeci je dvakrát tolikv hlavách jejich
Hlava uhla myšlence a jen přikyvujea nemá slova na prodej
Sled myšlenekstřepůvzácnýchjde cestou prapodivnou
Žena
Kousíček dřevaco nemá jménazlaté nitěpo šíji tečou
Řezbář má duši pustousoška má hlavu dutounechtěl jí dát jménabylato zlá žena žena
Kousíček dřevadivného jménazlatý šperkna těle se blyští
Řezbář má duši smutnousoška se pýchou chvěje
Bídno
Jde ranní ulicípodělanou jeho vlastními výkalyavidí růžové prasátko,které se směje.
Do rytmu padajících žhavých uhlůprská prase notya obludná ozvěna připomínápusto.
Je krásný den. Vzduchvilně sladký.
Bídník a převozník
Šel k večeru loukou,uviděl hřbitov stromů,změnil cesty směr
Na stromu pahýluzdravila ho vrána
Krrááá, krrááá.
Vstoupil do stínu,opouštěl víru na svítánítušil, že rána nepříjde
Zatáčka
Petr Zelenka se probral, ale oči nechal zavřené. Nedokázal posoudit, kde je a co se mu stalo. Zdálo se mu, že plave v jakési bílé mlze. Byla mu zima, ale přeci ho celé tělo pálilo.
Zapomeneš
Dnes jsem jen seděl a hleděl do prázdna. Hleděl jsem do hlubin očí, jež mě sledovaly.
Hleděl jsem do nich i včera,vlastně si ani nevzpomenu, co jsem včera dělal,vím jen,že ty oči prázdna mě pozorují už déle.
Co jsem vlastně kdy dělal.
Cesta
Kam vede ta cesta, po které jdu. Kam mě hádě satanovo táhne a proč se s ním neskoncuju.
Kam ocas jeho svírající nohy,kam táhne mě.
Oči skleněné, černě světlo vidící,ohluchlý z řevu hladu,mysl zašpiněná krví,nevede cesta klidu.