Na špalku čekajíc na setnutí
Hvězdy ještě topí se v dne koncia ptáci křídly zatahují oblohu. Ještě těžknou měšcev kopulovitých hvězdárnáchdo doby než v kostelním zvonciodbije dvanáctá. Další den zas skonáa odsouzen tím bitím budeku svému konci. Klíče zapečetí zámky v hvězdárnách,tma rozpoutá se,svět potopí tmaa město opět pohltí strach.
Quasimodo v zajetí vzpoury
V nesnázích kráska topí se,prach usazuje se na římse,v zrezivělém zámku špína kupí sea dere se otylým zbohatlíkům za límce. V kostelních hodináchna dvanácté čas se zastavil,zvoník až let moc potéze zrádné nemoci se zotavila život v srdci zvonůzas probudil,když srdce bytelnějšíz kovů ušlechtilých vytavil. Zvoník u pece vyhřátéčaj uklidňující popíjíza hudby zvonů odbíjejícíchsvůj ortel o páté. Bití hromů všakve zvonech odrážející seneuticháa proti zaběhnutým pravidlům o časezákony bojkotujea čas měříod dvanácté k desáté.
Sebemrskací
Opuštěná nikave zdi ještě osamělejší,od dveří jejichž zrezla už i klika. Však prachu plná,puklina v srdci jejímpočínající,však dosud krvácející,nezacelená. Sirným pachem obalenápo zdi plazící se,zkrvavená, zkormouceně zhrzená žena. Puklina rozevřená,hledící do ztracena,do sebe přitom obrácenáa v chmury své sobecky ponořená.
ČernáBíláRudá
Vykotlaným údolím
potřísněným sluncem v ospalosti,
bělostná laň
unaveně prochází se.
SebeSyn
Zrodil se ze svitu luny.
Zrodil se bez poskvrny,
bez početí, za zvuku struny,
jež rozezněla všudypřítomné
Poetova spása
V tónu rozladěnémpo probdělé zmáčené nociprobudil se básník,s jehož rozespalým vzezřenímvstal zpod země tlejícítéž předčasné pohřbenýněhy a Lásky pocit.
Vydatným deštěm,jenž proudem svýmstrhl by i hrady nedobytné,naplněna býti chtěla.
Naplněnaa opět polidštěnatou,jež něhou svouďábla by zkrotilaa přeměnila jejzpátky na anděla.
Pocit štěstí podlomenýpohromadě soudržnýv místech pod žebrem levýma někde v místech nad kolenynezemřel dosud.
Ztracená slza
Lynula se svodní pěnou
Po hladině rozkmitané
Lynula se sladce, směle
Do dálavy nevídané
O zívání, zírání a (ne)ožívání
V pokroucených ploutvích,
s dírou na patě
zívám.
Bez šupin, oprýskaná
No Named
V potemnělé ulicize světla dmoucího sez přidušených lampdítě v zašedlém koutěse rdousí.
Ztratilo cestu v ulici Bezejmenných.
Za pět minut dvanáct...
V krocích zpátkya ve strohýchvětáchs kabátem oblečeným narubya svlečenou dušíztraceně se ocitá
Na prstech zmrzačené rukytikot zastavených hodinzběsile počítá.
Víno zrudlo závistív poháru středověkém,jenž však zánovnímstále zdá se být.
Oh, Happy Day..!
Vyhlašuji Den Nesmutku,rozkazuji smát se. Vyhlašuji odprošení hříchů,sebespasení a kázeň.
Hieroglyfy a klínemsvé prohřeškyv dnešní den budete psát.
Pro případ,že v den tento sváteční,chtěl by podlý,křížem ocejchovaný latiníkhříchy vyslechnouta donutit vásse NEMÍSTNĚ kát.
Bez not a potichu
V pokleku zdonucení
Potemnělé nokturno
Si zpívá.
Přimyšlenou harmonikou
Ponížený trpajzlík
Sesazen nadsázkou
Špendlíkem přibit kzemi
Vsvědomí se hrabe
Trpaslík ze sádry
Zapovězený ráj
Vživot navrácený
Lačně sahá po kameni
Neb snadné žití jest
Vsnách a blouznění pouze
Balada pro krysu
Faktem nepodloženým
nůž spadl jí do klína.
Vyprávěl příběhy
starých indiánů
Chtíč pohřbený v bezbarvosti
Odbarvený chtíč
vrozpacích se zmítá,
nakladené cíle
zběsile počítá
S dlaní ve tváři
Vytlačila jsi své ruce
do otisků ve tváři.
Polámaná křídla andělů
proklela jsi žalem,
Apetit v nenávratnu
Vyoperovaný lidský orgán
se nepotřebně válí na zemi.
Přemítá o bahně,
jež okupuje stoleté parkety
Hostina U Dvou osudů
Perem bez inkoustu,
po okraj nasyceným nonšalancí,
v lázni trpělivosti semknutým,
probouzím řádek po řádku
Útlocit v rozpacích
Jsem cizinec
ztracený v rozličnosti davu
hovořícího jinou řečí.
Jsem jako šaty
Duševní záležitost
Anatomie mého těla,
infantilně odumřelá,
zkameněla.
Tichem oněměla
24. 12. 2003
Lampy již vyhaslé
osvětlovány světlem nebeským
nakrájeným srpem ostrým
do tisíců střapatých hvězd.
Kladivo na smutek
Kladivo na smutekPůlnoční sníh
sype se znebe
posetého střapatými dámami,
zdobí Tvou nahotu,
Nesnesitelná lehkost deliria
Vínem prostoupenahříchem zostuzenav koutě ležípanenka odhozená. Bez přemýšlenízamlženým zrakempozoruje svět. Majetkem jedinýmje jí v kapse děravésuchý jasmínový květ. Vínem prostoupenahříchem zostuzenav koutě ležípanenka odhozená.
Bezhlavý rytíř
Osamělá žíznivá pistav písčitý prach oděnáke spánku poskytla mipošlapaná svá ramenaSnad zchudlý alchymistači divá zvěřpřed únavou padliv ten samý keřVěčnou žíznínetrpí všakjen pista samotnáTéž život v zeleň vetknutýv šedi oslabenpod zrezlou kosou se tísníModlitba v předvečeru zatemnělémrozpouští se v chladivém svitu lunyK rukám osudových svých litaniíse zahnutými prstytak naděje zapečetěné v summyskládámNad spící klenbou mého tělaluna nesměláze studu se vysvléct smělaVšak z kurtizány na andělazpět se musí přeodítZa reinkarnace této ďábelskésnové mé ideályprudce se hroutíRozvášněná kolombínapohlcena jest nyní trnitým proutímNěžná ručka zkrvácenápřed svým uvrhnutímv kobku nekompromisnípřed odchodem svým do ztracenaupustila hlavuobydlenou červypřipravenou k nakousnutíDéjavu nesmrtelnédéjavu věčně jsoucíbezhlavá bojovnicebez účelu, intuicedobývá panen vševědoucích.
Žloutenka vs. Napadený
Žloutenka:Hlavou svou poloprázdnouv tu chvíli tys smýšlels snad,když o půlnociv žlutém stínu kapesní svítilnyv chladničku sám ses krad. Napadený:Snad vysmívat dál se chceš,nemoci hanebná. Tys podlá veš,jež neviného napadlas,bez oslovení, bez jména. Žloutenka:Zaučinit dostistačím zažloutlým svým smíchem,toť pravda, můj milý.
Strach v promočených kalhotách
Ovládla můj stín,stín zastíněnjest její vlhkostí,jež kůží mou skrzproudí do kostí.
Vlhká má identita,prokřehlémé promočené Jáve sklíčenostiomezuje kolorit ažlutou čarouškrtá všechno ostatní.
Strach, žárlivost, snad hněv. Žlutá žluč pohnutá,zabitá vlastním stínem,ukrytá pod žlutým baldachýnemstále více nehřejea studí.
Červ podlý svou podlostí
Vyhnanství v jablku
jako červ se choulí.
Podlostí prohnilý
hněvem nasytil
Ďáblova zmocněnkyně
Volbou proti světu
odrazuji odbarvení noci
a na víčka líbám
něžnou svou kastanětu
Reinaldo Arenas In Memoriam
V úzkých příliš džínách
zženštěle se prochází.
Potupou ke svobodě
cestu si dláždí.
S laskavostí tibetských mnichů
Koloběhem života
projít bych chtěla.
Narodit se larvou,
jež by pod maskou motýlí
Šílená pouť za iluzí
Procházím se po kovově šedých oblacích, daleko od všedního světa, jehož sledování mě nudí. Pomalými rozvážnými kroky, jež jsou mi vmých těžkých botách skoro povinností. Odměřuji pole své působnosti. Krokuji si délku své působnosti.
Faustovské variace
Čím ses narodil. Poutníkem na poušti,narcisem povadlým,jehož vláha opouští. Odpusť,já dlouho marodilkrásou svou, jež neopouští. Co lící propadlýchjá uhranul a jako kus zmačkaného papíruodhodil do houští.
Neoblomná
Svíce dohořelainkoust vyschnul v knize půliMelodie z chóruzbaběle prchla k davurozeznívajícímu bránu nebeskouRůže k růži přivila seHrana osuduMetlou lidstva polichocenavšak koná dál svůj přislib
Podlost zhýralá
Spálenou černou růživ živé vodě pohřbívámVe váze štíhlé od elegancejedová lidskostzaujímá postojkdyž v podobě horoucího cituv křišťálové vodě rozlévá seZhýralost v saténupodlost dlící v prachovém peříZestárlý klauns černobílou duhou v tvářijediný snad věřív přecitlivělou jejich karanténu.
Přiškrcená
Průvanem snůsmáčím své manžetynapůl v písku ponořenéManžety korzetem duše utaženébezmocně se na lůžku klátícítisícerými pohybyzkracující si cestu.
Odříkání
Markýza povadláv hovor zapředenáse svou jsoucnostív slzách tonoucíňadra v korzetu uvězněnátrýzní srdce tlukoucídogmatickými pravidlyopředenými mužnostíV kruhovém labyrintu krinolínymysl v hořkost pohrouženádo rohů narážía s nožem v srdci nasloucházapovězené chuti mandolíny
Hlenové blues
Kmet věkem zhýralýve světem oděn šat,zpustošenýzvráceným dechemzkouší hříchy svéz těla vymáhatAč trhanec upoceného hávupohlcuje páchnoucí hlenstoická lakotana úrocích odráží sea veškeré modlitby spožděnéspadají v plen
I kolibříkům občas hrana zazvoní
Kolibřík v písni svéusnul docelas iluzí v zobákuvyhroceném to chřtánuUmrlectrpělivě čekající na klakuač v tupost její věřilneztupil zvonící svou hranu
Duše vs. Tělo
Kovově pochmurné nebe,Jež příčí se mi v krku,Zajídám ještě teplým posvátným chlebem,Tělem Kristovým,Ten kalvárií prošel,Aby daroval mi sebe. S tváří větrem sešlehanou,S žaludkem plným Krista,S rozhněvanými bleskyHraji si na schovávanou. Místo stromu lenivéhoTrčí ze země mizerná bysta. S odpovědností Hamletova otceUsedám na koráb ponurých duší.
Zkostnatělé čekání
Přede dveřmis mosaznou klikouustlala si na zemi. V ruce s otěžemia zrezlou harmonikoupod hlavouvyčkáváv smyslechs hudbou jímavou. Hudba jímaváv notách zakletáv jejích mastných vlasechlíně se proplétá. Hodiny ve dny,dny v týdny mění se.
Rozzlobená dáma
Narezlý opar
ospalého slunce
rozsvítil její tvář.
Ospalý její zrak,
Vypřažené snění
Vypřahámysl ze svých snů. Pomáháuvězněným psůmby muka jejichnebyla tak trýznivá. Vypřahábděle zamyšlenáčestnou nespavostítrpící žena. Psí snyrozlitév psím víně.
Poslední objetí
Rozvětvené objetí
náhle ocitlo se
v osamělém zajetí.
Paže smutně povislé
Podnapilé malování
Jak pilanabroušenáBez zátkypodnapilá,životem nezkušená. Kruhem potlučenýmbídu o třech stěnáchpřelstít zkouší. Prstem zbídačenýmminulostí potřísněnýmfuturu příhodnounamalovat se pokouší.
Kůl v plotě
Pletivem obalenýtvrzený panelemsloup v poli stojísám se svým údělem. Po kolena v hlíněmyšími díramisemknutývyhlíží líněv rezavém kabátěke krku zapnutý. V paseprotnutý železnou tyčí. Pod palcemhlízný květzakřiknutě klíčí.
Idylická mučírna
Z upocené mysli děravé
Měďáky bezcenné trousím.
Jeden za druhým
Černá ruka v pološeru
Óda na sadismus
Neřestmi ctnost vypuzena
z domu, jenž na ranách zasolených
stojí.
Smyslné budova
Vysněná Amerika
Ve frontě na štěstí
o spodinu zakopávám
Předbíhám, porušuji pravidla
štafetový kolík naděje
Slzy v korozi
Děravým okapemslzy smíchu zkanuly. Slzy, v nichž štěstí skví sea bujarý tanec víří. Slzy, jež vrásky nespočetnéa tváře povislé dlouze napnuly. V reji divokých tancůvšak slyšet je praskotběloskvoucích kostí.
Krysař
Vyšel z domu,
vyhaslo světlo v mysli červa,
jenž zarýval se v srdce mé.
Lenost usnula
Mé vášně
Od řádky k řádce
spadám rychlostí vesmírnou.
Porozumění za letu dostává se.
Ač mluví nesrozumitelným hlasem,
Náprstková revoluce
Jsem zkrachovalý sebevrah
V tupém jenž ostří smysl hledal.
Tupou jenž hranou smutek krájel
A v posteli beze snů
Nekonečná pouť
S opožděnou půlnocí
popíjím svůj čaj o páté,
opožděnější ve tmě tonoucí
s každou hvězdou,
Okleštěná humanitou
Osleplá a zrohovatělá
Myšlenka o holi
Nejistě prochází se.
Po mýtině řídké,
Prokleti Láskou
Nad kostkou cukru
Tvořící z absintu dokonalé prokletí
Zmatek se choulí.
Smutek hájící svá práva
Projdi plamenem
Ruka rozechvělá
Podél mrtvolného těla
Mysl zrezivělá
Náhle ovdověla
Sanatická
Výmoly zjizvených nocí
Utopené v hladovém chladu luny
Spřádány starcem oplývajícím šedí,
Zosobněnou skepsí,
Schvácené iluze
Hladovím.
Z nevýživných života nářků,
z vybouřených mraků sentimentu,
ze sobeckého deště,