Písmák Beze slov
Když uprostřed citů pouště
nastává soumrak nadějí,
sama stisknu všechny spouště,
ve tmě odcházím raději.
To není náhoda
Probouzím se ze zakletí,
a vím, že to nemůže být náhoda.
Když spolu za ruku běžíme z kopce
a ozvěna našich kroků zní celou ulicí,
Neutíkej
Omdléváš pod letmým dotykem, silnou ránou tě uzdravím.
Tichounký šepot budí tě, uspat tě můžu křikem svým.
Ve stínu vzduch jen polykáš, v husté tmě dýcháš z plných plic.
Tak neříkej, že chceš být sám, když spolu toho zvládnem víc.
Úsměv
Můžeš zdolat nejvyšší horu světa,sám a se zavřenýma očima,
nahý a bez jediné pomoci.
Můžeš týden či měsíc hladovět,
usazený na rohoži s hřeby a nebo se procházet po žhavém popelu.
Všední den...
Ráno lidi vstanou,
nasraný,snad,že přežili další noc
a s nedostatkem energie opakovat po tisící
celej ten rituál,
Měli bysme zůstat sedět
K čemu to všechno je.
Lidi poslouchaj hudbu,čtou noviny,hrajou na klavír
a pak jdou do práce,
kde někomu ušijou boty,nebo prodaj mobilní telefon,