Písmák Skutečný sen
Je ráno, je bílé ráno
Mráz se zase vyřádil při oknomalbě
a já jen koukám a mlčky zpívám
tůze smutnou melodii
Lidský anděl
Osud nebo náhoda, já potkal jsem anděla
Neměl křídla, ani v bílém nebyl
Dokonce i svatozář mu chyběla
A z jeho tváře zbarvené do běla
Řeka
Plujeme po řececo pramení v nása málokdy se zastavíNevíme kam tečeale unáší násbůhví kam a bez řečíNa řece jsou hvězdya měsíc svítí sámSvítí okolo násPlujeme jen chvília častokrát se zdáže je řeka samá hrázBouře se strhlaa nad řeku se mraky stáčíVí, že už prohrála proto do moře kráčí
Rozjasnění
Nezdá se mi to, to není sen
To pár náznaků reality jen
Ty však lepí se mi na paty
Jak dříve na kalhoty záplaty
Žárlivost
Žárlivost je jak shnilá ryba,jak stále se opakující vrozená chyba. Tolikrát už jsem si říkal, že je to už klišé,chovej se úplně normálně a buď tiše,ale mozek jako by přestal mě poslouchata majetnickému hlasu začal zas naslouchat. Nevím jak to vyřešit a velmi toho lituji,ale doufám že žárlím, protože miluji.