Písmák Pozvánka na koncert
25. 03. 2006
Rakovník - klub Astacus
začátek: 19:00
vystoupí následující kapely:
Předurčení, část III.
Sobota, 4. března 1995
13:07
Venku je nádherně. Mám baterku do budíku. Byla jsem vbance vybrat poslední prachy.
Předurčení, část II.
Sobota, 11. února 1995
13:11
Bolí mě děsně hlava. Co jsem to zas včera pila. Nepamatuju si skoro nic.
Předurčení , část I.
Pondělí, 6. února 1995
4:48
Další hnusný ráno. Je pondělí a začíná další pracovní tejden. Včera jsem to asi dost přehnala.
Noc a Den
Noc a Den
Cítím chladnou ruku Noci
co dusí mě už zas, znovu.
Prsty na mém hrdle,
Tvé jméno
Tvé jméno
šeptané ústy zvadlých květů
odlesk na hladině černookého jezera
vyhaslé oharky ohořelého dřeva
Mrtvé duše
Mrtvé duše
bloudící podsvětím,
mezi dvěma břehy.
Neživí, nemrtví,
Pro všechny známé
Nezapomeň na ty,
kteří zkřížili tvou cestu,
kteří otiskli své stopy
do vrásek ve tvé tváři.
Ruku v ruce
Píšu ti, můj drahý.
S bolestí v hloubi duše
Jednoduše nedokážu překonat ten strach
Prach usedá do tvých vlasů
Utonulá
Vsrdci jen bolest a strach,
Strach znadcházejícího.
Nevím, kdo jsem,
Nevím, co zapříčinilo mé početí.
Blouznění
Žal zavřela jsem pod víčky
a obrnila srdce před útokem zvenčí.
Vzpomínky utopila ve sklence vína,
zamíchala lžičkou a nechala klesnout ke dnu.
Dvě srdce
Dvě srdce bloudící krajinou
střetla se na rozcestí.
Tys lásko má tou jedinou
co do života mi vnese štěstí.
ABSURDITA
Jsem.
Ptáče s křídly motýla
lapená v síti tvých slibů.
Nerozkvetlá sedmikráska
Epilog
Nenaplněné sny
zamotané v pavučině nenávratna.
Být herečkou, letuškou, či kadeřnicí.
To všechno jsi kdysi chtěla.
Umírá hvězda
Umírá hvězda,
ve smrtelné agonii
před poslední erupcí
rozžhavených částic.
Prázdná studna
Láska je voda a já žízní hynu,
sehni se, ochutnej lahodný mok.
Komu mám dáti teď za všechno vinu,
když lásky nezbylo na mne ni lok.
Diskuze klubu Bivak na třetím štandu
Ahojte horolezci, horolezkyně horolezčata, pokud navštívíte tento klubík a tuto diskuzi, prozradíte mi, kde ráčíte loziti. Ráda bych si popovídala s někým, kdo neleze jen na pískovci, protože s pískem jsem ještě neměla tu čest. Ale popovídám si ráda i s "pískovečákama".
Pohádková tragedie
Nevím jak dál,
nevím jak zpátky.
Byl jsi můj král,
má cesta do pohádky.
Na vrcholu
Zpocená těla,
zrychlený dech.
"Už tam budu. "
Jen ještě chvíli,
Čaroděj Noc
Neklepal na dveře,
vstoupil oknem
bez pozvání.
Chvíli tam stál,
Mrtvé srdce
Kráčím temnotou,
temnotou duše.
Je černá, jak saze z komína.
Topím se steskem,
APOKALYPSA
Slunce ztratilo se,
Je bouřka, vítr sílí.
Takdlouho, dlouho čekali jsme
Na tuhle hrůznou chvíli.
Návod na muže
Chtěla bych někdy navrtat
malou dírku,
jen malinkou.
Nad levé ucho, na stranu tvé hlavy.
Utopie
Vytvořit svět, jen pro nás dva.
Stvořit azyl, kde budeme žít,
nepochopeni lidmi,
ale šťastni.
Melancholie
Přes jarní trávu přelila se bílá řeka, zaplavila krajinu.
Smutno u srdce je.
Slunce nezasvítí, nezahřeje.
Smrt
Tajemná postava v kápi tvář skrývá,
Nechce ji odhalit světu, ni tobě.
Tak už to se smrtí většinou bývá,
poznáš ji teprve, když ležíš v hrobě.
Rozcestník
Bloudím v kruhu.
život, smrt
Kudy se dát.
Sama na rozcestí žití.
Kytara
V rytmu hudby tančí,
ladné boky rozvlnila,
úzká šíje přijímá lehké polaskání od muzikanta,
který ji drží v náručí.
Ty...
Tvůj pohled.
srdce jihne, dech se krátí.
Tvůj dotek.
kůže sténá, jen pojď blíž.
JARO PŘICHÁZÍ
JARO PŘICHÁZÍ
Po dlouhé a těžké nemoci nás opustila……
Neplačte pro ni, vy pošetilí,
Byla tu snámi dlouho, předlouho.
Tíseň
Těžko zapomenout.
První polibky, první doteky.
A pak.
Přišla zima,
Lásko...
Opouštím tě, má lásko.
Lásko má.
Uroním jen jedinou slzu pro tebe,
ostatní budou za tento svět,
JARNÍ SEN
Opíjím se sluncem,
nevnímám svět kolem sebe.
Cítím jen ty dotěrné zlaté prsty,
jak mne objímají kolem pasu,
Po flámu
PO FLÁMU
Vedle mě ležels
teď vposteli spím sama,
ještě včera večer
Kéž bych...
Kéž bych.
Kéž bych měla křídla.
Vznesla bych se na nich k nebi,
tam by mne zavrhli
MY UMÍRÁME
MY UMÍRÁME
Kdo neví, co je nenávist.
Kdo neví, co je utrpení.
Je nechci cítit vsrdci víc
POČÍTAČOVÁ VIRÓZA
Má hlava - přehršle myšlenek,
které začínají požírat mé mozkové buňky.
Roztékám se.
KAP
NADĚJE
NADĚJE
Stojím bosa vplačící trávě
a připadám si jako ptáče, které vypadlo zhnízda
a už nemá pro koho žít.
Villónská balada
V srdci cítím bolest z dálky
Já jenž nepoznala války
Dusím se v nitru žalem svým
Můj život je pro mne tajemstvím
PRAVDA A...
PRAVDA A…
Pravda je vlásce,
Pravda je vnenávisti,
Pravda je i vtobě
SMRT (I)
SMRT (I)
Vznášíš se na svých myšlenkách
a tvá hlava je prázdná.
Co bys jen za to dal,
SMRT (II)
SMRT (II)
Byla jsem šťastná vtom bezstarostném žití,
ale najednou přišlo zatmění slunce.
Tráva přestala růst,
NECHCI...
NECHCI
Všechno se na mě valí jako obrovský balvan,
který nemůže nikdo zastavit,
protože jsem spáchala ten nejtěžší hřích světa – věřila jsem.
NÁRODNÍ MUZEUM
NÁRODNÍ MUZEUM
Nerušené ticho se rozléhá všude kolem.
Občas zaúpí vyviklaná parketa,
nebo se ozve klapání střevíců o spící chladnou dlažbu.
Pavučina
PAVUČINA
Naše láska byla mladá.
Mladá- stejně jako Ty, i JÁ.
Jako poupě čerstvě zjara
Orfeúv sonet pro Eurydiké
ORFEŮV SONET PRO EURYDIKÉ
Tuhle píseň píši pro ni
je mé moře sbouří vln
muži pro ni slzy roní
Opus šílencův
OPUS ŠÍLENCŮV
yla temná jarní noc. Vítr cloumal větvemi stromů, jako by to byla jen stébla trávy. Měsíc halil svou tvář do mraků, které cválaly oblohou jako neklidní šedí oři, jejichž kočím byl sám Pán větru.
…
Johnatan seděl jako každý večer za posledních pět měsíců u planoucího krbu.
O ztraceném štěstí
O ZTRACENÉM ŠTĚSTÍ
říběh, který vám budu vyprávět se odehrál před mnoha a mnoha lety na bájném ostrově Mermadan vPelaském souostroví. Byl to ostrov elfů,sličných a laskavých bytostí, kteří zde žili vbohatství a nepoznali, co je neštěstí a utrpení, až do té doby, než se objevil… ale o tom až za chvíli.
Nejprve vám povím něco o Mermadanu a jeho obyvatelích. Mermadan byl nádherný a bohatý ostrov, plný skalních jezírek, na jejichž březích rostly rozmanité rostliny smagickými schopnostmi.
Prokletí ve znamení hada
Orfeus a Eurydiké
PROKLETÍ VE ZNAMENÍ HADA
Krásná Eurydiké do pasti vhnána byla,
to sama závist snad vhada se proměnila.
O ŽIVOTĚ
O ŽIVOTĚ
LIDÉ – STRŮJCI SVÉ ZÁHUBY A ZKÁZY
MOTAJÍ SE VDAVECH
NEZNAJÍ UŽ ANI LÁSKU
ZTRÁTA VĚDOMÍ
ZTRÁTA VĚDOMÍ
Kdo o mě ví.
Kdo zvás mě zná.
Jsem jak osamocený velbloud bloudící pouští života.