Pírkem v hltanu
Když ráno spadnu z postelea tělo mé si na podlaze ustelekdyž slunce do oken se zabodnea vše upálit se rozhodne
Šimrej mě pírkem v hltanuať aspoň na chvíli myslet přestanuať válím se v záchvatech kašlea jiné problémy zdají se zašlé.
Umoře N
Vinné oči v ranním oparukolik jen chybělo jim do zdarukdyž teď topí se ve zmarusvých vlastních moří slaných
Tam na útesu skála pukáverlyba schne smrtí sluncea plážový písek s hodinami si pohráváve vlnách bluesové melancholie
Kolik ještě přílivůnež spláchne se hrad z písku.
Kolik ještě odlivůnež člověk stane se vyschlým ostrovem.
Más-canto
Končim stejně jako začínám
smrtí ve vlasech medúzy
tam v hebkejch obláčcích
okusujou mě kapky
Poutavý název
Měsíční jízda
nerovnými polemi
světly stangnujících okapů
hrbolatým uklouznutím na sněhu
Jezdec
Opět se stmíváslizká hmota mi zalepuje ústaa obaluje i mozekza nohy se kývu na hodinácha má hlava je závažíuž jen pár otočení ručičekmožná odejdemožná usnu
abych se ráno probudila lapal po dechusnažil se opřít o vzduchzachytit se za nějnebo do něj aspoň vyrýt svou závěťnehty škrábat do ničehovšak vždy jako kdybych jimy sjížděl po tabulipo zádech běhá mráz
a hlava je vejcez kterého se klubou tisícetisíce černých myšlenektisíce hřebůkteré neprorážejí dovnitřale vena bolest je stejná
dnes se mi zdál senpadalo listí a já byl jezdecosamělý jezdec v osamělém krajiopuštěné dřevěné domyna mě dýchali skrze své okenicea já si jen přálaby to před dvěma rokynebylo mým mečem
Krátký balónky
Ponořím se do měkkého
do jezera zeleně
tenhle návrat bude trochu jiný
s kruhovou září
Staniční? Jo, asi jo...
staniční
opět staniční
opakování se
staniční
Kruh
průzory světelz pekelné krajinytady za bezpečnostní liniípřejdu suchou nohoumaximálně žvýkačkupřilepím na podrážkusi. si, si, sí, oh yeah. ano, víc ji budu natahovatsejra vidličkou napnuaž jí upadnou zoubkyty výšiny už mě nudípůjdu do dálkydo šíře těch světelaž se roztečuv horizontálním rozpoloženíopěto pět životů se vsadímea možná se vyrovnámepři ranním čajiuvařeném na těch ohních v dálcezačínají létata mně dochází papíruž nemám čim přikládat. sori
Pár slov
uáááchci řvát z plnejch plicaž se ti roztečou bubínkykap kapbudu je chytat do formya udělám z nich cínový vojáčky(teda)(něco na ten způsob)a pak je budu postupně stříletz kanónudo popraviště výšinkde jim puknou hlavičkyextázíjako při orgasmupuk pukjako když se praskaj bublinkyna takový tý ochraný fóliicínový bubeníčciv kráse sedmiosminovýho taktujó to bude něconebo ti prostě sakra normálně řeknu že tě mám rádškoda že už to neuslyšíš.
Myš a tři tečky
do kabelů snů
z horizontálních křivek
pod napětím řas
dívám se výdutí v jejich břiše
Na rozloučenou
Rozprskávám s e j a k o k o r
u n a s t r o m u
a točim se v hranatý krabici
nevnímám svý tělo nevnímám svý nic
Chlapec z negativu
Když batikované nebe
proměnilo se v oceán
rozbouřených myšlenek
ve své šedivosti
Půlden navrácení
I.
okolo tisíce příběhů
otevřených kruhů
i uzavřených přímek
Poprvé bezejmenná
Vstávej, je čas umřítvzdej hold šálku čajea zamávej otevřenému oknuv letu žabákasni o peřináchkteré jsi opustil(a)stoupej dolůdo výhně euforiena chvílispal koruny stromůa vyrvi kameny i s kořenyžijv okamžiku definitivnostinenávratné touhya dej sbohemkouři jablečných lodyhpřed večeremkdy čeká těnenávratno
Sebeklam na eNtou
Popelníková náladavyhasínajícího cígastará známákterou nemůžu nechat o samotěpřítelkyněláska kouřícíjediná v mlze vzpomínektvoří stěnuzakrývající počátek i koneczávěr nadějíi jejich zrozeníslábnoucí vůlii její snažící se protějšeknickrása ztracená v mlzenavždynež přijde opice
Pátek
Píšeš seznam na nákupjednu duši, začínášproč. tvá se ti snad znelíbila. ptám seodpovídášneto nejenom jsem píchla---(do vosího hnízda)
Destinace
Díra, jámaotevírá svůj chřtánpolyká a polykázoufalstvíi s lidmi
Vaří masoneznámých za živadál chrlí a chrlíživotyztracené
Prostupujevším skrz naskrz a zpětvše prostupujenicotousálající
Pláče tišenad chudým svým vlastnímosudem smrtinarozenýmz blbosti
Ranní čaj
Ráno vstanu, opařím tě čajempak uříznu si ruku a narvu ti ji do hubyjako led pod horkou krví tajemtaky tešíš se, lásko, až vyklovou nás holuby.
Podívej, už letí. Támhle. Vidíš.
Výkřik číslo XY
Proč snít o známém je tak težkévidět, mít je na dosahchtít, ale mít svázané rucemít jazyk zkoprnělý touhou
O mně
Uvážu se veršiprovazy už došlypro krajinu zdejšívšichni ptáci pošli
Uzamknu se rytmemdo bludného kruhupolovičku vytknemmy stejného druhu
Najdem něco spoluco má nemá chybypak po pádu dolůjenom co by kdyby
Slova jsou jen slovanic co má být něčímza ně se vše schováza to asi vděčím
Odpad mysli
Žebrákem klidu
snad z vůle nižší
miluju vás všechny
pro upřímné lži
Kapradí
Natrhám ti kapradíaby ses měla čím přikrýtaž ti bude zimaod nabroušené kosypřecházet pod krkem
Nesnáším ten zápach láskylinoucí se odevšaďlepší udusit ho, spálitjeho vlastním žáremspoluse svou kůží
Vypíchnout si všechny očico oči nevidí -to srdce nebolí -a rozpadající se tělouž nemá strach ze smrti
Nikdy, už nikdy víctak slabá moje slovato srdce vyříznout sije snažší,ještě tlukoucízkažené, hnusné, zanícené
V dešti
Padaj kapky deštěna vyprahlou zemjá volám tišepojď ke mě sem
Padaj kapky deštěnaše kroky doprovázejjá křičím ještěještě neodcházej
Můžem tančit potopoukrásnejch duhovejch chvildřív než všechno rozdupouvzpomeň jak pěknej den byl
Zas padaj kapky deštěna vyprahlou zema já stále volámpojď ke mě sem
Nepovedený malíř
Maluji ti obrázky jehlou do srdce
už brzy, už brzy půjdeme
miluji teplo tvé krve
když stéká mi po niti
Cesta z tábora
Je to tak krásná vůněobjímající ze všech stranjako v matčině lůněschovány klíče od všech brantoliko krásná ta vůně
Je to tak krásná chuťnaplňujíc vše okololeskne se matná žluťzatmění jednou za kolotoliko krásná ta chuť
Je to tak krásný pocitstoupající až k výšinámsamotný uprostřed nocivstříct jen zaniklým pěšinámopouštím ten krásný pocit
Mé osobní psycho-delirium
Sám v černé kobce vlastní mysliztemnělá světla si pohrávají s mými představamio konci světanejen o konci mého světažít či nežítblbá otázkapřežívatto je oč tu běžímůj staženej žaludek už neni schopen přijmout ani kousek suchýho rohlíkuzvracet či nezvracetblbá otázkato přece neni pod mojí kontroloumé básnické střevo se zmítá v křečíchpři pohledu na tyhle řádkypři pomyšlení
že na tom záchodě budu sedět ještě pár hodinco vzejde z mojí hlavy. nic víc než unavená věta"Miláčku, proč. "
Zoufalství?
Zoufalcem se člověk opravdu stane teprve tehdy, když si o sobě začne myslet, že je zoufalec.
Nepijte, lidi...
Teď mi došlo, že nemám virtualní kečup. to jest, že alkohol ve mně je stejně skutečný, jako ten kečup na mojí klávesnici. sakra.
PS: Když už si dáváte párek v rohlíku, odhadněte správné množství kečupu, které se do něj vejde i s tím párkem.
Už nevim, jak to pojmenovat:/
svírá mi hrdlonemohu dýchatvodubolestpiji plnými douškyláska či smrt. smrtvykoupenízačátek koncenenemocne mocmoc neopouští své hnízdomocných je málomalomocní umírajísvírá mi hrdloláska či smrt. láskazatracení
Miluji tě?
miluji tě, miluji tě, miluji tě. To každý den stokrát ti dím,aniž už sám vlastně vím
miluji tě, miluji tě, miluji tě. - zda-li. čím jsme se za ten čas oba dva stali.
Chvilka zamyšlení
Být či nebýt. nebo byt či domek. To je oč tu běží. nebo snad neběží.
V lese
Dřevo stromů teskně vzdychá
v té nádherné cele ticha
slunce slzy nebe suší
rosa nikam nepospíchá
Číňánek
já malý číňánek
číňánek idiot
já malý číňánek
číňánek idiot velký
SEM NEKLIKAT!
Ale je zajimavyvsimnout si, jak na lidi tyhle nazvy pusobej. ich bin ein kokot. KONEC
Životní postoj
Hloupý člověkčeká až někdo přijde a zachrání ho.
Chytrý člověk takovou osobu hledá.
Noc
Měsíční blesky v ztemnělé oblozenekonečně řezající drátyručičky hodin v nesprávné polozekolečka stroje šlapou na paty
Světlušky z křoví vylétly do oblaksraženy k zemi leží tu tišetajného zklamaní zpěv ptáků utich pakskřípnutá kočka sotva už dýše
Černý samet jak moře v rovníkustříbro došlo našemu zlatníkumoucha nikdy z mršiny nepospíchá
Velký samaritán meč od prachušlechticů krev barvu má do nachujen zavřená ústa ruší chuť ticha
Shoot Me!
I'm so happylike never beforeAnd you're so happy tooso why don't you want to
We are all happylike never beforeSmiling and dancing. and screaming
I'm screaming. Shoot Me. Shoot Me.
Konec
_____________ / /\\/ / \\/_/ \\| | || | LÁSKA || | || | + 4. 4. 2004 || |++ 30. 4.
Lev
Pohlédnu doprava, vidím nás dvapohlédnu doleva, vidím ho, lvakdyž zavřu oči, vidím tě s nímnevím už ani kdy sním a kdy bdím
Touha zlá, lásko, kontrolu převzalakdyž jeho drápy hladit ses nechalaa krása tvá již nevinná nebylakdyž lásku čistou v sobě jsi zabila
Pouto naše blízké lev ten rozdrápalkdyž do džungle své tebe si nalákalsnad asi jeho hřívě jsi podlehlakdyž sebe sama tolik jsi podvedla
Teď již jsou marné všechny slzy tvékdyž lev měl k večeři mrtvé srdce méuž dál nesnesu prosebný pohled tvůjkdyž on býval navíc dobrý přítel můj
Plácání místem
Tebe já mám rád rád rád
ty jsi moje kamarád
když mě ale budeš sr*t
musím ti přes držku dát
Kdo dokáže odolat?
Láska je všude kolem, všude v násláska je ta nejhezčí ze všech krásač jednou či víckrát zlomí ti vazpřesto, i přesto jí podlehneš zas
Garbage
I'm without heartI have no brainthen why I feelall of this pain
I have my friendsmum is not deadthen why I feelloneliness, so sad
I'm like a garbagea lot of useless thingsI'm like a garbageand any garbage stinks
I'm like a garbagea lot of useless thingsI'm like a garbageand any garbage stinks
Kolotoč
kolo se točíjá nejsem kočíkolo se točízavírám oči
chci z kola vennemám už sílukéž to jen senpostrádám víru