Písmák Rozpracovaná
Prý že jaro končí.
tetelící vzduch pod vousy si brumlá
léto je tu dávno,
zapomeňte na kalendář.
Dveře
Kdyby se pootevřely dveře
jen málo, malinko,
- ten malý, úzký prostůrek by se zbláznil.
Potřísnil by stěny
Už se o tebe nebojím
vážně ne.
a že strachu nebylo málo.
K tomu všemu zaniklému .
Uteklo to, viď.
Myšlenky na volnoběh
Soukromí prázdného bytu
čpí samotou a smutkem
nejistota zaháněná písní
písní co obnažuje hledané.
Pro vás
Krásně se máme teď v čase předvánočním
nocí proplouváme nádherným sněním
blízké i daleké dušičky nejmilejší
dávají naději na časy hřejivější.
počítání
První setkání strach mi nahání. Druhé setkání do duše klid. Třetí se nekoná bude tak líp. A spadla opona.
Unikáš, chci tě.
Jsi schoulený v klubíčku, vlasy ti vískám.
Blahem se tetelím,
pak pochyby ševelí.
Že tu zas nebudeš si potichu stýskám.
zvířátko
Zakrátko usnu jak zvířátko
zatulené
zateplené.
Do myšlenek zahalené.
Je to tu zas....
Tebe se dotýkám,
s něhou se potýkám,
oči jsou zavřené.
Myšlenky zvrácené.
Brzy, jazyk, ozývat se, Ruzyně
Brzdy brzy spustí křik,
zavinil to kominík.
Nazývá se Pepa.
Vydal sedo světa.
Divná
“Jsi nějaká divná. ” povídá mi synek.
Jen tak.
Jako že mezi řečí.
Co s dálkou?
Posílám své dlaně co putovaly tmou po kůži.
Posílám.
Posílam své prsty, co k půlnoci si přály víc než zvládly.
Posílám se ti celá.
Tomu mému
Byla jsem prázdnou nádobou a přesto radost uměla jsem dát. Teď plním se citem nádherným. A umím se i rozplakat.
Dřív vyhaslá sopka.
Doteky minulosti
A ty si myslíš, že teď můžeš.
Měnit mi sny a plány.
A přitom má trpkost je k pousmání.
Stejně jak voda v řece dorazí k moři