Prý přeháním ...

Držíme se za ruce když jdeme po nábřeží
Spolu
Labutě a tolik jasné slunce a my se vněm
Ztratili

30. 12. 2007
0
3
829
Volné verše

Strach

Někdy mívám strach
že mi
skrz sklepní mřížoví
na krk skočí

11. 10. 2007
4
3
650
Miniatury, hříčky

Umějí myši milovat?

Ze strachu znávratnosti vlastní viny
Bez osleplých bílých myší chtění
Navzdory úzkostem zopuštění
Jsme byli jediné jezero i jeho víry

15. 08. 2007
0
12
1123
Vázané verše

Rozhodnutí

Situace je následující: Jistota veškerá žádná . snad až na jednu – dostanu-li tu příležitost, půjdu do ní. Bez ohledu na výsledek – ač doufám, že bude dobrý . teď by ale nebylo dobré se na něj soustředit – udělat zněj důvod pro rozhodnutí – protože nevím a ani nechci vědět, jaký bude.

13. 08. 2007
1
4
875
Úvahy

Umírání

Zúst jí vytékal tenký červený pramínek. Namočila do něho prst a rozetřela si ho po rtech, které tím získaly o něco zdravější barvu.
Napadlo ji totiž, že je to možná poslední příležitost, jak se udělat krásnější. .

08. 08. 2007
2
7
752
Miniatury, hříčky

Mému chlapci

Bezprecedentní Bezhlavý a předněBezmocný VZTEKStojím v davu lidíjako z mramoruBezvýraznáa nekonečně vztekláZkurvysyn a parchantImpotentní chudákco se mnou zkouší zametataby si dokázalže ještě něco zvládnepřesto že sám nejlíp víže neVůbec se nedivím tomuco dělala jeho ex a už vůbec neže si to nechal líbitJe přesně ten typ na totakové to rozplizlé nicco umí leda tak chlastatprotože se bojí i vlastního stínua do toho se tváříjako že je strašně vyrovnaneja hodně dobrejPsí píču. Ubožák je. A já se stydímza každou minutuco jsem s ním ztratilas idiotem křivým.

03. 07. 2007
2
4
1054
Dramata, scénáře

Tramvaj číslo dvacet šest

Přestala jsem se
vyhejbat smutnejm písničkám
abych se neztratila
sama sobě si

26. 06. 2007
7
0
796
Indispozice

Autobijografije

Nejdřív to byl I.
(Kdoví proč se rozhodl, že už mě nemiluje, . od té doby jsme se neviděli. )
Pak K.

15. 05. 2007
0
2
754
Próza na pokračování

Vyznání

Piju horké černé kafe a přemýšlím,
co sjeho chutí asi udělá to, že do něho brečím.
Přemýšlím a nemůžu přestat
I když se vlastně nic neděje .

27. 02. 2007
1
6
855
Volné verše

O lásce

Zamilovala jsem se – tak jako nikdy před tím – rychle, silně a bezvýhradně – úplně jsem rezignovala na jakýkoliv rozum – byla jsem jako uhranutá – a při tom jsem se cítila bezpečně – věřila jsem mu.
Byl první, kterému jsem chtěla věřit a udělala to, přesto, že to znamenalo riskovat – a bylo to krásné. Magické a dokonalé – každý den jsem čekala, že už to prostě logicky musí začít všednět, ale namísto toho jsme se si přibližovali stále víc a víc.
Bylo to jako když si zakouříte marihuanu a myslíte si, že jste rozšíření a otevření tak, jako bůh sám – absolutně – no a pak si dáte LSD a dojde vám, že všechno je jinak – tak takové bylo každé další setkání sním.

12. 12. 2006
0
6
890
Miniatury, hříčky

Umřel.

Umřel nám kamarád – nebo spíš dobrý známý, nebo . kdo ví, co to mezi námi bylo, ale bylo to milé – jen jsem si pak na pár lidech všimla, jako by měli potřebu přihřát si na jeho smrti svoji polívčičku (u sebe jsem si toho všimla nakonec taky).
Když o tom mluví, tváří se, jako by ta smrt byla fakt silná a navíc umělecky skvěle ztvárněná scéna ve filmu o nich samotných – když jsem je slýchávala mluvit o jeho smrti, mluvili povětšinou o sobě – a nezapomínali zdůrazňovat – za zhruba každým druhým slovem, jak moc ksobě měli blízko, jak sním zrovna oni měli výjimečný vztah.
Jak jsem to tak poslouchala, měla jsem neskutečnou potřebu začít na ně křičet: „ALE O VÁS TADY KURVA PŘECE VŮBEC NEJDE.

16. 11. 2006
0
10
828
Úvahy

Zamilovaná

Sedím vedle tebe
a zdá se mi
že se mi to zdá
ta samozřejmá blízkost

30. 12. 2005
6
1
1027
Vázané verše

Nevim

Výběr

Chci bojovat
A ještě víc se mi chce spát
Chci být
Vlk samotář

18. 11. 2005
5
1
990
Smíšené verše

Špatně-špatněji-nejšpatněji

Fíííha
Je mi tak špatně
že takhle už mi
dlouho nebylo

04. 05. 2005
2
0
1705
Smíšené verše

Jenom tak

Zkaret
Co se mi minulý pátek
Rozsypaly na stole
Se na mě dívá

28. 11. 2004
2
0
1194
Smíšené verše

Nejvyšší čas

Asi pojedem za město
Kdo ví, kolikrát ještě
Bude tak ostré světlo
A tak teplo

01. 09. 2004
1
0
1436
Smíšené verše

Českým drahám

Na náspech u železničních mostů
Šípkové keře opadly z růžové
Do rudé dozrávají podzimem
Okolo kolejí

31. 08. 2004
1
0
1342
Volné verše

Co to znamená?

Všechno okolo příliš výrazné – příliš strhávající na sebe pozornost – vtíravé – agresivní … zavřela oči – a zůstala ve tmě – bez věcí, bez nápisů, bez světel – a jen tak stála – vteplé oranžové tmě, kterou si držela za víčky, dýchala ji, cítila, … slyšela ji. Byla to tma jarního města, ještě trochu vlhká deštěm, sílící se šerem, zpívající sptáky, dýchající světrem a šeptající sulicí … tramvaje, taxíky, hospody, lidi, lidi … tisíce lidí ztracených ve svém hledání – veselí, zkouření, opilí, prázdní, šťastní, smutní, spěchající,spokojení, známí a cizí … a ona mezi nimi stála a nevěděla, co ztoho si vybrat … jaká být, ským, pro koho a proč …vytáhla zkapsy cigaretu a zapálila si ji – jakoby se tím snažila dát smysl tomu svému zastavení, jakoby věřila, že až dokouří, bude jí všechno jasné.
Opírala se o zeď a snažila se nemyslet na to, jak sama, jak slabá a jak malá je … a pak jí to přišlo legrační – její boty, její ruce, její kabát … to ONA … to JÁ. Zašlápla nedokouřenou cigaretu a vyšla … bez určitého úmyslu, asi domů, ale schválně delší cestou – chtěla dát příležitost něčemu, co by se mohlo stát – nebo někomu, koho by mohla potkat … mohla by, … mohla by za známýma, pít víno do parku, na pivo, do kina, se psem, za někým hodně blízkým, číst Hobbese nebo pomoct matce svařením zítřejšího oběda, nebo … zabít čas nějak úplně jinak … taky by si mohla splnit něco ze svých povinností – jenže to jí přišlo tak nějak stejně beze smyslu … a tak prostě šla, šla – čekajíc na zázrak, na znamení, na řešení na satori … na cokoli.

09. 04. 2004
3
1
1378
Ostatní nezařaditelné
Nahoru