zkrvearzi

Jako malý, mám na mysli to období, které si nepamatuji, tak jako nikdo, to jsem byl u babičky, ani ji si nepamatuji, jen později mi bylo něco málo řečeno, mamá a babička, jejich vztah je pro mě plný otazníku, ano, kdyby nezemřela, tedy pro mě až příliž brzo, mohlo být spousta věci jinak, ale, tak je to vždy, když se tak stalo, vidím mlhavě, babička se nehýbe, babička nic, pak nějaká ženská, dost možná proto to mám stále jako sen, první vzpomínky na život ztéhle planety, byla to obrovská změna, ze světla do tmy, ale, víte, možná stejně tak ze tmy do světla.
Dokud jsem byl dítě, bylo vše vpořádku, mamá povídá “Tvůj papá je vrah a já šlapu, chlapče malý, co ztebe jednou bude. ” Jakobych to slyšel dnes, vhlase měla obavu a já měl obavu, tedy později, samozřejmě, proč ta obava vhlase, mamá. jako dítě jsem předpokládal, že každý tatínek je vrah a každá maminka šlapka.