V tichu
I pravdu ohlodává čas
a slova jsou na nic
když je neslyšíme
o adventu modlíme se k Bohům
Bezmoc
Unaven z nutných lží
a řeči rodičů.
Ztracen v nesmiřitelné noci,
kouří v autobusu odvahu
Přechod
Největší moje vinobraní
těžký přechod do role ženy
plný bolesti a vzpomínání
cit i rozum - zasaženi.
30.9.2010
Čtvrtek
Když postel ještě nepřišla a v rohu se stydí nevybalené věci,
uleháme na velký gauč.
Pod jednou peřinou se tiskneme k sobě, jak kdyby nám byla zima, jak kdyby to bylo naposledy.
Brak
Už znám to ticho,
když na cesty sama se dám.
Slunce za mraky,
myšlenek plno,
Stydlivé vyznání
Svíčkami provoněnou nocí,vrním Ti v náručí. Bez studu nechám se občas hýčkat. Pak do jiných světů se propadám- byť projevům se /zatím/ bráním. Peřiny zvlhlé a slzy na krajíčku.
Přací
Chtěla bych Ti vonět,jak nejvíc může žena muži.
Hladit Tě jemně prsty,po odhalené kůži.
Chtěla bych dát hlavu,zlehka do Tvého klína.
Bez mučení přiznat,to láskou jsem tak jiná.
Váhavá
Pod Tvými dotyky,voním touhou ženy. Vím co bych chtěla,byť stud je obnažený. To co nahlas nevyslovím,často se mi zdává. Sen jež nikdy nevypovím,s hormony mi mává.
Prostoduchá
Od truhly krásných vzpomínek máš klíč,
ty časy jsou už minulé - jsou pryč.
Hrajem si s touhou a fantazií v nás,
v přítomný proměňme zažloutlý čas.
Ohlédnutí
Znám anatomii svojí duše,
bez uzardění vzpomínám.
-na chvíle vše říkajícího milování-
V dlani kaštánky, nemůžu zapomenout.
Dceruškovská
Úzko a teskno ze všech stran,pravda - co vypaluje oči. Sůl sypou do čerstvých ran,leč - svět se stále točí. Bodají mě "pod přísahou",ve dví půlí mou duši. Ohání se "nultou snahou"i pěstmi do mne buší.
Zoufalství
(Už) jen s námahou se učím vařita tebe po sobě si uklízet.
Zlomená
Ztracená slovajen ve tmě prázdný vzdech. Znova a znova svíčku rozsvěcet,až knot je docela malý. Lásko, na co jsme si hráli.
Zmatená
Slyším to z každé stranya bodají příchozí rányod krutých vranco víru mou sajínejhorší na tomže pravdu majíbídné je milovatdo kostitrpká jsou jarní mukaa v rámci jisté -spělosticítit své jadérko
puká.
pozn. autora: do-spělosti, vy-spělosti, ale tentorkát prostě jenom neurčité spělosti.
Těžce pod věcí
Zamilovaná
ničím si život
v nesprávné náruči.
Hlava se vzpíná
Beznadějně smuteční
Zatrať ty šaty havraní, černou nech noci žalostné. Odpustí jenom svítání,všechny ti hříchy milostné. Odpustí bolest, mučenía chladnou mysl naší. Dostaneš šanci k sloučení,bude to někdy snažší.
Slunovrat
Velký dar se nese světu,v tomto čase temnoty. O půlnoci bez úvěru,bez dělání drahoty. Návrat světla mnozí slaví,ať společně, či potají. K přírodě se jinak staví,příběhy si šeptají.
Elfí stromy
Chtěla bych jak elfí stromy , ráno pěkně klidně vstát.
V poledne být v plné krásea každý večer opadat.
Pozdní léto
Vlhký vzduch
a perly v trávě.
Ráno je ticho,
žádný chór.
Výkřik do zdi
Tiším dech,
když píši vzkaz
mezi hvězdičky a hvězdy
-prosím-
Bettynce
Stále se mnou,
no tak to má být.
Já jsem to nechtěla,
však muselas jít.
Chrám z ticha
Tiché je naše milování,když se nad námi noc sklání. Tichá je věta i tečka za ní,prázdnota slov pak krutou daní. Tiché je naše rozjímání,to naše ústa se slovům brání. To do ticha ztratil se též náš vztah,ani ty, ani já - to ticho je vrah.
Zelené obilí
Po plátně projít se,do obrazu vkročit. Zakousnout oblilía vypít jasné nebe. přikrýt se nahotou světa,schovat se za nejbližší strom. Vpít se do barev - zašpinit tu krásu,jenž pro mě každý večer opadává.
Bláhová
Bláhová Byli jsme spolu krátce, o sebe ťukly sklínky. Vše mělo projít hladce, teď často měním plínky. Zde zbytečná jsou další slova, pojď pomilujem se znova. .
A minuty...
A minuty se polepšily.
tiše se splašila tráva…
keře se cudně otočily,
domáhaly se práva.
Protkaná
Protkaná
Křídou protékám do kopřivových polštářů.
Rozptýlená vzduchem prším
zasněženou pouští.
Vítr v korunách stromů
Vítr v korunách stromů Život je zrádné zrcadlo, prokletá mýtina pojmů, váza z pavoučího vlákna sleptaná medem.
Láska je věc, kterou si hřejeme na prsou, než nás uštkne. Slzy jsou citové vydírání ostatních a slova, písmenka plněná zabarvením hlasu. Smrt je vášnivým lovcem bizonů a čas pomíjivé nic, co se v ničem skrývá a kdo jsem já .
Obraceč času
Loni dítě, co sranní rosou si často hrálo.
Včera mládě, jednou brečelo, pak se smálo.
Dnes ráno dívka, co dostala svou první růži.
Vpoledne žena, když říká ano svému muži.
Romantici
Romantici Byla jsem růže, která vadla. Tys mě zalil a jak bych do ráje spadla. To snad se někdo musel splést, barvy mých dnů ožívají, asi začnu znovu kvést. Hleď, romantici přežívají.
Slza
Slza
Je to kapka, co zrodí se v koutku mého oka. Je to cit, co nemá žádného soka. Je to naděje na dně moře, která se vyplaví, když postihne mě hoře. Je nenápadná a tichá, většinou není lichá.
Promluva ke slunci
Promluva ke slunci Po letním slunném dni zbyl jen chlad a dlouhé stíny stromů. Smráká se a mně se nechce domů. Nespěchej slunko, posečkej chvíli, ještě k nám nevolej mesíční víly. Ještě k nám nevolej pána noci, ještě tě nedrží ve své moci.
Touha
Touha Vydat se na svou první pouť, touha zrodit se. Mít víc a stejné jako jiní, touha vzdělat se. Kapka rosy po rtech stéká, touha ochutnat. Rudá růže mezi bílými ňadry vložená, touha dotknout se.
Panenka
Panenka
Na půdě v krabici,
panenka tančící.
A u ní klíček,