Písmák Přání k narozeninám
Jednadvacet let a co to s tebou udělá.
Koukni, jak čile se máš k světu:
žádné stáří ti vrásky nedělá
a ty jsi celý v květu.
Padlí andělé
Křižují nebe jak padlí andělé,
svět s nimi pozbývá hned barvy veselé.
Začíná válka, život s ní mizí,
nejenom národy budou si cizí.
Zkáza jménem žárlivost
Temné ticho před bouří
rozléhá se v tobě,
když tvoje srdce kouří
jako sopka v době:
Chvíle zranitelnosti
V rozšířených zorničkách mísí se ti
rozkoš s bolestí
(dvě sestry během našeho milování zrozené),
výraz tvojí tváře nic než touhu nevěstí,
Úvaha o důvěře
Nadělila Ti snad příroda do vínku uvážlivost.
Vždycky se chováš opatrně, obzvlášť ve svých sděleních. "Koneckonců by se to ještě mohlo obrátit proti Tobě. " říkáš si a jako správný chlap neprojevíš žádnou slabost.
Mít či nemít
text
Když zavřu oči a soustředím mysl,
cítím, jak ve mně klíčí, jak ve mně roste.
Můj život najednou dostává smysl,
Co příroda nadělila
Mít tak krásu bohyně
život by šel snáz,
oči mužů obdivné
by nesršely mráz.
V zajetí otázky
Kytičku pomněnek vsadils mi do vlasů.
A s rošťáckým úsměvem tiskls mě v náruči,
abys všem ukázal, jak moc mě máš rád.
Jindy zas chmýříčko hodils mi za výstřih,
Sonet o vodě
Vábí tě svou průzračností,
a tak přistupuješ blíž a blíž.
Nabízet se je pro ni ctností,
což přitahuje tě tím spíš.
Nevím, jak to vyjádřit
Slyšíš ten dusot splašených koní.
Cítíš, jak pod jejich kopyty chvěje se zem.
Mají strach, aniž je někdo honí.
Jsou zkrátka zmatení a neví, jak z toho ven.
Vzpomínky ze skříně
Z kapsy u starého kabátu
ve skříni bez vzpomínek
vypadl kus špagátu
a ušmudlaný kamínek
Síla slov
Chci ti říct,
že pár tvých něžných slov
je jako pohlazení větru
ve sluncem rozpálené krajině.
Jistota
Umírá.
A skrývá se před naší lítostí.
Zbyly tu po něm jen rudé šmouhy,
které se vpíjejí do oblohy
Ranní milování
Když po ránu zdviháš svá těžká víčka,
chceš nejprv pohlédnout na svého broučka.
A když vidíš, jak v náruči ti mlčky vrní,
jen z toho pohledu tě touhou rtíky brní.
Já už na to přišla a VY?
Člověk se těžko zbavuje toho, čeho se potřebuje zbavit a lehce pozbývá, co by chtěl podržet.
Štěstí je něco docela osobního,
co se nedá zdědit ani vypůjčit,
každý si na své štěstí musí přijít sám.
Smilování
Srpnová noc je osamělá a volá po příbězích, které by ji doprovázely na pouti k ránu,
a co lidí se právě obrací v tuto chvíli k někomu, kdo o tom ani neví, neboť se obracejí mlčky a mlčky volají o pomoc a často nevědí, jakou pomoc si přát.
Mlčky čekají, že třeba ty pro ně vymyslíš pomoc.
Že poznáš, odkud se bere jejich trápení,
Confiteor
text
Tvůj pohled vždy rozjasní mou tvář,
Tvůj pohled je totiž sluneční zář.
Sáláš na mě teplo své duše
Zrazení ideálů
text
"Opusť svět nevědomí",
tiše šeptal neznámý hlas.
"Okus zakázané ovoce".