Písmák Soumrak korespondenčního šachu
Procházel se po hlavním městském bulváru, obklopen spoustou lidí, ale uvnitř byl sám. Chodil se sklopenou hlavou a přemítal. Když došel na konec široké ulice, zahnul do jedné z odboček a za drobným stánkem s tabákem zahnul znovu. Dorazil až k zaprášenému oknu na jejím konci.
U vraku
Jsem žebrák. A dalo by se říct, že už celkem chronickej. Začal jsem žebrat v podstatě hned po škole, dělám to dodneška a nic jinýho dělat nikdy nebudu. To už teď vím jistě.
Se sklopeným zrakem
„Jsem tvůj otec, Igore. “ řekl mu přívětivě vyhlížející prošedivělý muž. Byl skromně oblečený. Nosil na sobě starý tmavě modrý svetr a hnědé manšestrové kalhoty.
Myslivecká
Můj kamarád Vráťa si život vždycky uměl pěkně zařídit. Na základní škole nosil domů samé trojky a čtyřky a rodiče mu to nejen trpěli, ale ještě jej zahrnovali všemožnými sladkostmi a hračkami, kterými nás ohromoval a vychutnával si naši skrytou závist. Dost často se pral, ale i to si odpykal nanejvýš krátkým domácím vězením v řádu několika hodin. Byl to on, kdo začal poprvé nosit na rodinnou výchovu lahvové pivo, na občanskou výchovu krabicové víno a na práce v dílně becherovku.
Už to nejde
Dva přátelé seděli u jednoho stolu, jak se to tak obvykle dělává. Byl to venkovní stůl nějaké malé restaurace a nebylo vůbec problém u něj sedět, protože ve vzduchu bylo příjemných pětadvacet. Byla půlka června a bylo to fajn rok, protože příroda k těm pětadvaceti dospěla postupně a ne tak, jak to poslední léta dělává. Zkrátka bylo dlouhé, vzorové jaro, které právě v těchto dnech přecházelo do léta.
Pan Perplex
„Tak se mi zdá, pane Perplex, že dneska jste toho nějak moc nechytil,“ pravil s posměchem pan Ptáček, který zrovna procházel kolem řeky.
„Dejte mi pokoj, chlape,“ otočil se na něj nevrle pan Perplex.
Pan Perplex slýchával takové posměšky každodenně. Nebylo ostatně divu.
Iohxis teorie
Iohxis samo sebe termínem Iohxis nikdy neoznačovalo. Jeho označení je však na našem evolučním stupni naprosto nepochopitelné a musíme si proto vypomáhat vlastními vágními výrazy. Výsledkem Iohxis teorie je kromě popisu stručného historického vývoje a „in spé“ vývoje také odpověď na mnohokrát kladenou otázku smyslu života. Nelze však na tuto otázku odpovědět jednoduchou větou ani odstavcem bez řádné průpravy a pochopení minulých a budoucích souvislostí.
Odpoledne u piva
Já i Bohouš jsme seděli potichu. Bylo teplé letní odpoledne a hrdlem jsme prolévali už druhý kelímek piva. Mlčky jsem pozoroval muže bez úst. Bylo to zvláštní stvoření.
Příběh se šťastným koncem
Byl to hezký a vybavený dům. Rodina, která v domě žila díky tomu vypadala spořádaně a zaopatřeně. V jedné z místností hrála televize. Moderátor, zobrazený ve velkém LCD displeji, mluvil cosi o nebezpečích, spojených s nově objevenou mutací vlka evropského.
Slanými vodami
Stál jsem na přídi naší karavely a pozoroval klidnou mořskou hladinu. Vzduch se ochlazoval a světla ubývalo. Bezesporu se blížil večer. Ještě nedávno mě takový pohled naplňoval neuvěřitelným pocitem vnitřního klidu a míru.
Conturbo
„Ahoj příteli“, řekl Fanouš Popelář, když jsem otevřel domovní dveře. „Pojď ven za zábavou“, dodal ještě.
Neváhal jsem. Rád jsem totiž chodil ven za zábavou.
Nebezpečný křeček
Josef a Arnošt sledovali mlčky jejich dobrého přítele. Tedy, spíš by se dalo říct, toho tvora, který jim Františka Větvičku náramně připomínal, ale byl už něčím naprosto jiným. Byl křečkem. Tedy ano, vypadal úplně stejně jako František Větvička, ale psychicky, duševně, mentálně…byl zkrátka křečkem.
Blbec na stromě
Jaromír Cimbuří se poflakoval v koruně stromu. V ruce měl starou pilku a hvízdal si. Každý kdo ho na tom stromě viděl, musel si uvědomit, že se jedná o blbce. Přibližme si situaci.
Borová story
Seděl jsem a pozoroval tu usínající krajinu. Vedle mě seděl Jindřich a okusoval větev borovice, jak to obvykle dělává.
Byl to hovno večer, co k tomu říct. Byl to dvaašedesátý večer, kdy jsem zase neměl, co na práci.