Písmák Po babičce
Stydnoucí káva na stole - věřila na hezčí pletˇ
V šuplíku nabitá pistole - kdy jindy, když ne tedˇ.
A za křiku černých vran vylétla slova z otevřených stran.
Jauvajs !
To z blbých myšlenek bolí mě hlava
Nemít je - byla bych docela zdravá
Chybí mi.....
Chybí mi chvíle, kdy o tvé rameno má hlava se opírala
pod nebem tak opravdovým
jedním z mála.
Chybíš mi ty
Ráno
Ospalé slunce hladí mi tvář
Cítím zvuky a poslouchám zář
Abych si měla v čem číst
Abych si měla v čem číst, vezmu dnes do ruky list
pak píšu pár krásných vět a tvořím z písmen svůj nový svět
škrtám a přepisuju, myšlenky nedomýšlím a věty kritizuju
zamčená do sebestojím na tiché koleji
Řízla jsem se
Oholit nohy musím si hned, at´ moje chlupy nespatří svět
Žiletku ostrou ke kůži přiložím, do svého porostu rychle ji zabořím
Těžce se prodírám od stehna ke kotníku
Pak už jen rudá krev kape po ručníku
Valerie
Někdy jsi jiná a přitom stejná jako čas, jehož není to vina, že sníš za záclonou řas
Někdy jsi stejná a snad i čekáš pozvánku od přeletnuvšího hejna, jež mávne ti křídly do spánku
Někdy jsi zase. a bůh ti dal to co máš.
Toneš v rozdílech i čase a přece se znáš
Chce se mi...
Chce se mi sbírat hvězdy z nebe a snídat hvězdný prach.
Chce se mi být tak blízko tebe, až z toho jde strach.
Smrt
Rozmazané řasy zrádné asi.
Roztažené oči, tak nějak to končí.
Stojíš venku v noci, v noci o půlnoci.
Vdechuješ kouř poslední cigarety.