Písmák Míjení (se)
Až si ráno promnu řasykartáčkem na zubys pastoupak do peřin vykouzlímďolíkya možná Tě znovu (po)minuBudeme se skoro dotýkatjako Filemon a Baucischybí jen pár centimetrůabychom si mohlizatančitblues s větvemiveselé vrbyPamatuješ. Za vlakem ruku v ruce( to jsme se ještě neznali )klušeme s dlouhými nosyabychom smíchempošimrali nárazníkLáska prý chodí s prosíkemabychom ji vzalizpátkyJen hořké lžiukrytév čokoládových tyčinkáchkteré si milencimažou po těleRaději jen na dálkumávnemea pobaví násže naše světyna sebe ještě pořádzděšeně poulí očiPremiéra dávno skončilaa reprízu jsme si neobjednali
Ohnice na tvářích
Nemám už nic jen svá slova a víc nenabízím v chatrném stánku na vietnamské tržnici ,,Kupte ši. Kvalytný sboší pani. " kde kopie mají jen pohrdavý úsměv nad originálními iluzemi to já byla ta neforemná matrona na Karlově mostě o kterou jsi tuhle večer típl cigaretu Nemáš už nic jen svý slepý zpěvačky co skáčou v opilosti pod vlak a umírají houfně jak čerstvé dřevo pod nezkušenými dlaněmi řezbáře-básníka co poprvé narušuje klidnou hladinu hmoty Vytesal bys mi z píšťal hlas. Abych se tak němě nebála vlastního stínu v každé krabici mléka jsme oba tak jednotvárně bílí já i můj křik.