máme zkaženou kamenitou vodu
máme zkaženou a kamenitou vodublbě se pijesama svým životem si žijebez pokrokůi úrokůvůči světu, kterýmu kůži myje,věčně páchnehnije.
príma, že seš
príma, že seš můj adoptivní brácha a člověk, co mi řekl, že by se mě bál - malejch hnědejch očí, ale přitom si mě dokázal obejmout a bejt se mnou smutnej ve vzpomínkách o kopretinách, uvadlých první z celý louky, kde jsme rádi lehávali jednou ve snu byl si plyšák, z hlaváku do všenor -tam si zmlknul opustil si mě a já šla z řevnickýho nádraží sama domů s pocitem hnaný zvěře a rýmy a výčitek, protože jsem zase jela později můj stín mi přišel komickej a nepřátelskej možná je to jen tím, že nemám brejle a tvářím se jako člověk a tak se těším na další divadlo na václaváku, kde už uvidím, pokud přesvědčím mámu, že ty dioptrie jen nehraju a potřebuju je k zacelení svojí rozpolcenosti.
Vymačkáno z pomeranče
pomerančovej sen někdy brzo ráno - převalování v posteli. . šok. mrtvá černá kočka jakoby mrtvá na tisíc kousků s úšklebkem říkajícím "ještě" pomerančovej zápach rozplizle romantickej západ slunce východ, sever i jih slunce a lidi zahleděný do země nebo taky do svejch černejch koček lidi křičící pomerančovým hlasem,co se snaží neplakat u ranního mlíka.
vlasaté naděje a kytky
dala jsem si místo okakamínek, kterej mi zničil malíček na pravý noze,a mně bylo mi divné, že nemohu zaostřitzačala mi téct krev z malíčkua já začala utíkat,aby se mi to rychleji sraziloa lidi se mi nesmáliproto, že chodím bosás kamínkem a jedním ztřeštěným okem,co se otáčí na všechny stranya vlasama ostříhanýma v opilosti za úplňkukdyž je úplněknespímbdímnespímsnímpíšu tajný vyznání kytkám na květináčea rozsévám k nim ostříhaný vlasy s nadějíže začnou růst kytkám.
lidskej žbluňkot
na krajích laviček žbluňkají lidé, žbluňkají nejvíce o sobě samých, kvákají častokrát o životě očních víček, jak by se mohly mít nebýt nás tady. rozjetí, rozmačkání, rozsednutí neznaly by, měli by život jeden barevný sen, a sen by pro ně byl v černé noci jen jeden dlouhej bílej den tak by se nemohly mračit na lidi šklebit do světa tvářit na sebe křičet na tebe myslet na žáby, zpívat vokály, plýtvat slinami pliváním na brejle lákat řasami mrkat na nebe . mohli by prostě dělat, co by samy chtěly.
Přechod přes koleje zakázán!!!
Je asi -11 stupňů mrazu (slovy minusjedenáct) a mě začínaj omrzat prsty přilepený k plastovýmu kelímku s automatovým automatickým kafem na peronu ni noha třeba už všechny mléčný dráhy odjely do jiný galaxie hmm (zní mi v uších jeden song -mmm mm mm m od Crash Test Dummies) přecházím koleje na druhý a poslední nástupiště, když mě málem přejede osamělá lokomotiva -docela maličká jedna Trošku mě to šokovalo pak se objevilo alespoň pět lidí a nikdo z nich netušil, že jsem prošla celý město s otevřenou taškou a polozavřenýma očima & nikdo mě neokrad ani o pády na ledě a o mrazivej pocit, co mě praštil při výstupu z lokálky Jo a jak jsem byla v tom šoku z přejetí vlakem, tak jsem chtěla poprosit kolemjdoucí holku o cigaretu, ale měla jsem plnou pusu kávy, pročež jsem si jen něco pro sebe zabublala a dala si ji doma V drkotajícím vlaku napsala tuhle věc a mile vzpomínala na oranžovou ceduli a na nápis "Vážení cestující, prosíme nenastupujte. " ve vlaku, co se tváří jako metro a já s ním odjela domů a taky na billboardy hlásající, že železnice je poésie svého druhu a v neposlední řadě na moji malinkatou sestru Xenii, co řekla: "slyšíš jak ten vlak hraje na koleje. " Ať žijou vláčky, jó. .
Stáli jsme tak na jedný autobusový zastávce
Stáli jsme tak na jedný autobusový zastávce -kolem nás dav lidí s cigaretou v ruce -my dva vlastně docela opuštěný -ale tvářili jsme se, že je to jedno a jen pro tu milou chvíli -koukali jsme si do očí hlavou nám lítalo milióóóny myšlenek (pár fakt dobrejch veršů o duhovejch kuličkách, co jsme je cvrnkali do nicoty) to všechno jsme zahodili kvůli nám samotným a jiným aspektům života taky proto, že nejsem vůbec milá, že se někdy možná nemá žít tak moc že neumím ubalit cigaretu že neumím nakreslit slona bez uší že jsem někdy v posteli fakt mizerná a že jsem malá holka Někdy trochu roztomilá s osvíceným tělem.
O Podpatcích
Někdy člověk klape podpatky,
aniž by chodil
a myslel přitom na svůj život.
Místo toho sedí, hlasitě klape podpatky,
Planeta
Mrtvá vesnice,
co je zahalená do ranní mlhy už nedýchá.
. to jen kolonizátoři dýchají kyslík, co jim nepatří. Spolu se svými dětmi.
Trust flowers
Mrtvé tóny klavíru v mollových akordech chutnají stejně jako hořký slzy zklamání a pokut-za to, že je člověk blbej. Šťastné tóny už nejspíš neslyším nebo možná ani nechci slyšet ačkoli se vnucují téct proudem stejně jako červené vínko v dlouhém brčku. Ale víno se přeci nesmí na lačný žaludek--- Často pak bolí hlava a duše a svědomí & celej svět a hlava našeho světa a bolí, bolí-nepoletujeme si bezstarostně jak motýlci v bříškách. Jsme jen tlustice vypořádávající se s Indulonou místo VODY.
Láska je kurva
Laškovala jsem se všemi - i se zubařem, když dělala jsem
áááaaa
stejně mě to už nebaví, tak ti to klidně zakřičím do ucha
koketovala jsem něžně i svou spolubydlící
V PASTI
Připadám si v pasti jako myšička -taková ta roztomilá šedá, kluku- ale nevím, jestli to bolí
ale nemohli byste mi dát na každé ouško velkou mašli, drahý pane.
každou jinak barevnou prosím
-jednu bílou-to abych byla navždy svobodná
Smutná angličtina
Hodina angličtiny: učitelka mě přesadila -byla jsem z toho smutná- a pak nám pod pohružkou domácího úkolu zakázala mluvit a psát česky -a byla jsem ještě smutnější-
"A paní profesorko, můžeme si aspoň malovat český vobrázky. ""Ale Kim, co to máš za nápady. "
Nikdo se nesmál.
Jen já měla obrovskou radost.
Jóóó, ty duhový kroužky kolem lamp
Jsou tak kouzelný
večerní lampy
jejich noční přátelé - kteří je ale stejně opuštějí, když .
. se porouchá žárovka
Letní
Na zahrádce si tančívají jahody,
s lahodnými rudými rtíky
Dopaprsků slunce se slunečnice kolébají
a pečují o správný rytmus
Snová
Příjemňoučkouzávratí motat hlavu,
Na chleba s medem sypat drcenou chillipapričku,
&
jen si snít
Jenom se -moc prosím- nezaduste
Ležím a sním svůj sen
o tom, jak sním polštář z cukrové vaty
-po chuchvalcích si ji dávatmezi rty
do pusy a nechávat rozpouštět-
UŽ KONEC SMUTNĚNÍ!
Už nechci smutnit,
nechci plakat,
nebudu brečet,
koukat na sebe smutně do zrcadla,
Nápoj lásky
Nejprve trochu vody
a s ní deci vína
. nebo i víc.
Do toho kostku ledu
Asi zrovna ne-radostná
Nic už nevnímám,
Chlad, stín, slunce,
chvíle proklínám,
mrznou mi při nich ruce.
N E S M Y S L
Neutichající zpěv radosti
Energického výboje
Smyslů
Milujících
Hodila jsem klíč...PRYČ...
Hodila jsem klíč.
pryč ze světa,
klíč srdce svého,
zmizel každý poeta,
Prostě žiju !!!
Hladím Tvé vlasy,
Tvoje oči
i řasy.
Držím Tě za pas
Jednička...1
Jedna drobná chybička
(pořád je jednička)
stáleje jisto
první místo.
Slzy
Chtěla jsem pít
z kalichů
květin
Chtěla jsem být slzou,
Beze spánku
Krev teče,
cítím ten chlad,
asi mě už stihli uklidit do márnice
-do lednice
- -/- - -/.-./..././- - -/...-/-.-/- - -/..-
///-/. -/-. -/-. --//.
Černé vlajky
Nesnáším čekání,
než rozední se tma,
chci vidět hvězdy
dostat se tam,
Pošlu struny duše nástroje mého...
. moce, jaké budou Ti po chuti,
polykej pomalu.
. udební sluch, co nevlastním,
Ti daruju.
Nikdy...
Nikdy Proč když už si myslíme,že se všechno daří,nečekáš to a přec,tvé plány se zmaří. Chtěl si mě snad potrestat, vždyť si nic netušil,všichni mohou už jen vzpomínatjak ticho vesele si rušil. Teď už nikdy neuslyším tvůj hlas, jak na mě volá,už nikdy neuvidím,jak tvá ruka na mě mává. Nikdy už neuvidímtvoje velký kukadla,a už nikdy neucítímtvůj dech, když mé rty si něžně líbal.
Drahá Múzo,
Drahá Múzo,
líbejte mě na mé rty,
tak chtivéVašeho chtíče.
Milá Múzo,
Ta zlobidýlka
Vem si tu síťku
pochytej je.
Koho.
Ty rozverné motýlky
Nechtěný spánek
Oči zaslepené medem.
Nikomu už nic neřeknou.
Však ty si mi vrazila dýku do zad.
Neprobudím se ve dne.
Ve vaně :o)
Krásně to vonívšude kolem mě,asi díky tý lehký pěně. . Zavřu oči a přemýšlím. o sobě i o Tobě.
Osud
Karta se otáčí,
nevidím rub ani líc.
Karta Osudu,
se kterou si tak bujaře vichr pohrává