Písmák Podzimní
Vústech zvláštní chuť
- trochu se ztrácím
a možná život nechávám míjet
mezi tlejícím listím studeného podzimu
Nic
Můj svět
já - obrazy mé duše
Krátké příběhy
kolemjdoucích
Zrcadlo
Nebylo to tak zlé. Chyběl už jen kousek. Doplazila se k zrcadlu a těžce oddechovala.
Opustila jí všechna síla.
Domů
vracím se
vracím se zpátky
jeden dům
studený a prázdný
Zítra
Jen co otvírala dveře, bylo to tady. Zase to samé. Proč to musí stále poslouchat. Jako kdyby si nemohl pustit něco jiného.
Zázrak
Zeptej se
jaké to je
čekat na zázrak
s odřenými koleny
Jen já
. Pršelo. Stála a nemohla se pohnout. " Uteču, uteču domů ,"napadlo ji.
Číše
Jsem číše plná pocitů
tam se smutek splách
i černá kapka nedůvěry
si tu nasla místo
ZOO
Na co myslíš vlku.
Tvé smutné oči pláčí
za mřížemi ze železa
O čem sníš vlku.
Bloudíme světem
Já tady
Ty tam
dvě lidské bytosti
s nelidskou duší
Alkoholik
Nevnímáš, opojen
dým z cigarety
pomalu ke stropu se zvedá
tvé srdce tvrdé
Znám Tě
Jen tlumené světlo
zpod závoje řas
prozrazuje duši tvou
Já nemýlím se
Minuty
Ležím
mám otevřené žíly
a střepy té tuctové sklenice
ztratily
Prázdnota
jen tak
ve své nahotě
studem červená
mé já je bez těla
Lidi
Jak groteskní .
Karikatury potažené kůží
Dívám se skrz sklo tramvaje
Vidím
Obrazy
Já vím, lásko moje. Má duše. Cítím to tak. Mít v zádech vítr, mít ho v duši a v srdci a nechat se jím unášet.