Písmák Tučňáčí pochod
Černá bílá, bílá černá,tučňáčí pochod krajinou. Těžké kolébání z důvodů krátkých noh,je to snad výsměch boha,tahle ta společnost.
Kráčí s pýchou a nepopíraj veselí,však jdou oni … deset tisíc možná i víc. Ledová krajina, neposkvrněný sníh,nyní hyzdí kolébající se fleky,smích, výkaly, které po nich zbudou.
Příběh vody
Ručičky, již tři hodiny ukazují stejný čas,a kyvadlo sem a tam,tam a sem líně zas.
Oheň něžně olizuje svými plameny dřevo,a to se nechalo pohltit poněvač ho to nebolelo.
To tělo rozsekané na sto malých kousků,nyní hřeje v krbu u rodinných obrázků.
Jen tak si rostlo v lese.
Starý národ
Z rozhořčení, nenávisti a vzteku,jsou bičována těla při slunce východu,
ptáci výkřiky doprovázeni jsou ve svém letu.
On jenž jako skála stál,
ve svém majestátu pohrdal,