Písmák Mám kašel
dvanáctka bábovička citronka třešňovogumídci hruškovákohoutek voňavka kape proč kap pro ka pr p o . KOHO.
N B
E U
J CH Í T
Miluji se s lesem
Les
mě svým borůvkovým jazykem
hladí
tam, kde nemá přístup ani vítr.
Kóma
Oblečená vpochybách
hladím tě po ruce.
Asi bodlák píchl tě do prstu,
usnula jsi jako princezna.
Slanost smíření
Slanost smíření
na noční košili
vpichuje séra proti radostem.
Přihlíží tiše
Smráká se
Za záclonou choulí se
Zmrzlé hrdličky
Zobáčky zvednuté proti nebi
Stojíme nazí vtvém pokoji
Hlučín v barvách duhy
Květnových večerů rozhrnul tmu
rukama teplýma.
Na vodu hodil pár oblázků…
Pomněnko,věříš na lásku.
Těšení zoufalé
Vrací se po letech
těšení zoufalé
na radost tvých očí,
když jsi mi brával zruky
Skleněná zeď
Hledíme na sebe
přes skleněnou zeď.
Proč je tak vzácný
úsměv tvých očí.
Beruško zazpívej
Beruško zazpívej …. nezazpívám. Ne moc známá to dětská říkanka, ale poučná, jelikož beruška nakonec zazpívá, však za dobrotu na žebrotu, posluchač je jejím něžným altem natolik okouzlen že milou berušku svým zuřivým tleskáním rozdrtí…
Proto nezpívám, člověk nikdy neví… leckterý „dospělák“ to však nechápe…mělo by cenu mu vysvětlovat beruščinu tragédii. Vždyť „dospěláci“ jsou natolik inteligentní že projdou kolem billboardu sRamou a nestrčí si prst do krku svýkřikem: „Fůůj, mám raději máslo“
………….
Opustit...
Mám opustit tenhle života uzavřít si cestu zpět. Mám opustit i tebe v něm.
S tebou i pár smutných větpod kterými nám ztěžkl svět. Mám vše opustit a už se nevrátitnebo navázat mám zpřetrhanou nit.
Blouznění ...
Měl jsem strýce,
zámek mi daroval.
Viděl jsem,
ač na kost prokřehlý
Sopka
Dopuju se prášky
emoce se drží vtěle.
Otřesy někde vhloubi sebe
hustý dým zakalí mé oči.
SVĚDOMÍ
Pach hniloby,
dech mrtvých ryb,
sten ostřice,
i vprůběhu dne přichází noc.
Má první..
Já prvně miloval, bylo mi čtrnáct let.
Seděli jsme v parku, nad námi hvězdy.
Bílá jako sníh, lehká jako vločka.
Tak něžná k mým ústům.
Života strom..
Byl život a byl strom
byl strom a láska byla
byla láska a
temnota vše zahubila.
Lež
Lžu si do kapsyco nemá dnoplíživá lež tam přežívátak trochu naléhámlži, běž dálale ona stále ráda v té mé kapse uléhá.
Na akváriu kal..
Pozorovat neonky,
jak plují sem a tam,
bez starostí,bez zábran.
Nemám hadr,
Pláču
Pláču,
schoulená v tvém náručí .
Zamyšlená nad životem ,
který se mi rozplývá .
Jezero
Modré jezero,
křištálově se třpytíci,
slunce svítí,
mam k němu vystavenou tvář,
babičko
Babičko….
Jen tak tu sedím a vzpomínám, píši Ti písmenka, slova, řádky, snad i celé věty a doufám, že si je tam nahoře čteš, i když nevěřím v boha, ale jen osud, protože bůh neovlivní naše životy, jen osud Ti vzal život, moc mi chybí Tvůj hlas, který mě vždy tak pěkně utěšoval…ššš moje holčičko…. Tvé oči, Tvá radost, Tvá moudrost, Tvůj smích za vtipem, který jsem popletla, který ani ksmíchu nebyl…. babičko….
Ďábel..
Probudila jsem se uprostřed noci, promočená potem a vyděšená. V hrdle neuvěřitelně sucho, zdálo se mi o pokušení, o touze, o zakázaném ovoci, o mém svůdci …. o ďáblovi.
Přišel ke mně, když jsem ležela vtrávě.
Prstýnek
Ten kroužek stříbrný znamenal dětská přání, stále jsem se na něj musela dívat, ano jednou . jednou budu míti podobný kroužek a už nebudu ničí už budu jen tvá. a z dítěte se stala žena. kroužek měl čarovnou moc, nalhával mi, že jsem štastná a pak jednou, sesmekl se snad a já, jakoby se zlomila kletba procitla.
Čistá duše
Čistá duše
Do očí se díval ,
Jen upřímnost hledal ,
pocity neskrýval…