devadesátky ehm
na modré obloze
houpe se měsíc
houpe se měsíc
na vlnách smutku
no tak devadesátky ještě....
Měl hnědej
děsně modrej kabát
měl modrej kabát
na sto knoflíků
monology z mých devadesátek, ještě
Ve chvílích největších nejistot
řadím slova po papíře
a někde vzadu
úplněvzadu
ty moje devadesátky :)
až zamávám
zůstávám zas sama se sebou
špatná společnost
obě víme už napřed
z mých devadesátek ještě
Rozkošná hudba vyhrává
na tom bále
ptačích králů
Přikrádám se blíž
z mých devadesátek
Ažtě tu budu mít
v podobě pohlednice
z Novýho světa
dám si těpod sklo pak
jak pro ně
rozdávám jim
drahocenné kamení
zlatíčka po babičkách
prababičkách
známe že
bylo to už tolikrát
už přece tolikrát
a vždy se vše obrátilov dobré
což takhle oživit dadika tady
dnes se mi zdálo
o terapii píchaným penicilinem
a ještě k tomu nějakou zeleninu
prý to ale žádné zlepšení neukazovalo
lze všecko
volám
jen jedno okno otevřené
sny jsou často překvapivě akční
a možná ani ne
a taky
s kávou na klíně
tichá pošta
utěsněně před horkem
ticho je nosič
živote
dny mám spíš do růžova
i když
i když stále nůž na krku
skoro dá se říct
To nebyl jsi ty - 2004
To nebyl jsity
kdo zahrnoval mě svoupřízní
a rád
To nebyla jsem já
to chci 2007
mít důvod
nechat ryby i kdyby
se usmívaly
a zlatem třpytily
to táhlo
v mém mikro
mini světě
pohyb spíš dolů
co proč mě táhne
na nitkách
dny jak horké korálky
sem tam i prasknou
teplem
někdy se rozsypou
asi .. 2013
vždycky jsem chtěla všecko
všecko
a dostávala jenom půl
teď už chci jen půl
vlání volání
často jsou domněnky
za pravdu pravdoucí
však vlání je odnáší
to vlání
pocit
takové pomalé nalívání si čistého vína
a pocit
ten prý je nejdůležitější
pocit se ale nedá jíst ani pít
po ránu
možná přec jen trocha barevnosti
snad nějaká ta chemie
co všecko je ta chemie
však romantika
kámen ke kamenu
co kdy přišlo
taky odešlo
zákonem
přikázáno
a skoro nebýt
dny i noci proletují
životem
jen nechat tomu volnost
volný průběh
nebo radši ne
ztrácím se sama sobě
a jen doufám že se vynořím
a že se překvapím
nebo radši ne
ne
do hlavy nevidíš
ani ty mně
ani já tobě
někdy tobě ani sobě
asi
vždycky jsem chtěla všecko
všecko
a dostávala jenom půl
teď už chci jen půl
z února
co jsou tyto moje dny
rána poledne a večery
kam vedou moje cesty lemované
příkopy se suchou trávou
denně jen jednou
to co se dere
musí být zašlapáno
bez nároku
bez nároku
Slova na papíře
Slova na papíře
a v hlavě obrázky
Sny v noci
a ráno otázky
zhasni spi
usedám a ani tak moc nechci
jakýmsi motorem je poháněn život
prvotním
tím který startuje
spíš ano než ne
jak vodrazu skleněné baňky
vyhledávám jen odrazy
vzkazy
vláhvích
tento čas
mele se tma sbílou a šedou
sekaná z ledna
zima skřípe
pták nepípá
vcelku nepoeticky
vím
nemá to řešení
a přece
možná právě proto
běžná
ruce jsou horké
jak od pečených kaštanů
o kterých jsem však jen slyšela
jenom slyšela
věnováno
a pozdravuj řeku
a poptej se jí
po snech
po létavých myšlenkách
dadikovka
dumám nad neprobádanou oblastí
tou oblastí všech oblastí
vykrývám nevhodné
a obnažuji vytoužené
cvičně
pohledprovždy takpohlednýaž klasickysdílnýkdyž není šancepátráme v patrechbděle vzpřímených
všedně
stejnost má i druhou stránkuvytržený detail z kontextua smysl který přijde až ponebo smysl který uniknejdem naprotia přesto se míjímetřecí plocha usnuladnes
znáte
můjmalý boj s úzkostís nejistou nejistotouřežea touha po vyjasněníta touhaprokvetla v ranní mlze
přes ohníčky
listyuž unavenésnáší se k podvečerua krá krá ze všech stranbudem se choulitkonejšit navzájemsnad dojdem smírui přes ohníčky které plápolajía zvou nás jen pojďte blíž nebojíte li se
pokorně
už včera poděkovala jsem za dnešeka dnesza zítra i za pozítříaž přijde co má přijítsevřu náruč
co s tím nic
karty mi dnes nevycházíspíš špatně padlyspíš štěstí mě opustilonebo vlna vlna se přelilajedna věc je co si přejem a druháta druháta druháobrácená stranaopozicesložení všeho je mišmašzaštěrchat a přesype semišmaš v toběmišmaš ve mně
zůstávám pohromadě
zůstávám pohromaděnečekám jen přijímámzato důkladněprovždyi když s výjimkamiuplácávám chtěnémilované v soběa nejsem svým stínemto ne
pustíš a zmáčkne
nechat nenechat
otvírám rucečekámpoletující stáhnu k soběhrát si s balonkem štěstínechat nenechatpustitpropíchnout špendlíkem ostrým jako trnrůže
tři tečky
tehdy jsemzmatenaa prosím o dar prozřenítehdy mnou smýkácosi mezi nebem a zemítři tečky v temném zákoutí.
jsme
milost když přijdepřidá se v chůzirozhrne závěsynespímenezdáme senetápemjsme
bez názvu
druhý den a všecko jinakzměnaživotvítr přináší úlevuv jeřabinách je taky hezkytřesky pleskyne to neříkejjsou dny kdy z modré jsem na vrcholublahaz červené se propadám
z vesela
snílekprávě probuzenýs červenou čepičkoua modrým očkempokukujícíma s náladounáladičkounechme noc kde má býtkam patřísnyvydejme sena pouťs cirkusovou náladou
odpověď na otázku
tma je tma a světlo je světloco na tom rozeznávatje stmívání a rozednívání ještě to jeje šero pološero je jasné a příjemně zastřené světlonoje bílé žluté a červené je bílá tma taky .
mít nemít
v mlžné vzpomínceschované dějeschoulené v klubkunerozmotanémťukají na vrátkavpustit nevpustitvzít či nebratjen špičkou jazyka vychutnatpříslibmít nemít
když divnost
divnosthlad vprostřed černého pátkužízeň po životěotisk těžkých bota pochod za zvuků trumpetyčervená a modrá mávátkav nedosněném snuv probuzené nociv horkém ránujsme jen listy na stromětřepetavéa ty uschnoua spadnouvyrostou nové
zvláštně
popadalya změnily stavrozpouští se do modré tekutévytečouzamíří do moře ažmy zbystřímevyhážeme staré harampádía octnem seúplně nazíkvěty se rozvinou paka rozvoní
to vyryté
smím si ještě snít sen. když ve smyčkách velké tichokdyž ticho v tlampačíchkdyž v mokré brázdě vráskyvyrytéty nevíš nevíšbolí některé snyty nepřiznané
když jasno když je
to nebe zbrázděnéoči si zakrývámtráva co vonínevoníty sladké hryvytáčím ciferník telefonujsem dávnojsem tehdydny se pomalu sčítajíjako hvězdy na srpnové nocikdyž jasnokdyž jasnokdyž je
třebas dnes
prasklinkyzpřetrhané nitkya hvízdavé zvukymožná vyjící pesv oknech vykloněné ženyzvuky tlukoucích srdcíteplo dechukudy vede cestakdyž chceme vyjít ze sebe
a hrát si
vědětco málo je co mocužnerozsypávat se vždy kdyžpadámpadáš k zeminesvírat tak pevně dlaněba právě naopakrozevřít jea očekávatnechávat se
:)
hledám si prstýnkem ty hezké chvilky co odchází vždycky když nové vlnky přináší rezavé úlomky odkud kam odkud kamodkud až kam
ranní
magierána a světlav probuzenívykvetlý květ kaktusua pohlazení z dálkyvykročení k večerní hvězdě
prasátko
dívám se do jetelí směsitrojlístkůproč hledat čtyřprotože protoje pro štěstía tyhle nejen pro obyčejnostobyčejnostkterá je zelená jak špenátkdyž štěstíje růžovéjako prasátko.
stále nevhodně
posílám řeky proudprouděníduchav bystrosti vodyrybky jako šipkysmícha pláčzas útěka příchodopozicečerná k bíléco ladí co neladíco naladíco ptá se co odpovídá
nevhodnost
vystřelit třebas na měsícsesizmije vprostřed zahradyvlastně ne na loucevlastně nev lese
s úsměvem jdu
jen pěkné a hezké nechám žíta budu zalévatne slovajen pocityz činůjak průchodná je asi tato cestaa co s tím horším až škaredýmkam zaméstpod postelči utopit v studni
komusi cosi
v těsnostiv stísněnostiv sevřenípoddám se širokým břehůmřece smělých plánůpřece když nemůžu naplnit polenevzdám to hned
předjaří
předjařísyrovost zeměstudená hlína co čekáhloubka nebekdyž mračna vypršísíla větru co roznesevůně kůry stromův nichž míza už začíná prouditta jistota stoprocentnosti
sen když ano
sen když ano a co když netrojí pokračováníptám sea proč by to nešlokdyž sen co skutečnostpřevalující se otazníky na bílém pozadípromítacího plátna jedno kterého kinaale jen méhofilmu
mimo
víte co je to - přeslazený jako cukrkandl -kdo to nezná každej znáje to dobrý nenítak proč to kruci nepřiznat
a nebo jo
beránci nebe modříslunko nedělňásekprosvěcujevnikápodržím sinedáma nebo dám.
otevřu dveře
abych mohla vejítabys mohl vejít tyroztrhnu světlovyplavímkoněsmířím se s nesmiřitelnýmotevřu dveře
nechat se
list který roste do nebesnad do nebe aža pět dalších jeho kamarádůsedících na parapetuokna co vyhlíží světvyhlížet světnechat se unéstz oken otevřených
Můj zimní pláč (z minula)
Dnesprobíhají ve mně všechnane a proč a alevečer je v plném proudua já tu sedím samajako včera jako zítra aptám seJsem hluboko do sebe zakletáa potřebuji vynořit se užjsem hluboce prokletájsem proklínanásama seboua potřebuji se už omilostnitjsem potrestanáa nevím pročani za cokdyž já musímjenže když já tolik musímVe tmě za oknem zablýskla se vločkanehlučně tiše padá sníhhořím a pálím si prstysama o svou tvářhořím si mezi čtyřmi zdmihořím si sama v soběa dusím se dýmemdusím se svým kouřem ++++++Vymrzlé vločky poletují ve vymrzlém ránupřed mýma očimaza oknem napůl rozevřel se denje syrověje ztuhleaž smutnoaž tesknosirotčí vítr pohrává sise zmrzlými větvemi stromůi ve mně je ztuhlojsem v tichujsem v samotě zasa čekámHvězdička ze skla na mém okněsnaží se zablýsknout až do srdcei ptáciuž spěchají před mrazemschoulit se do sebea čekatpřečkatA poštou nepřišlo mi nica nesměje se na mě bílá obálkacení na mě zuby jenom prázdnoodškrtávám ranní hodinua těším se na dalšío které naději budemůj prostor je vymezen čtyřmi stěnamiv mé duši.
jo jo
chvílemi jaro prožívatjen chvíli moct si zdátpak vyškrabávat zbytky meduz misky dní
s bílou po cestě
po cestě s bíloudo nekonečna a ještě dálkam až nikdy nejde dohlédnouta taky proč když nevidím si na špičku nosujak poskládané leporelojak puzzle do sebe složenévyřešenézodpovězenéa zas všecko odzníváto ptám se
když tma
když tmaa obrazy jeden přes druhýkdyž zavřené dveřenebo naopak otevírající sepropasti bez schodišťpřiblížení cizostia naopak vzdalování stolu židlimístu z nejbližšíchkdyž tmaa kohout ještě ne
dívám se
dívám se na modrých očí párvidím hopřes sklo kde vyletují chomáčky sněhu z větvíteď nesněžípřijdou dny přijdou dnykdyž vydržímeminuty a hodiny lidské bolestikdyž neuhneme
když musím
vysypat už košs myšlenkami které mě bijíkteré bijí na poplachpoplachpak se jejich hladina snížía než zas vyrostoupárkrát hvězdy vyjdou
dvojice v nádechu
jen jedno kafe nestačía nesourodost která jestále víc se blíží k sluncizdravím měsícsicv noci zdály se mi snyzas nesourodénevadístále blížíme se k slunci
až zítra zas
až zítra kdy stanu se zas malým ptáčkemcípem šátkuco vykukuje zpod kabátumým včerejším sněnímsvým skoro dnešním bděním.
PF 2009
ku konci roku
barborky v květulásko švarnáv nejkrásnější kabátek oděnápřicházíš když nečekámzůstáváš když nečekámkdyž čekámkde nic tu nic
aby řeč nestála
když tedy vrhat už svůj stíntak i rozpoznávat obrysyčehosnad snění a snůsnad hmatatelných pravdobecných rčeníjsme kdokdo jsmeti co říkáme ženebo ti co děláme že
zimobraní
dnes je mi blbě a snad ani nemám na tohletohranízvláště kdyžv názvu trůnit má to zimobraní
sen
och co takhle postavit mi důmdům domekstavení doupěco nevymrzánevyprazdňuje sev němž teplo drží se jakopice ve větvích opice pro štěstí
Sny v bezčase (z minula)
Sny v bezčasepředstavy bez figurnáhled do radosti bez břehůJsme blázniuž proto že píšem si slova a očekáváme báseň
rychle tak rychle a romanticky hlavně
vím odpověď nikdy nepřijdenepřipluje na hezké lodičces hezkým námořníkem a s tím jeho hezkým úsměvemvím chtěla bych moc tak moc
Tuhle jsem se ptala (z minula)
Tuhle jsem se ptala mého vyššího já kolik že to bylo životů a kdy a kde a s kým Odpovědi chodily nesměle zkoumaly zda je unesu zda mě uspokojí či vyvolají neklid Většinou to bylo obojí vyšší já je ke mně milosrdné Věřte či nevěřte
no nic
vtěch spadlých listech
může být i
zlatý stesk
co ubíjí i nabíjí
Nevzpomínám si naráz (z minula)
Nevzpomínám si naráz na nic Je půlnoc Či už k ranu Však kohout ještě ne Svírá mě úzkost Za podezřelý strach zle výsměšný Zuby na mě cení zlo Studna strachu Mrak výhružek a soumrak zapomnění
Ne láska není láska není
rozpor když růžoví nebe
lepší je těšit se
když to jde
když to jen trochu jde
a neodhánět
NA VERNISÁŽI - Honzykovo
30.9.2008
tak je to
včera jsem si prokoukla svůjpříběhv kapkách krve podepsanévelké tichoco vždy mlčí když je třebaříctže anože ne.
možná inspirováno i
protože láska je jen mávnutí perutě
a už je
už je pryč
a pak zas tu a tam
xx
a to a ono
vnoci prý tma
a ve dne světlo
jehla vkupce sena
modrá na vodě
:)
všude tak zeleno krásně a vody vody leží tečou nebo prší a máčí světsvět ten náš
dnes prý není
dnes prý není létono conevadív prázdných brázdáchkoroptve se uhnízdilypředstavy z dětstvíne ve snech dnes nebylypohřební vůz s koňmi jenmám hledat v snáři. a proč se ptátproč chtít vědět a co vlastně
od do
jedna malá tečkaod dočárka takyv dlouhodobém plánuod do otazníkůvykřičník je zakázanýže moc křičí
netakticky
a třebas v obráceném pořadí je mi jedno jak to přijde budu ráda málo slov a hodně lásky ale pokud možno
nádech výdech
moje přítomnost je kdekoliv kde jsemnejsem jen někdy jinde všakmám svý jistý a nebojím seničehoprotože pročkdyž přece
u ranní kávičky
teplo se klouzá po okně a oknem vniká světlo trošku si stíním trošku se schovávám a vevnitř vrtá ten červík života ten budič všeho copopohání rozbít ta skla a nepořezat se
připadám si jako zas
jako desetkrát obrácená koruna v ruce připadám si dnes jako stovka proměněná na drobné a postupně utracená nebo ztracená
a šmytec
klouzat se budem po kluzištích
našich nocí
a vem
čert všecka předsevzetí
abstraktně
mít oči dokořán
a nebo zavřené
dvojtečky vtečkách
a sníh který dokáže padat padat
povzdechnutí
když líznu si do medu bude to tak krátce jako když velká párkrát oběhne a malá posune být vězněm své lásky býti vězněm svým
nic moc teda
je to jako když zamotané klubkonešťastně se choulí v koutěa my se od něj odtahujem za sluncema i když necháváme v něm kus sebe samýchmusí nám to být fuk
čekám že
čekám že přijde provrtá se ztemnělým bytím zmlženým ztuhlým z mnoha všeho paprsek poslánísamoposelství myšlenka přenádherná osvobozená od nánosů všeho toho že přijde a nenechá mě v klidu
březnově
a kdyby květnatě říkal jsi co říkáš povždycky kdyby ruce tvoje stále byly takové byly takové a poschovávat bych se mohla v iluzi zůstávat v ní mohla a víš že už vykvete ta trnka od tebe
konec světa? doufám že ne
možná že ne
že ještě ne
doufám že ne
že prostě ne
já vím nic novýho
že prý i dneska hvězdy v noci zazářily a zas ta noc noc která temným hávem zahaluje naše duše těla v které řezavě vyplouvají na hladinu naše hloubky vyplouvají a někdy se pak s ránem opět zanoří
to někdy
a tečka
v noci přepadl mě a verš to byl v lenosti rána se ve mně rozpustil
stesk
jako kámen do vody když hodíštak hluboko jsi vpadla už zůstal ve mně
den s názvem
je ráno a ještě neumím mluvit
nemusím a nechci ani
za oknem obrázek
vcelku povědomý
a třebas takhle zas
včera dnes ráno milý můj jsem nemluvila jak v křoví schovaná jak malé peklíčkojako to mučeníčko jenom nevyvolávejte mě pane učiteli dnes neumím jsem nepatřičný žáček a nemám žádnou omluvenku ostatně tak jako vždy a jenom doufám že bys mě moh vzít za ruku a říct třebas to nevadí
hodně potichu
lednové svírání
mlhavá tma
a čekání
dnů příštích
nesměle
miláčku smím jen střídmě říkat abys mi v ústech nezdevalvoval už jen jednou a dost až zítra zas smím říkat
miláčku
úkrok do mé zahrady
veškeré věci odvozené od tebe nebe je těhotné a sype se veškeré odvozené zameteny pod postel vědomí cinkání zvonků prostupuje těžkými závěsy mezi pokoji úkrok do mé zahrady
z adventu
jakoby nemoct dočkat se světla rána před ním však ještě tichá svíčka a napínání k prasknutí tisíc proč takhle proč to přišlo a bránit si sebe
ještě ne
chtěla bych tě chránitobyčejněrukama jak plamíneksvíčkynezhasínejnezhasniještě ne
osiřele
někdy mám i komupadá to za oknemsype setam kde nebylo budetam kde bylouž není
ne neobejdu se
jednu chvíli přála jsem sivyrvat srdce a obejít sebez něhobez tebeale co zbylo byněco jako vykleštit život
obtisk podle vzorce
jen malá hloupostzač by stála kdybyobtisk jako pečeťvšech těch dnůnocíve tměobtisk hlav do polštářůroztržené vědomí pakprozření v krátké chvílis malou pihoujako talismanem na ruce
a vnímat jenom
chtěla bych v prázdnuněkdy býta vnímat jenom tlukotsrdce je pumpapumpa prý jeco v hrudi mi často prudcebijeco mi bije
přišel čas
v bouřkově zataženém nebiještě nehýbou seještě nelétajíonivšak víme kteříještě nevolají to svojeto svoje kráto krá.
dnes takhle
ještě včera jsem si říkalaslunce dneska nezajdevšak vyšel měsíca já si říkámslunko vyjde
málo slov
v zákoutích se setmělodusno jepršet ale ještě nebudene to ne
dadíkové haiku
včera chtěla jsem tě milovat jak dnes azítra taky tak
Proč byl smazán nick Pišta Hufnágl, Jiko, pozorovatel...?
v podstatě to vím, ale napsat to holt musím.
a zase
a zase to přeplněnípřes okraje přelívánía slívání všech kapekv potokv řeku co doteče až do moře
ten ta to těch
asi je to ticho vícten přerušený kontaktta nedosažitelnostprostor pronás zasenezahlcování informativními slovyvyplivnutými zbytkytěch podstatných věcí
miniaturně
rozřezanájak papírek na proužkynejsem tou žiletkounejsem tím nožíkemnejsem tímjsem kým
obcházení se dokola kolem
a zase odkrok jinamobkrokodskokpokud to jenom jdepokud jen dovolí mimojevnímánícítěníadýcháníto mě uklidňujebez jednoho dechuumřela bychdnes
náš den
na zapovězeném územísvětélkující muškypoletujícíbarvy slova rozsypaná vajíčka křepelektřepetající se křidýlkanašich vlahých večerů
to chci
mít důvodnechat ryby i kdybyse usmívalya zlatem třpytilya splněním všech přánívyhrožovaly
dětem?
kdyby takkdyž slunkem roztrhne se mraka přitom ne a ne a nezapršíkdyby tak při tom pršeloaž by liloto by bylo
třeba by
to ránokdy pod mrakem si ptáci krouží vzduchem v němž je dosti místav němž je tolik místa že třeba by to šlo
přivykla zvykla
je slunko a ledenden vcelkuslušný jepřejícímizivě problémů v hlavě pár obehraných písničektěch už se nezbavímpřivykla jsem přivykla zvykla
že jo
když nezajiskřínezajiskřízakopem schovámepřečkámevšak dočkáme.
jo jde to
v krocích se ozývá zas touha po klidu vyrovnaném rytmuv chůzi se dařív chůzi to jdedomy kolem se tvářípřátelskytak snad že by ještě ne.
tak a ne jinak
den nebude dnes k vyfocení fotoaparátemurčitý druh šedosti se přece nezvěčňujeto radši na něj zapomeneme nebo přiřadíme k těmvýznamně bezvýznamným
tak tak
do sebe sbalená pod ochranou slupkouv kožíšku z obranných postojůslov i činů činčilůjsem v sobějako mnohokrát užvšakhodlám zas pomalu vystrčit nos činčilos
bez názvu
někdy se choulíme jen do malého klubíčkahlavu si kryjemrukamaa doufámeže tohle nebude trvat moc dlouhoa že obzor zrůžovísnad už příští ráno
ehm
letos nicjako vlonino nebudea proč by mělo být když nebude tak nebudevšak nemusíněco se musíptám sejen umřítříká se
kolik?tolik!
zas odškrtávám další ze životakolik. tolik. vítězné i prohranébitvy dníkteré skromné nocioddělujítřesouce se tlustými čarami
odhodlání
to svíráníto stesknutímě donutí vydat se kteroukoliv cestoukudy asi povedene v lese nebudu se báta v polích jakbysmetmám pro strach dávno udělánotam kde nic není ani smrt nebere
30.9.2006
máme klikua den vymodelovaný z plastelínyvyštětečkovaný vodovkamise setrvale malou agresíba skoro žádnouv stále mírném utlumenía přitom v božím nadšeníden na rozhraní snua bděnímáme kliku
Ještě že..
Ještě že
nikdo z nás dvou nic nesliboval
nedodrželi bychom
svoje sliby
do krku
do krkuzakousl se můj drahýpodzimvítra dlouhý stína vzpomínánísveřepé zakládání sina současnémprotože to doopravdy jeasi jekdyž můžem nahmatávat
třebas takhle
jak v nedotknutelném průnikudvoujak v temném světě vesmíruv těhotném břichutisíckrát nevyřčenéhoa přitom čekanéhokdyž něžný vánek zavane kolem hlavykdyž padáme hluboko do černých děra jsme samitak společně sami
houpačka
jednou dáš něco někomujindy druhý tobětak nesmutnihoupačkaslunko už do nás bušíden se do odpoledne prospalnebude dlouho trvata skloní se houpačka
mám zavařeno
v mém prostoručasto hoří lespálím se o plotnykolik už to bylo kuchynía všecky útulnéjako loďkymám zavařenomůže přijítzima
je to jako
je to máloje to mocje to nic a nebo vícje to jako čtrnáct hodin včera odpolednenebo jako měsíc v úplňkuči červený květ který zrovna kveteje noc větší než denje den lepší nežli sen ten sen nocico je víca co je nic
zastavili jsme náš čas..
Zastavili jsme náš čas
zášlehem v jedné vteřině
krutý rozsudek jsme si vyřkli
rozchod
dávno ne
to když zazvoní listí březový je tak milo útulno a vymeteno svět se zubí jak babka na zápraží jo to kdysi bylo dávno není
pro nás
kde se skrývá nikde není není slova padají jako jabka na zempropadávají tak nedokonalá neprošlá sítem osudu to nevadí vylezeme jinou dírou určitě někde bude pro nás
dnes
dnes to bude delší naproti v okně čajová konvice ne už zmizela okno se zavřelo rozlepuji oči káva je výborná ale už vypita nový den se moc nechechtá jakoby někdy jo někdy jo ty mravenčí štípance svědí mě na hruditaková přecitlivělost co přijde otázka než slunko prudce zasvítí do oken pak bude hned jasno
ranní
jsem svým stínemvymykám se představámutíkám do vysněného lesakde to co žijuzůstáváuž napořád
hlavně neptá se
ve vlnění listoví slova ztrácí sejako když korálky po zemi rozsypané zakutálené do někamkde srovnáno je všecko co kdybylo a budekdy utlumeno neptá se na nic co by souviseloči nehlavně neptá
hm
objímána teplem nocipochechtávám se nad pošetilostídenního blábolení
jak kdys jako tehdá
prstýnek zass modrým kamínkem jak kdysjako tehdáv moři se utopilvšak ve hře stále jemoje rukaa tytéž hvězdy
nejednou
nejednou se potkali ti dvaona v růžovémon v bleděmodrémdudlíky a kousací kroužky jim dávno vzali i bábovky kyblíkyi lopatičkymají jen sami sebea to je na pováženousedum malých vláčků projelo kolem oni včas nenastoupili
odpoledne
zeleného listí třepotáníve větru povlávánípoletovánírozpouštění myšleníplesknutí rybích ploutví o hladinusnění o toběnabírání dechu.
jen mimoděk
říkat cosi a zaráz neříct nicjen po povrchu blouditdotknout se mimoděkjen mimoděk přiblížita pak zase rychlecouvnoutvzdálit sezaráz říkat aneříct nic.
jako když
vysvlečeš se z hadí kůženahlédnešdo propasti minulavykoupeš se v mrtvé voděnapiješ živéa přežiješvysvlečešnahlédnešvykoupešnapiješa přežiješ.
kdyby nic
jaká to zněžnělost jak rozpustilá rozpustilostnevypočítaná milostkdyby nic tak tohle stačízelená která se vrýváa víří vnímáníjitří cítěnívonítak čerstvě konejšiváchová a kolíbá kdyby nic .
jen tak
vyplavená dřívka shromážděná v kroužku v březích to zívá spolklým otazníkemspící tečkouvystřeleným vykřičníkem.
neřeknem tiše budem
řeknem si až to budeřeknemaž nebudeaž zmizíaž jako pára nad hrncemvypaří sea nebo radši neřeknemtiše budem.
šedomléčně zeleno
píšu ti na obálku z dopisukdyž vyschla slovačmárnu čárkučárku tečkutečku čárkuzas a znovavyschla slovavypad´ klíčekzámek oněmělticho se stočilodo klubkajakou má barvu ticho. šedomléčně zelenou.
divní jsme
rozsvítili jsme všechny lampy moře se přiblížilo už hodně blízko asi příliv čekali jsme na pokyn zda bude vydán nebyl jenom ticho pohltilo pobřeží ale i tak poděkovali jsme .
ranní rozcvička
skládačka složenaden rozbřeskl sesrovnané pocity trochu třískajía vzpurně nezařazenévyrývají brázdukterou už nikdy nezahrnužádnou hlínou.
oči zavřu
vybírám si velké vzdálenostijsme si vzácnípřes dlouhé překážky se tak dobře skáčepřes těsnou blízkostněkdy těžcepřekračuje sezítra to už bude venku vonětnastavím dlaňrozevřuoči zavřu
a když
když poroucháš se k bezmoci
když z bezmoci
postavit chceš dům
když hrad sesype se
se a se
zůstala jsem trošku vykulená
když ráno otevřelo
ještě stále neodchází paní
zima
zamčeno
zamčeno
vnoci tma
ve dne den
už se nikdy nepotkáme
nebyl to sen
vidím ten obrázek
skromně a šedě a chudě
tak málo všeho bylo
a přitom tak moc
měsíc zas
měsíc zas roste do úplňku
ne nebudem se bát
vykvetla růže
zhasla pak
šedě
teď prší advent
nikam se nechystám
jen do sebe
do sebe
neměls neměls neměls
na cestě
která vede tam a možná ještě zpět
potkala jsem tebe
bez masky
z deníčku
zamykám se
na pět zámků radši
a nebo vůbec
někdy
to teď volám
zuby si nabrousil zas vlk
ty jeho vlčí
vlčisko
počíhalo si to za rohem
nad ránem
měls tak zhrublé ruce
když podali jsme
si je
na rozloučenou
chechtám se
usmívám se
chechtám
slůvka byla vyřčena
nenápadně vyparáděná
ušeptnuto
ušeptnutý úsměv
přespanilá jízda
mého horoucího srdce
dole na zemi
ty naše dny
ty naše dny už
otevřely náruč
koupem se vpředstavě
ve vzpomínce
pozdě ale přece
a zas bych chtěla být tam u tebe
na jeden večer a na jednu
noc
za zády večerní chlad
růžovo zas
nad mým obzorem
růžovo zas
chodím od jednoho kdruhému
nekoncentrovaně
návštěva
my tři
procházely jsme naším
světem dětství
každá vsobě svůj díl prožitku
odkudsi kamsi
hraji si zas stěmisvými korálky
navlékám nekonečné řádky
táhnou se mým světem
táhnou se jak červená
a mlčky
když stojí časa olizuje mne úzkostjako plamenještě poslední neshořelé dřívkov půlnočním ohništistojími jáa mlčky přežívám
zas zdálo se mi
když přichází milý host
vařím kávu
zas zdálo se mi o minulém
dávném
stočím se a odejdu
dnes
spala bych
stočila se do klubka
a odešla
to chci
chci poslouchat jen měkkou tmu
dech dítěte
naslouchat
nadějím na dně
mé ticho dnes
v skleněnkách
mé ticho dnes
jakoby pospává
nevyčítá
můžem a musíme
vykroutit se slovy ze slov
můžem to můžem
čin popřít činem
můžem
to je
ticho
horce spadlo
uhnízdilo se
zahalené myšlenky
čeká
jak oloupaný pomeranč
na talířku
jehož vůně se rozplývá do široka
a čeká
vteřina
zrzavej šeřík při cestě
pozdravila jsem
dny nejdelší co kdy
a horko letního času
obrázek
setměle
a neskonalezlenivěle
ústa se zamkla
čas nezapomněl
usmívám se
i ta poslední
která ještě nebyla růžová
zrůžověla
usmála se noc
vykročím levou pravou
spojená s nebem
vykročím pravou
levou
nevím
tři otazníky vám pane
že čekám často na impluz
který spadne z nebe na mou hlavu
to chci ti říct
to chci vám říct
zelený mišmaš smíšeného lesa
zelený mišmaš smíšeného lesa
objevil se v průhledu
v pohledu
kobzoru
zas
zas rozfoukanej den
zas paní s psíčkem
stejnou cestou
letos jako vloni
říkala jsem
říkala jsem
miláčku miláčku
hvězda padá
je hic a srpen
otvírá se pramen
můj potok se srovnává
s novými kapkami detě
co padají a padají
z nebe tebe
říkám si do sebe zas
fučí hodně
venku
troku ve mně rozfoukáno taky
ztoho se nestřílí
cestou poštovní
usmívám se slovům
která přila do mé schránky z tvojí dálky
cestou potovní
slova rukou napsaná obehraná
slova která znamenají
slova která znamenají všecko
a zároveň vůbec
nic
sedum otazníků v jedné větě
pokusit se zas
proměnit se doletu ptáka
zaspokusitse o
neuskutečnitelné
přeít prázdnou minutu hodinu
budeš pršet
sen o tobě
rozpouští se jako cukr v kafe
jsi nejsi
zdáš nezdáš
vzpurné vytěsnění
navždy jsem uspala
do škeble ulity
všecky ty všecky ty
všecka ta
prší
prí
tráva uzelená
a bude jetě víc
ukla jsem
jen otisk všeho
mocijen spát
a zdát sny
jen otisknout si
svět
no co už
mockrátse otevřela zavřel den
nejsi mi blízko
daleko
jsi
najdu se zas
a kdy se ta velká vlna převalí
najdu se zas na stejném místě
mém
důvěrně známém
jarní vlání prohání se
dvě okna
tváří se tak výtvarně
naproti mým
taky výtvarným
mám ho mám
nejenom ty i já
ve dnech kdy křičí
šlápoty v cestách
sobě napříč
kafemlejnkově
když do nejistamě vzbudil den
když kolem očí úst
mi vymaloval vrásky
když otázky co tvrdě spaly
sama
často sedávám
na vysokém bodě v krajině
kam odváží se jenom některý
a který
rybko moje
srovnat s tebou krok
jde někdy ztěžka
to já se musím přizpůsobovat
hodně zrychlovat
tak jarně
tak jarně se bolím
tak rozjitřeně
smutno je ve mně
tak unaveně
čku
zas užlovím formi
čku
na beránka
rok sešel se s rokem
jakoby
jakoby otevře se obzor
jakoby vyčistí se vzduch
jakoby z nebe spadne
spadne
jen v pěně na vodě
svět kolem řeky byl dnes béžovej
a voda v ní
v barvě bílé kávy
to viděla jsem oknem tramvaje
jeden klavír z rádia
jeden klavír
z rádia
hraje si svoje
poslouchám
rozostřovat slova
rozostřovat slova
jejich významy
měsíce mající barvu pomeranče
já jsem tam byla ale ty jsi nepřišel
večerem
řvou řvou
už ptáci řvou
už řvou ptáci
proplavat vzduchem
abys mi řekl že ne
abys mi řekl že ne
to nemusíš ani chodit
povídám
drze pyšně vzpupně
a vůbec se divím
můj obzor se divně chmuří
tisíce otázek zas dotírá
svět má barvu do šeda
a vůbec
odtává zpátky
odtává zpátky
do země
budí se budí
ještě studí
když oni proč ne já
oblevilo se
banda dojemných kosáčků
dohromady s vrabci
dovádí v kaluži
já chci už zahodit ten fialovej kabát
já chci už
zahodit
ten fialovej kabát
tu pruhovanou čepici
jen bílá
jen bílá
a žádná jiná nikde nic
jen bílá široko daleko
jen
v noci tma
rozhořel se den
v noci tma
v hlavě stále cosi cosi
vrtá
už nic neříkám
potichu v sobě jen
proč tak obřadně stále
ptám se sebe sama
už nic neříkám
to si myslím
co nejdřív milujeme
to pozdějinenávidíme
jsme nedokonalí
předvídatelní jen takto
zima
ta její tuhost má jen jednu podobu
a pevnost jak ocel
a drží se jak klíště
a nepřestává
si
jdu a dýchám si z hluboka
vždycky po těžkosti
přijde ta lehkost
teď potřebuji
přání
poklepat na rameno
a porozumět
soucítit
pokývat hlavou
ještě nikdy
na starých místech už tě
nepotkávám
a tvoji adresu jsem snad
zapomněla
já pořád chci cosi
já pořád chci cosi udělat
a nemůžu se k tomu
dostat
přinutit
když - tak
když tma
a únava
a všednost má navrch
když život šine se
v šedé posedává kos
v šedé
posedává kos
přikrčuje se mezi větvemi
prázdnýmiholýmiumrzlými
bylas tu lásko
bylas tu lásko
klepalas na moje dviřka
zas
převlečena do neznámé
a rozednívá se
ostré siluety domů
rozkvétájasný den
neztratit tvář
v časech plných pozlátek
dvě zbloudilé
dvě zbloudilé vločky
sněhu
jedna moje
druhá
únorově poprve
únorově dneska
poprve
jak mi je
šedo zataženo za oknem
Červený stan
Jakoby mělo přiletět
hejno marťanů
pro mne
tak čekám
všechny věci pryč
některé naševěci odplývají pomalu
jiné rychle
ale odplynou všechny
všechny pryč
potichu sobě jen
zakletá
ve své opatrnosti
vždycky to tak přece
nebývalo
všední dadíkovina
snad to zítra
všecko dobře dopadne
a já se zase
v pořádku vrátím zpátky
Nutkavě
Často si zvažuji
kam se mi poděly
všecky ty dřívější
starý dobrý
ztratila jsem si
ztratila jsem si prstýnek
se žlutým kamínkem
a stejně mě bolí ruce
i když to nesouvisí
než jsem se probudila
je poslední den školního roku
a mám si jít pro maturitní vysvědčení
je ráno těsně před osmou
to nestihnu
všecko ne něco jo
všecko si pamatovat nemůžu
ne nemůžu
něco musím vyhazovat
jo vyhazovat
Teď právě
Opona dnešního divadla
už se
pomalu zvedá
a slunce
Ráno povídám
Dnešní má noc
se roztříštila do sta kousků
co kus
to jiná historka
Za plotem mé zahrady
Stála jsem tam za plotem
až přibitá
až přikovaná
pohled do mé zahrady
mi
A náhle zas ta
škaredost
odkud přichází
jak nakřápnutý
Načrtávám zas
Načrtávám zas tvůj portrét
v noci
která není přívětivá
v změti čar
vyděšená
vždycky když se vrátím od
Mileny
zběsile cvičím
a nejím aspoň půl dne
tak
ruka už připravená
kpohlazení
slovo co zaznělo tak
nečekaně
Lepší už to nebude
Jsem tak
srovnaná
tak vyrovnaná
a z toho už moc nevytluču
Dny teď
Dny
prošedivělé mlžným závojem
jsme před
v hlavě se láme
Lukýškovi adventně
********
a zapálili jsme si svíčky
jen já
ne ty
u lineckýho
kdo s čím zachází
s tím taky schází
a u pečení se nepíše
nebospaluju
Jsme těmi kterými říkáme že jsme
Jsme těmi
kterými
říkáme že jsme
i když
Okno
Fór je v té optice
jen v té je ten vtip
ten fígl
šálivá perspektiva
Devátá Mahlerova
Devátá Mahlerova
před usnutím
a zůstává povznesený pocit
bez všech těch
zaokrouhlím si tě
jsi tichý společník
můj přítel
ze světa
nezachytitelných vláken
předadventně
krabičku na sny
schovávám si
v šuplíku
krabičku na moje
Osud
dvě klubíčka pravá levá ruka noha dvě hlavy z vejšky dva světy můj tvůj a červená nitka tady teď prasklý lebky nebo vesmírný světy světy určitě dva světy propojený červenou stužkou krve dva šneci stále vesmír mír
Když konečně
Když konečně zableskne se
nad mým obzorem
zazářím
a hvězdičky se rozmihotají
Pohled z okna
Tak už máme všecko dole
spočítáno
podtrženo
jen na bříze se
Obrázek z mýho světa
Obrázek
z mýho světa
chtěla jsem poslat
do tvýho
Takový klidný tichý
Takový klidný tichý podvečer
a je mi uzounce
ten svět už nezdá se tak přívětivý
jak dříve býval
Odvážná
Odvážná jsem byla dnes
v noci
docestovala jsem až
k tobě
To nebyl jsi ty
To nebyl jsity
kdo zahrnoval mě svoupřízní
a rád
To nebyla jsem já
Sídlím ve slovech
Sídlím ve slovech
ze kterých se mi nechce
můj odraz
odlesk
Někde se rozhořelo
Někde se rozhořelo
někde to pálí
hoří
doutná
Strom vysypal už listí
Strom vysypal už listí
a to
jak korálky rozsypanéokoloněj
cinkají do stříbřiva
Ztratila jsem
Ztratila jsem kus své minulosti
sedím
na nejvyšším bodě v krajině
kamvztahuje se ke mně
Ta kostelní vůně
Ta kostelní vůně
kateřinek
už mě zase dohání
babiččina ruka
dnešní
nemluvit o tobě
zlatožlutá imprese
byl by hřích
a mluvit troufalost
Někdy něco skončí
Někdy něco skončí
a vždycky něco začne
když toto ne
tak tamto ano
Shlukují se skvrny
Shlukují se
skrvrny tečky stíny
čáry a máry
pod kočáry
Za devatero horami
Za devatero horami
tak začínám
a je to jen a jen moje volba
jak začnu
když nálada ne
když nálada
ne a není
když zatáhlo se nebe
a mraky černají
Jen tak
Jen tak se
převalujem v peřinkách
svých myšlenek
vymyšlených vět
Prší už...
Prší už
a spadnou listy
a zima přijde náhle
jak nečekaná smrt
30.9.2004
Tak dnes jsem si zvedla
první kaštan
v kaštanové aleji
a uschovala v kapse kabátu
Jen v koutku stát
Jen v koutku stát
a pokukovat
jen vykukovat
z nory
Úplňková noc dnes
Úplňková noc dnes bude
a zavrtaný pocit
v duši
Tvůj syn
Já bojím se zranění
Já bojím se zranění
a proto se zavírám
na zámek
a zalézám dovnitř sebe
Kdysi jsem se ptávala mých mužů
Kdysi jsem se
ptávala mých mužů
kam jdou a kdy přijdou
nevěděla jsem
když jdu když jedu
když jdu
když jedu
když jsem
když vnímám
Jedním dechem
Píšu ti psaní
už nějaký rok
už dva
jen v hlavě jen v hlavě
Tak podzim už do mě dýchl
Tak podzim už do mě
dýchl
a dlouhý stín se ještě
zdloužil
Tak vyprázdněné ovzduší
Tak vyprázdněné ovzduší
tak prodýchaný vzduch
pomalu usedávající prach
na zklidněný pokoj
Ten nejlepší čas k procházení
Ten nejlepší čas k procházení
přišel
Slunko se sklonilo
a i když pálí
Vyznání Lukýškovi
Vněze se utápím
něhou se zahltím
v něze se rozpustím
s tebou
Přítel měsíc..
Přítel měsíc
vychází
A nekonečnej běžec někam
proběhl právě kolem
Všecko co je krásný..
Všecko co je krásný bolí
Rozfučelo se
asi je nadosah přítel podzim
Chtěla bych být chvíli tam
Lukýškovi...
prstíčky - tvoje ručičky
prstíčky - tvoje nožičky
největší poklade
má něžná lásko
Nedostupná láska
nedostupná láska je ta naše
rozhořel se den
nedostupná jako tvůj pohled
do mě do nás
Už zapomínám...
Už zapomínám
na tebe
jen když vstoupíš do snu
jen když vstoupíš
co jsem zaslechla...
nikde jsem nebyla
a odnikud se nevracím
nikam nemířím
na nikoho nečekám
my doma...
dávná minulost
a moje vybarvená současnost
nepoetický pojmenovávání
slzy v lítosti
Ach Dáško..
Ach Dáško
kde jsou všecky ty představy
přání
nadšení
Napíšu si panelákovitej hit
Napíšu si panelákovitej hit
já děvče s mašlí aby mě našli
kde jsem se tu vzala
sedumdesát otazníků