Písmák Matematická
Jsi jako rovnice,o jedné neznámé,mně se Tě řešit chce,pojď, ať se poznáme. Teď už jsi jinačí,než jsem Tě poznával,když jiskra přeskočí,je z Tebe integrál. Vím, co mám na to říct,však bude to špatný rým,miláčku, chci Ti říct,staň se Riemannovým (integrálem:o)). Chci znát Tvé zadání,získat Tvé výsledky,však citové zmámení,neblahé má důsledky.
K.O.nečná
Snad je to jenom zmatení,když tuhle báseň tvořím,snad dostávám se z vězení,když bludný kruh teď bořím. Snad vzpomínky mi zůstanou,když z hlavy Tě teď vyháním,snad povím si, že krásné jsou,když v srdci seš mi stále tím,kdo vším mi je a přesto ničím,kdo nikdy nesmí a vždy může,kdo mě tvoří, pak hned ničí,jsi tím, kdo už mi nepomůže. Lenko, dívko z mého snu,ty stala ses mou realitou,teď součástí jsi všedních dnů,nejsi však už součástí tou,která dá mi úsměv na tváři,která probouzí můj cit,která cit a lásku vytváří,tou, se kterou chtěl bych být. Budeš pro mě vždycky tam,kde chci Tě pořád mít,nechám si Tě vzpomínkám,nechám si Tě snít.
Když noc...
Když noc se snáší na krajinu,láskou, touhou po Tobě hynu,tma, ta zatemní můj zrak,však vím si rady, je to tak,stačí oči zavřít a snít,ve snech u sebe Tě mít,kolem mě pak rozplývá se záře,já pak s klidnou hlavou,pokládám ji do polštáře. :o)
postamble();
Slova
Ptám se, co slova jsou,
kde skrývají krásu svou,
snad mohu ji najít s tou,
s níž mé city obživnou.
Kniha
„Věnováno dívce, která snad zatím nemá ani ponětí…“
Kapitola první
Blíží se konec srpna a zbývá mi už jen pár dní. Otevřou se přede mnou dveře do nového světa. Čeká mě první ročník na vysoké škole. Na Masarykově Univerzitě vBrně, jak jsem si přál.
Zapomeň
Zapomeň - na bolest známou,
ta odchází pryč,
zapomeň - na lásku starou,
ta nemá správný klíč.
Splněné přání
Zrovna začínalo lehce sněžit, když jsem se vydal ven, směrem ke kinu. Už jsem se moc těšil, dávali Prci, prci, prcičky 3 – Svatbu, a to slibovalo jistou zábavu. Ale hlavně jsem se těšil na Pavlu. Pavla je má dlouholetá kamarádka.
Vrah
Radniční hodiny odbíjely šestou hodinu večerní a na obloze se objevily první mráčky oznamující blížící se déšť. Schoval se tedy pod střechu autobusové zastávky. Jaká shoda náhod - autobus, který zrovna přijížděl, mířil přesně tam, kam potřeboval. Vytáhl z kapsy ten kus papíru a ještě jednou si přečetl adresu svého dnešního pobytu.