Písmák Prach bodající do očí
Ve chvílích smutku, pocitu beznaděje a samoty, sbírám rozprášené střípky mého nyní tak krásného dětství. Čím víc se jich snažím složit, tím víc mě bodají do mého pomalu trouchnivějícího srdce. V těch chvílích mi připadá, že se dlažba města rozestupuje a její vlny brzy pohltí mé zmítající se tělo a já navždy zůstanu uvězněna v temnotě tmavého, nepochopitelného smutku.
O nebezpečí krásných banánů
Deset malých bobříků vstalo, protáhlo si své některé chlupaté a některé holé údy a začalo cvičit prostná. Dělali to tak už třináct let, od chvíle, kdy se rozhodli, že budou cvičit prostná každé ráno. Dnes jim však měl být jejich stereotyp přerušen, když do sálu vstoupil obrovský kormorán převlečený za velblouda. Vytáhl z batohu velký svitek, rozvinul ho a začal číst: "Na vědomost se dává, že všichni bobři, lachtani a vrubozubí musí odvádět speciální daň ua vzduch.
....
Nedokázala jsem to. Dokonce ani tohle jsem nebyla schopná udělat. Byla mi tak strašná zima. Celá jsem se třásla mrazem.
kopretiny
Na mokrém poli
kde stojíš s hlavou svěšenou
rozkvetly kopretiny
Zvedáš hlavu, rozhlédneš se