Písmák ***
Ustrneš.
Po všem, čím jsi prošel,
mezi rezervoáry mlhy
a objetím lidí
Nový Wagon je na trati!
Dovolujeme si oznámit, že na trať vyrazil nový almanach Wagon
POEZIE: Kateřina Komorádová. Dana Malá. Peter Prokopec. Yveta Shanfeldová.
Čekání
Konvice plná naděje na čajStráň vysušená bezdeštěmZa plotem čekáníMožná skrz vrátka oprýskaná nepříchodyPřijdeš přece jenNa sítkoSypanýPrávě včas.
Letní deště
I. Jestliže je obzorVyroben z myšlenek na útěkyJe třeba pořídit si pevné botyII. V útlém příšeří narychlo vztyčeného stanuNepršíDeštěm prosycený vzduchJak mokrý pes se tlačí do plicVděčně olizuje plicní sklípkyZa dva dechy doživotněOchočenýIII. V noci je samota sympatická myšŠramotící ve křovíZ místa na místoNosí pokrm pro mláďataKožich do černa načesaný -Pak:V chladném ránuZacvaká čelistíNáhle ostrou jako nůžIV.
Z hladu
Teprve z hladuVznikne jaro -ZakručíNaprázdno se zameleŠkytneA po zimě je veta:Na nebe stoupáVlídná omeleta.
Po procházce
Cesta je značenáVybělenou trávouStopy vblátě svědčí o poledniUlom ze slunce na dva lokty táníVdechni do sklípkůPředbudoucí pylJeště před půlnocí okna neotevřešJeště zlá je vnoci zima -Už líná
S nohama
S nohama vraženýma vkoupeli
Smátou kolem kotníků
Doufám
Že rozpukaná kůže znovu obrazí
Post jaro
Někdo poklepal na keře hůlkou:
Vyšlehly čepele
Zeleň bere město útokem
Odbezů kýchání
Proměna
ZÁPRSTNÍ KOSTIKaždým prstem zvlášťVšemi dohromadyKreslí vzduchem granátové jablkoMyslí nůžRychlým tahem utnout roky jež uplynulyPři větší námaze klouby otékajíEva se choulí v ráji
PŘEDLOKTÍNení tetovanéJen jizva svědčí že krev umí téctBanálně po říznutíHusí kůže při debatě o civilní smrtiJe předstupněm k ovládnutí dlaníProstor pro svázání –Zbarví se mapou podlitinPo naléháníNevyslyšeném
LOKTYOpřené o stůl při čteníV záhybech usazený prachLokty napřaženéBolavé kosti proti desceZ leštěného dřevaVivisekce knihyProbíhá soustředěně:Lokty přidržují střeva
PAŽEV samotě jeví se bez napětíRovnají v polici prášek do pečivaVypadlý z určeného místaOrdnung je záchrana od poledneK nociMěsíc vše poléváStínem z rozlitého pivaZahrada bledneDům zívá
Slušný poeta musí napsat o jaru
Tak tedy: pupen
To mi píšeš dopisSliníš si prstPapír leží na zádech:
Zrýváš ho inkoustem
VzdycháA příliš rychle schne
Pozorování
Vdešti se nebe kácí jako vlak
Do pražců
Po mečích topolů
Jedeš očima
Prostor ke stárnutí
To otevírá prostor ke stárnutí:
Dětský údiv
Který neumíme imitovat
Prostým rozšířením očí
Pálená
Ani nezabolí
Kůže nebe
Pálená klestím zjabloně
Ani nezazpívá
Trojí nesnáz
Chtěl jsem jen Aby mě milovala A ona vzala vlas a řezala mě do rukou Chtěl jsem se slepě oddat vínu A ono vykřiklo a roztrhlo Mě vedví Chtěl jsem do třetice aby přišlo jaro A ono přišlo A vyčítalo .
Ptačí úzkost února
Drnká rampouchovým sálem Pak jako pták Sivá jádra z hroznů vymetá A strání od dubů Se plíží do dveří Těch zadních Těch k domovu Vlastní povlečení nese si sebou Malované Zadumaně potom sedí na terase Jednu od druhé tam pálí Ptá se - Kam jsme srdce dali Na zimu.
Přichází to s průvanem
Přichází to sprůvanem
Vsušeném jehličí
Kdysi znali jsme se ještě vpodvědomí
Měl jsi kůži ze směsové příze
Poklad
A třeba ti ho nechci dát
Ještě vsádkách
Mládne
Na kliku nožem vyrýpu vzor zvišní
Vědět
Vědět že čas nenávratně uniká Je divně sladké Potkáme se Přilehnu ke hřbetu dlaně Na rozhledně podívám se dolů naposled Uvidím tě za odrazem vína znovu Kloužem s krovů .
Stéká mi tma
Stéká prvním deštěm
Okapem
Mi do ložnice
Mi tma
Už přijdeš, jaro?
Nepřijdu
Pas mi prošel, děvče
A na hranicích bývají komisní
Oni tam mají zimu rádi
Ranní skica
Byla tak krásně nahá
Slušela ránu
Na pokrývce mezi drobty croissantu
Něco čokolády uvízlo jí vočích
Vincentovi
Fronty v galeriíchJsou vyjádřením lásky(A možná se stěžňům tvých klasů nejprvMusí uvěřit)Očima tě objímámTa samota vadnoucích tahů štětceA chtivá pře Němců před posledním plátnemJe strašná. Hledím do tmy za tvým obrazemNemuset dodržovat rychlost davuNemusetTě useknout.
Bojím se
Bojím se pokrytá sněhem Bojím se židle jejíž stín se po mně vrhá Bojím se tání Bude snad jaro zas A léto pak Bojím se ubojený pták Marnosti se bojím Bojení je měkká peřina Pomalu v ní vychládám A bojím se Krytá jejím pokrytím Že chladná pakSenikdy ohněm znovu nevznítím .
Úvaha záhrobní
Hrobku zaplatím
Nám z lásky
Oběma
Odkryjí-li hlínu