Písmák Mezi řečí
snad jsem to vědět nemuselaanebo anozprostřed čelaproud teplé krve sjel mi rázemmožná že srdcespadlo na zemmožná že neach jistě, dámouvnitř už mátevyprodánotak co tu pořádještě chcetevraťte mi klíča odejděte.
Rozhovor
Věř, že se ti to stane znovu,ruce i nohy do okovů,snad budeš lépe připravená. Snad ne jak dívka, snad jak žena. Dost možná máte pravdu, pane,ruce i nohy okované,až by se rázem zoufat chtělo. V nepravou chvíli pravé tělo.
..don´t care..
prý že to není ničí vinasnad za to může kocovinakaždému to co jeho jestněkomu podlost, jinde čest.
Cesta...
vše končínic už nezůstávájako když setnutá je hlavajako když popel meteš z kamenna věky věkůnavždyamen.
Takový je...
nic nekončísnad jen zaostávájako když v spánku tíhne hlavaa prameny zlatétěž-ko-pád-něčekají na vzdechněkde na dně.
Tady a teď
jako závrať čistě znenadánízacloní mi pohled došerajako zloděj tiše bez pozváníhbitě krade půlku večeratak klidně se z hloubi duše vkrádáobraz jasný pocit vzrušeníhebká kůže hořká čokoládatouha těžší nežli kamenínahá záda vůní omámenáposelství čtou rosou napsanédech se sráží padá na ramena. proč se tohle nikdy nestane.
Proměnlivá
Nestálá, za co všechno by tě prodala, bez ostychu smění spaniletmavě černé přímo za bílé. Běsnící,rubín umístěný na líci,bez rozvahy běží k propasti,pro svou touhu, možná ze slasti. Šepotá,kolik toho zmůže samota,zachytit tak jemně do dlaníandělovo tiché volání.
Za pět minut po Valentýnu
Uprostřed noci, já to vím, vím přesně jak a vím to ze snů,se rozestoupí černota zbloudilé tmya pustí mezi sebe slabý záblesk oranžového světla. Ten bude sílit, až oslnivě rozjasní celou oblohua začne hustě sněžit. Já ten pocit moc dobře znám,vím, jak najednouvšechno kolemnesnesitelně voní po pomerančích.
Snít o věcech, které se nestaly
Je to až kpláči…
Když tak málo stačí
A slevíš si ze svých záměrů
A potichu toužíš
Plačíčí anděl
Hlavu skloněnou k údolí,
udělá pro tebe cokoli,
bude i za tebe dýchat,
budeš-li si to přát.
Zdálo se mi, že mě líbáš na čelo
při učení státu blahobytuv tiché sluji šedavého bytunapadá mě náhle, zbytněleže to, co teď cítím na čelenejsou dlaně ani polibky- potřebuji síťku na rybky.
K svátku IV.
Nejsi můj stín, nejsi můj strach,
nejsi mi štírem, znamením vah,
nejsi tu denně, na zavolání,
nejsi tu zrána, až na klekání.
Stará láska
Stará láska nerezaví, víte.
Stará láska patří do šrotu.
I když všechny dárky z lásky sníte,
těžko zvolíte si slepotu.
K uzoufání
Přijde mi někdy těžké vstát
a hledat víru bez ustání.
Přijde mi těžké neplakat
a hladit čelo horkou dlaní.
Odpuštění
Tohle je
(ležet v kádi plné oleje)
stejné jako ruka v plameni.
Zkus to.
Pro malé prince
Jako by sem ani nepatřili.
Touží změnit svět
a přitom v jednu chvíli
tolik chtějí žít a řežou sobě žíly,
Pani Hani
Vzpomeneš si, Hani, (nemám ani zdání)
zda jsme měly na hru LÁSKA
lístky (byla to jen sázka)
k sezení či k stání.
K svátku III.
Večer už skomírá…
Tak jako před lety,
vybírám květinu
a běžím ti vústrety.
Dane, Dane
Dane, Dane,
něco se ti stane.
Až zas spadneš do srabu,
já tě odtud vyhrabu.
Pro Simonku
Kde my jsme se už, slečno, viděly.
Snad vstejně dlouhé frontě sanděly,
snad vstejně dlouhé frontě na lásku.
Vždyť bereš život jako nadsázku.
Napůl
Otvírám oči do přítmí rána,
přivřená zeje tu ke snění brána
anebok lásce, zavře se sama.
Sním teď či procitám,
Po setmění
po setmění když tvoje oči barvu mění upadáš v šedém zapomnění nebo se vracíš pitomě ztrácíš tu hořkou příchuť vyznání . . možná mi hrůzu nahání široké pláně mezi námi západy slunce bez líbání mrazivé dny a konce léta . .
Vysním si tě
Vysním si tvoji siluetu,
zachytím vmžiku nebo vletu.
Vblízkosti tvojí slova pletu.
Vysním si tebe.
Tiché volání
Děkuji víc než proklínám.
A vím, že nikdo nechce být už sám.
Nic víc než v dlani dlaň já přece nehledám.
Ehm.
Nedýchám
Chodit za tebou po špičkách,
i to mám strach.
Ale.
I v davu mám tě na očích,
Plnou náruč mám
Občas má každý chvíle,
kdy nic nevidí tak bíle,
aby vůbec vstal a šel.
Růžové brýle hledá,
Když nebe pláče
Chybíš mi v dlaních
v bezesném spaní
neřekneš ani
počkej
Škoda
Usínat v ďolíku v podpaží,
s přiblblým výrazem na tváři.
Řekněte, proč se mi nedaří.
Tíha snů přece nic neváží.
Rozchod postoprvé
Poslední nepsaná šance mizí,
pořád ti nevěřím, že už jsi cizí.
Jen ten, kdo zamává, tiše se loučí.
Básní to začalo, básní to končí.
Závidím
Závidím.
odleskům světla na tvojí šíji
i cizím pohledům, které tě míjí
lehkosti větru blízko tvých vlasů
Mezi námi...
Pú: "Říkáš ty někdy pravdu. "
Iják: "Když se spletu, tak jo. "
Líbí(š) se mi
A líbí(š) se mi, nevím proč,
když ke mně plaše usedáváš
a dlaně na mé tělo dáváš
a prsty kreslíš po zádech.
K svátku II.
Rok s rokem se sešel,
a kdo tudy nešel,
tou pěšinou v trávě,
ten neví. No právě.
Na prvního máje
Na prvního máje,
tohle prosba má je:
Abych ten den přežila.
Jé, já bych se snažila…
Půlnoční ortel
Když duben v máj se mění
(za kamny teplo už není),
ve vzduchu zavládne chvění…
Čas je to prazvláštní, pomalé náznaky léta.
Zlobí mě svět
Sahám, už sahám po jabloni.
Copak to vidím. Slzy roní.
Budeme jednou jako oni.
Nejspíš spíš
Každé ráno vstávám pro tebe
Ještě tě neznám
Každé ráno volám do nebe
Modlitbu svou
(Z)klamání
A znovu a znovu
a bez významu.
. klameš mě slovem,
já tělem klamu.
Naposledy
Sílu světa
sbírala jsem v sobě tisíckrát.
Spadl na mě
vzdušný zámek. Byl to vzdušný hrad.
Zdá se...
Zdá se mi.
že někdy mnohem lepší
(než peklo v pekle)
je peklo na zemi.
Vánoční vločky
Když začne sněžit a je čas Vánoc,
ať už je svítání, ať táhne na noc,
vločky se potichu na trávu snáší.
Ulehnou bez dechu v zahradě vaší.
S tebou i bez tebe
Někdy se to tak stane,
že srdce najednou vzplane.
Ten pocit máte pak raději
než jakoukoliv naději.
Jaká je smrt?
Tak hrdá je a bez úsměvu
navádí loďku z břehu k břehu
a rozžhne svíci bez zážehu.
Je tady s námi roky roků.
Konec konců
Mnoho nám tehdy chápat nešlo
a milovat jsme neuměli,
co by se za nehet jen vešlo.
Chtěli jsme tolik. co jsme chtěli.
Koudy, Koudy
Koudy, Koudy, nevěš hlavu,
hňupi, ti jsou vždycky v právu.
Koudy, Koudy, žádné strachy,
prodej mobil a sbal prachy.
Kde jste?
Kdepak jsi.
V Anglii. V zahradě lilií.
Děti jsou jenom dvě,
těším se strašlivě
Má to tak být?
Na nebi vyšly hvězdy. Jestlipak třináctá chybí.
Díváš se nahoru,
držíme pospolu.
Kulatého stolu členové mají své kdyby.
Tvůj smích
Začíná u očí.
Přivřeš je.
Jako kočka, která chce zaútočit.
A hraje v nich smích, směješ se očima.
Něco končí
Každý den vstáváš.
Učíš se do rána,
bitva je prohraná.
Ať už je konec.
Smutná ložnice
Už vím, co rozesmutní nejvíce.
Když steskem plane u vás ložnice.
Teď řeknu pravdu, jak mi přísluší,
že hnědá barva moc jí nesluší.
Dospělé děti
Spadla mi vločka na řasy,
v pomalém letu neroztála.
Proč jsi mi sáhnul na vlasy.
Blýská se, lásko, na časy.
Jsem s tebou
Když noc svým šatem město přikryje,
já hledám, zkouším zjistit, co mi je.
Což dělám špatně to, že miluji.
Když utíkáš mi, stále častěji,
Zahrada přání
Jen žij, ty zahrado mých přání,
a dávej pozor na každý svůj plod.
A kdyby kroky tvé kdy vedly dál až za ni,
zas novým místem plotem bude plot.
Léto (prý) přeje lásce
Bylo to v době, kdy země se pod sněhem chvěla
a po teplé náruči toužila chřadnoucí těla.
Vždy zábleskem mrazu se na mysl drala ta věta,
zda rozmrzne srdce dřív než bude zmizení světa.
Příkazy a zákazy (a omluvy?)
Pokaždé, když vstanu ráno
KOUŘENÍ JE ZAKÁZÁNO.
(někdy mi vlak dokonce ujede)
Pocity hladu se rozlily
K svátku I.
Kdybych tak mohla. kdyby se dalo.
našla bych nejhezčí na světě růži.
Tu bych ti dala.
Den jako stvořený...
Den jako stvořený k souznění.
Víra tvá obvykle nezmění
to, co už nechce být po vůli.
Vzpomínáš. Ledy se pohnuly.
Donkey in Latvia
Tolik mi chybí tvůj ďábelský pohled,
tolik mi chybí ta doména štíra.
Vzpomínky neberou na city ohled,
ztrácí se pomalu v budoucnost víra.
Soudím sebe
Žiju si v obalu čistého světa.
S bezelstnou povahou nebude veta.
Nekradu, nepiju, nelžu a. ŽIJU.
Hrdinové táhnou do nebe?
Nikdy mi nikdo nepoví
a nekřikne mi do tváře:
"Jak můžeš být tak bláhový
a tvrdit, že smrt neváže.
Bolí...
Ani nevím jak,
ale tohle bolííí.
Ujede ti vlak.
Je cítit mořskou solííí.
(Ne)skutečnost
Hledám tě a ty mi utíkáš,
bojím se, ve snu mě honíš.
Co slyším, to mi však neříkáš.
Naděje. BÁC.
Strážný anděl
Třeba bych ráda věděla,
jestli mám strážného anděla.
Hlídá mé kroky, mé pohyby,
sleduje, co se mi nelíbí.
Zrada
A co to nebe nad námi.
Rudě poseté kapkami,
stéká nám dolů na těla.
Tohle jsem přece nechtěla.
Vím to, a Ty ne
Jsem pořád tady a vadí mi rady,
co rozdáváš kolem. Ty ořeš jak s volem.
Fakt jednou ti řeknu a drápkama seknu,
že všímáš si lidí. Ti jen sebe vidí.
Nejsou...a nebudou?
"Prosím jednu lásku. " "Není. "
Slané kapky v sobě nosím.
"Ještě jednu něhu.