Písmák Dnes brzo nad ránem strhli mi masku
Dnes brzo nad ránem strhli mi masku.
Strhli mi masku a nehnuli brvou,
stáli dál za barem, oči jim plály,
tak jako každý den v hodinu prvou.
Chvěješ se
Koukáš se na mě zpoza okenních tabulek
a já v jejich odrazu vidím to, co vidíš ty
mě a to jak mě vidíš
a za mnou starou zeď
loňská náplavka
Zpod peřiny čepýříš se
Tvoje vlasy jitří sen
Kdy už asi na čas dá si
Kosa ostřím na kámen.
mosty
některý mosty nestačí jen zvednout
musíš je spálit
hned o první sirku jsem si spálila prsty
u třiatřicátýho mostu
slimáci
Je po dešti a před svítáním
a z mého nitra vylezli všichni
slimáci hnědí a plazí se vzhůru
(tím jediným možným směrem)
Kuklík II
a i teď, po roce
vevnitř mě dusaj divoký koně
a pod jejich kopyty mizí balast
třistašedesátipěti dní
Kočky
Měl svoje kočky rád.
Možná to byla jediná dobrá věc, která se o něm v současné době dala říct, a jako všechny dobré věci, které se dají říct o člověku, měla svoje háčky, ale měl svoje kočky rád a to mu nikdo upřít nemohl.
Byl ze ztracený generace sedmdesát něco, která sice nebyla o nic ztracenější, než generace devadesát něco nebo osmdesát něco, ale ztracená byla rozhodně, hluboko mezi zasranejma zlatejma šedesátkama a šedivou hipsterskou současností.
Už asi deset let žil v zapomenutým koutě kraje, v chalupě, co patřila jeho rodičům, což většina jeho přátel považovala za dostatečný popis jeho osobnosti.
Tu chvíli zalila bych do jantatru
Tu chvíli zalila bych do jantaru
když kdesi v kopcích, kdysi nad ránem
nebe bylo ta nejkrásnější barva
a dva cizinci skláněli se nad ohněm
V hodině mezi psem a vlkem
Už se nechcem nikdy vracet
tam kde nám bylo mizerně,
zpívali bardi při mém narození
tak proč se pořád vracím
Ptáci V.
Tolik otázek honí se ti hlavou,
když poslední skořápku odnese vítr
a zbydeš jen ty,
holátko holé.
Podzimní
Žlutý listy křupou
Jak kosti pod nohama
Sbolestí tupou
Všechny sny už jsou za náma
Lana
Křičíme o pomoc shůry
a najdem vyslyšení, ó blahoslavený
záchranný lana padaj z nebe
a rozbíjej nám hlavy.
Kladivo
Pořád víc se mi zdá,
tak jak mi léta plynou,
někdy jsem kladivem
a někdy kovadlinou.
Ptáci III
Tak lehko ,tak lehko dá se žít.
Vykřiklo ptáče
První ze sta
Aby pak bylo roztrháno
Ptáci IV
Vkaždém kuřeti malý krkavec
Co krouží nad oblohou
A vodlesku jeho očí
Umírají slabší
Ptáci I.
Ne, nikdy neměla jsem křídla,
Šeptám, když cizí muž
Balí mi další cigaretu.
Trochu sklopil víčka
Ptáci II.
Občas bych chtěla
Mít vlastní peří
Abych ho mohla
Zas trhat ven zkůže
Šifra
Moje oči jsou tajná šifra
a ty, můj drahý cizí muži
je luštíš lupou
(snad skrz dno půllitru)
Novoroční
Zvuky jazyků
za mými zády
jak led pod mýma nohama
praskají.
Havana
Chtěla bych žít vHavaně
Pod kloboukem ve vaně
Psát tam písně stextem hloupým
Co prodávaj všechno skoupím
Láska není jenom slovo
I.
Perníkový formičky
Jsou nebe nad řekou
A mušelín a samet
Před spaním
Vyprávěj mi pohádku o složitejch věcech,
co není tak těžký pochopit.
Vyprávěj mi pohádku o mým vlastním štěstí,
co jde aspoň trochu uchopit.
Opičí
Vyber mi vši
a projeď mi vlasy,
tak jako kdysi
opičí lidi.
Školní
Verze jedna
Všechno co škola mně naučila,
když to teď tak vydím,
je číst mezi řátky
Snová
Snová
Snad jednou bez snu si sneseme
secesní snůšky naděje.
Teď jsi jen ten, co mě nesnese.
Vánoční pohádka
Říká se, že Vánoce jsou čas kouzel. Zázraků. Komerce. Falešných sobů.
Pan Noe
Kapitola šestá
Na počátku byli dva, muž a žena, jak jinak.
Alespoň nám to tak říkali. Ti dva měli syny.
A dcery.
Princův Strach
Princův strachDaleko předaleko, za hustými lesy, ledovými pláněmi a dalekosáhlými pouštěmi, na samémkonci světa, stojí od počátku časů město bohatýrů, kam nemůže přijít žádný člověk anizvíře, chytrý ani hloupý, krásný ani ošklivec, stařec ani mládě, aniž by sklopilhlavu a poklonil se činům statečných hrdinů, kteří žili v tomto městě. Do toho města se vypravovali lidé z celého světa, když se nad jejich zemí vznášeltemný stín a květiny vadly, a lidé umírali. Když znavený poutník, uhnán hladem,strachem, nepřízní počasí a stlačen k zemi tíhou svého poslání dorazil do Města,první muž s ryzím srdcem kterého potkal vyslechl jeho prosbu, nabrousil meč, nasedlna koně a už si jen nechal ukázat směr. Žádný muž ve městě nikdy neodmítl pomocslabším a utlačovaným,šance pomoci ostatním a bojovat se zlem pro ně bylo poctou.
Jen já
Tizánová ve svém srdci
Evoluce vpravém světle
Revoluce proti moderním dívkám
Elegantní ani náhodou
Pláču krev
Pláču krev.
Můj Mojžíš,
zasadil mi ránu
a pouštní lev