Písmák L.P.1723
L. P. 1723 jsem v jednom zájezdním hostinci spatřil tu nejkrásnější bytost něžného pohlaví, která kdy spatřila světlo světa. Přišla po schodech z balkónku a sedla si u stolu nedaleko mě.
Peklo a nebe
Yan se loudal domů. Konečně dorazil k domovním dveřím, líně odemkl a vstoupil do ztemnělé chodby. Udělal šestnáct kroků rovně, zahnul za roh a vlezl do malého výtahu. Zmáčkl čudlík.
Jekatěrina Vladislavovna Pietras
Jekatěrina Vladislavovna Pietras se vlastně vůbec nejmenovala Jekatěrina Vladislavovna Pietras. Na tom ale nesejde. Jisté je, že měla banánový pohled, malé ruce a malou pihu na nose, která jí nikdy nepřekážela při sexu. Michail Denisovič Tarantajev byl asi tak stejně stár, jeho pohled byl docela vlídný.
Charmsovská povídka
RANÍ SYMFONIE N° 12
Když jsem se probudil, ucítil jsem palčivou bolest na temeni. Připravil jsem čaj a v tom zazvonil Gagun. Šel jsem mu otevřít, ale jak jsem se blížil ke dveřím, dveře se rozlétly a dovnitř vpadl Semjon. Drže šálek s horkým čajem jsem se tak polekal zedníka Ivanoviče Semjona, že jsem ho upustil na zem i s cínovou lžičkou po nebožce Klimistě Navokajovové.
Tři neobyčejné ruské povídky (experiment)
Povídka bez sloves
Klugajev do místnosti. Hrnek a do něj čaj. Pak kabát a ven z bytu. Vtom Mirvejova, jak si to do schodů.
Bezvědomí
Jen bych chtěl uchovat to, co se mi přihodilo asi tak před půl hodinou: Praha, 22. 1. 04
Asi hodinu jsem seděl v křesle a téměř celou tu dobu se vůbec nehýbal a koukal na televizi. Pak jsem se rozhodl, že to vypnu a půjdu pryč.
Hodně slabá povídečka
Šel jsem takhle parkem a najednou koukám, proti mně jde ňákej kluk a je uplně stejně voblečenej jako já. Tak jdeme proti sobě a když se míjíme, oba se zastavíme. Pohlédnul jsem na něho s takovým výrazem v očích, jako kdyby mi právě ukrad můj vlastní salám. Okoukl mě od paty až k hlavě a pak se na měpodíval takovym tim pohledem, jako co to má znamenat.
Nezamykejte
Blížil jsem se k baráku. Vyndal jsem klíče z kapsy a připravil si do ruky ten správný klíč. Když jsem stanul před brankou, uzřel jsem, že je na ní z druhé strany přilepen jakýsi malý lísteček. Tušil jsem, že na něm bude napsáno něco v tom smyslu, že se vyjímečně nemá zamykat, a odmykaje jsem se ujišťoval, že když je lístek nalepen zevnitř, a ne zvenku, sdělení, které je na něm napsáno, je určeno osobám, které přicházejí zevnitř, a ne zvenku, což byl můj případ.
Puklá pata
„Jak se máte. “ zkusil na ni Bohouš svou seznamovací větu. V tu ránu dívka omdlela a opět lehla na polorozbalený koberec.