Písmák O lásku proste
O lásku proste….
Být naivní a věřit lásce
A slovům lehce do růžova
A po pádech se zase zvedat
Podzime…
Podzime
v tobě se stéká
rozmarná řeka léta
s tichounkým dopadáním sněhu
Co je co……
Jeden z mých "blik" citátů- nápady okamžiku.
člověk si myslí, že je Světlonoš
- pak zjistí,
že mu zhasla lucerna.
Čaroděj Jaro
A přišel nový den
Den plný pampelišek
A starý škarohlíd
Je náhle mladý Smíšek
Ne smysl…
Nemá smysl brečet
nad rozlitým vínem
Škoda je jen času
kdy se spolu minem
Rodinný krb…
Je správcem
rodinného krbu
který už dávno nehoří
a ze lží nektar sbírá
Nelze říci
Nelze říci
Že jsou cesty věčné
Že stopy těch co prošli
Povedou ty příští
Obyčejná slza
Obyčejná slza
skutálí se po tváři
zůstane mokrá stezka
ztěžka lze vrátit chvíli
Čas se nevrací
Do ticha kolem
šeptem křičím
možná jsi vším
a možná ničím
Tak se mi zdá
tak se mi zdá
že vše co jsem chtěla říci
už vzal vítr
zatočil se s tím nad lesem
Nemohu prožít sen…
nemohu prožít sen
v horkém teple tát
mohu jen šílet
jako kolibřík
Lásko
Lásko
Když potrhlí geodeti
Začnou vyměřovat tvé hranice
Nedej se mýlit
Je to hodně nebo málo…
Místo vězení slov
Vězení tvého mlčení
Chtěla bych vítr ve vlasech
A zažít příliv
S iluzemi je tma šedá…
Ošálím tě jako vždycky
Patetická bílá šála
Ze sta kousků napletená
Z bezvýchodna beze jména
Seš prázdnej
Seš prázdnej
jak vypitej džbánek
od piva
jako krajina v noci
Záchranné sítě…?
Uplynul den
a noc
z malých kousků strachu
se upletla síť
Lavička …
Opuštěnej
kousek lidskosti
se povaloval v parku
pod lavičkou v prachu
Cencúle
Keby
Vojna bola iba o cencúle
Kto väčší kto viac…
Piata cencúľová bitka
věčné téma ...
Jaká je samota
Jací jsou lidé
Co ještě přijde
když jenom víra
déšť klouže
déšť klouže
vmezidobí snění
po okapech stromů
zkrápí mech
Stíny
A venku míhají se stíny
Vyhmátnout z prázdna podstatu
A zahnat hloupé splíny
A venku míhají se stíny
Ať dny vánoční…
Ať dny vánoční
Jsou zastavením na cestě
A uvědoměním si
Kolik lásky v sobě máme
Netradiční vánoční….
Netradiční Vánoční
Už tu zase máme zpátky
Vánoce i s cingrlátky
nafintěné stromečky
Když se ráno probudí
když se ráno probudí
a já ještě spím
anebo obráceně
skoro ještě v snách
O co bys sám stál…?
Vyprchaly touhy
Došuměly lesy
Uprchl čas dlouhý
A já ptám se
Čekání…
Ve větvích prázdné hnízdo
Opelichaný strom bez listí
Čekání na nové jaro
Ale
Život je hra
Život je hra
my jsme hráči
a že se cesty
stále stáčí
Cesta
Pořád se míhá před očima
cesta zkroucená chvíli zrádná hadí
rozbitá nepřehledná chvíli přímá
stále svítí světlušky vprosincovém listí
Stát na kopci
Stát na kopci
shlížet dolů
na to vše malé
dokonalé vzdálené
Když se nikdo nedívá
Když se nikdo nedívá
stejně svítí hvězdy
a vzduch se chvěje
vlnami všeho co přinesl
Kolo štěstí
Po sté točíš svým kolem štěstí
však v kole jsou jen štěstíčka
pouhá těšínská jablíčka
tak není důvod být oslněna
Kam vede srdeční čakra ?
Kam vede srdeční čakra .
Ležíme si v náručí
Letní den spaluje
Ale les a mech voní
Očima hledat nenalezené
Cílit k bezcílům
A ač naplno a se vším všudy
Tak jen být
Když ztratí se – muset
Haničce
Déšť zprudka kropí zemi
tak slzí není třeba
zemřela jedna víla
co nešetřila úsměvy
zrcadlo všednosti
lépe být trochu svůj
ač už dost otlučený
s modřinami či bez modřin
nepozbýváš své ceny
Vtáky nezpievajú
Vtáky nespievajú
tichý posun v čase
zdá sa že nevyplávame
nad hladinu
Slunce šmajdá po trávníku
Slunce šmajdá po trávníku
Brouci mají velkou kliku
Že je líné že je mine
Že má zkrátka plány jiné
Zbyla jsem
Zbyla jsem
Na tácku poslední chlebíček
Život snad dlouhý byl
Zbývá jen kousíček
Evičce S.
Když zas celý rok pomine
Ne nadarmo ne prázdný ne…
Ale už jenom k ohlédnutí
Tak jdeme dál
Co je to pravé...?
Co je to pravé
Přemýšlet a hledat
Kde je ta správná pěšina
Nebo si slehkostí hopsat
Tvůj svět
Tvůj svět
je starý kolotoč
ze setrvačností se točí
A nic nového na obzoru
Chci jen tak jít…
Ztrácím se
něco letí něco mizí něco je něco bylo něco zůstává
ztrácím se
je to možná krásný ale možná je to hranice hranice čeho
Evce
Kolik už bylo slunovratů
A kolik ztrát a nálezů
Kolik už bylo krásných létání
A kolik bylo bolesti a zkratů
Otazníky…
Otazníky
Mluvíš pravdu.
Nebo lžeš.
Dnešní pravda…
Kontinuita
Realita dne
V marné šedi trosek
Vychází slunce.
Chtěla bych být....
Chtěla bych být
prodavačkou cukrové vaty
topit seve sladké vůnizakuklených špejlí
znám jen okamžik
Být...
Čím vším musí člověk býtaby mohl být sám sebou . sloupáváš vrstvu po vrstvějak cibulepřed tuhou zimoua nahábudeš tak křehká a bezbrannácibuletak něžná hebká bíláa už brečíš a nevidíš-nic jen taknebude Ti dánoale tohleje teprve povrchco asi skrývá se uvnitřa až se probrečíšdo samého středupochopíšže to všechnočím sis prošelje celek bez kompromisua s tím musíš umětžít
(24-1-2021).
Na vzpomínání je brzy a zapomenout se nedá
Ráda bych napsala
že umíš rozsvítit noc
svou osobitou energii
Ráda bych věřila
Člověk
Člověk
Ten kdo se stínu neleká
ten zbytečně si nekleká
Dost možná chce být sám a sám
Kafemlýnek života
V tušení láskypotácet seke hvězdám
Tvá rukasvírá pálízítrazaskaždý sám
Míjet seno rozžatých svících
Nenalézt
Útržek všednosti
Útržek všednosti
vzájemnost bezhraničí těl
rozmazanéodlesky touhy
scenériedohasínající lávy
a možná...
a možná
nechám si zdátty rozžhavené výtahové snyloňského léta
zebou jen prázdné dnya čísla v kalendáři
často se krokyzbytečnými tváří
Přebírám
Přebírám
vlnu po vlněpříliva rovnámkřivky mraků
modrá a šedá
a žádný úseknemá stejný odstínmraky i vodamíří ke svým cílům
Věnováno…
——-Evě Bernadettě
Když tužka
dotýkáse duše
a ona odpoví
Má kůže
Má kůže
Zastaví se i čas
na křižovatce
kde červená už dávno nesvítí
Život a cesta
Prolog: (a nenechte se otrávit. je to sice pesimistické. ale život je život a lidi jsou "otřepávací". anebo se to musí naučit.
Den
Dívám se jak se dělá den:
tma zašoupne se pod postel
vyletí první jiskřičky světla
venku čerstvě nadojená mlha
Jsem dnešním ránem...
Jsem dnešním ránem
kdy mlha
jiskřivou bílou záclonou
obestřela zem
noc byla hluboká...
Noc byla hluboká.
Jako studna.
Je ráno.
Vstávám.
Náš svět je had - stočený
Náš svět je had - stočený
má rád lidi cvičený
co se bojí když on syčí
a netuší že je cvičí
Čas
čas
pomalý autogen
opálí naši vrstvu
nade vší pochybnost
Vánoce a rok 2021
Rok naplněný bezmocí
už zase končí
– Vánoci
ač kdekomu se ruka chvěje
A to je jisté
zbude jen málootevřených dveřía ještě méně těchco bez podmínek věří
všude jen zavřený kráma ten kdo neserval seo snazší ve dvou žitíje náhle zcela sáma na cestu mu svítíjen noční lampa světaco beze šprýmůuž dávno nepatří mu
/29-6-2020/
Pro Tebe
Život je
být živý
tíživý pocit té snahy žít
a nenalézat hledané
8. březen před mnoha lety
Osmý březen není den,
jako každý jiný,
ten den, jsou ve všech obchodech,
fronty na květiny
Otáčej se tiše
otáčej se tiše
ať neprobudíš realitu
číhá za krkem
zobákem vrány
Už nejsi
Už nejsi
tou
které svět odpouští
musíš nést celý svůj náklad
Kouzelný rok 2020
Nový rok
je ta největší jistota, kterou máme :
Přijde - a to na vteřinu přesně. Nezastaví ho žádná kalamita, nikdo a nic. Nemusíme ho vítat a otevírat dveře. Vstoupí - a od té chvíle tu bude
rok 2020
malý krok v temnotách
malý krok v temnotách
zbourané pravdy v křivých ruinách
a lidé hledající jiné
zatěžko najít když je kolem prach
Jsou pro ovce vlčí máky ?
Jsou pro ovce vlčí máky ….
zapadlo Slunce
za bránu
ztraceného mládí
Citadela
citadela
hlasitě naříkají
ti kteří nikam nejdou
vyplňujíce svou prázdnotu
Podzimní
Když kopu do šustivých hromad
a s listím odlétám
i já jsem podzimem
Dlouhý šál oblékám
Směle nebo posmutněle
Směle nebo posmutněle
kráčíme v obnošených tělech
a věříme že nebolí
nás malý zájem okolí
Nezavírej mě ve mně
Nezavírej mě ve mně
jsem bloud
a bloudím pralesem
citů a ty nejsi
Všechny sny
Všechny sny
už navěky
spí klidně pod pomníkem
a kolem kvetou sedmikrásky
Všeho do času...
Stoč se hade do klubíčka
nejsem všude kdo tě hýčká
abys prošel lehce dnem
byl jsi stále i když jinde
Alternativa
Slunce
alternativa lásky
hřeje a oslepuje
a potácet se chvíli
Tak trochu jarní
Cedím si slunce
záclonou na tvář kape
rozdrobený svět
***
Jídlo zvané život
Jídlo zvané život
kořením
jsou slova
základem činy
hodiny vytvořily hnízdo
hodiny vytvořily hnízdo
ručičky tleskají
tančí se rokenrol
v uších zní jaro
3x 5-7-5
Taktovka větru
duše tančí s břízami
sluneční valčík
***
Řeknu-li
Řeknu-li
herci jsou stejní
vyměníme kulisy
vím že to jde
jen malé přání
Vánoce mají být Štědré
a dát to čeho je málo
a tak věřím že se stane
že zas budou požehnané:
Podzimní
zní podzim symfonií
v tom klidu po poledni
kdos ladil flétny do nadějí
až konejšivě sladce znějí
Déšť smývá horkost prchlých dní
Déšť smývá horkost prchlých dní
úsměvy a lesk očí
ztrácí se rychle
v uplakaném šeru
studený popel
studený popel
z ohňů spalujících
severní větry
do skal rozfoukaly
pod clonou z kapek
pod clonou z kapek
ztrácím se v dešti
déšť se ztrácí ve mně
žíznivá jako les
tisíce zářících půlměsíců
tisíce zářících půlměsíců
křížilo dráhu mých očí
neviděni
padaly za obzor
noc je kouzlem města
noc je kouzlem města
příchod i odchod
je rámován deštěm
odnáším světlo města
Podzimni
Padala obloha
Potemnělá
světla tohoto světa
topila v kalužích
zasviť
zasviť
a nezhasínej
jsi víc než tuším
smíme se hřát
a znovu píši
a znovu píši
bez adresy
to krátké psaní
"lásko, kde jsi . "
Běžím
běžím
tak maličká
vlásky mi vlají
běžím jak o závod
sbalili jsme fidlátka
sbalili jsme fidlátka
odbyli to do krátka
zahráli to do ztracena
jen útěchy zbývá cena
Pro den dnešní i dny další
Bohatý jsi,
ač nejsi král.
Strážce tvého majáku,
ať střeží štěstí, zdraví,
Mrak má vždy pravdu ...
Šedivý mrak se líně rozvaloval na obloze.
Byl jako velká vzducholoď.
Prťavé rozdováděné sněhové vločky z něj občas uškubly kousek.
To byla pak koulovačka.
ptáci letící
ptáci letící
jihu vstříc
si vyprávějí
o dlouhé cestě
zas padá listí
zas padá listí
hřejivé barvy
dočasného zmaru
dláždí
sypala se slůvka
sypala se slůvka
malé kapky deště
smáčela nás touha
měnila dost
chtěla bych
chtěla bych
zastavit čas
co drobí city
hází je dlouhým krkům
Být trávou
být trávou
ve větru se chvět
na city nehrát
nemyslet
všechno končí přeci
Všechno končí
přeci
nechci zvláštní věci
jen po citech toužím
Jsi má šipka do nicoty
Jsi má šipka do nicoty
schováváš toulavé boty
toulat ses už zapomněl
kde je láska
Být
být
vlnou
tříštící se o pobřeží
v tisíce jiskřivých kapek
vypršely vody
vypršely vody
v kalužích se třpytí
den
tvé oči mají záři
jít pořád dál.....
jít pořád dál .
a vnímat všemi smysly
uvnitř mít šestiproudovou dálnici
s valícími se myšlenkami
přijď anebo odejdi
přijď anebo odejdi
lidi a blízkost
slova s hloubkou moře
moře hloubky slov
Hořely ohně
Hořely ohně
v ohních srdce
pomalu mírně
poté prudce
jen chvíli zůstat
jen chvíli zůstat
v teple tvého těla
a nepřemýšlet
co jsem co jsi a co bych chtěla
city jsou jako řeka
city jsou jako řeka
když v tobě zamrzá
trhá tě zevnitř
jak se mrazem rozpíná
nejsou dny v poušti
Nejsou dny v poušti
sepnuté ruce
prosící o vodu
horký písek
nesoupeřím s mraky
nesoupeřím s mraky
jsou vysoko a každý den jiné
ne podstatou ale působivostí
dnes jako moře
tiše padat do vody
tiše padat do vody
co nezná břehy
pár zrnek zbylo zdoby
kdys věděl kvůli čemu žít
Instantní radost ze života
sypu si do kafe
už žádné slzy žádná slota
zůstávám v obraze
jen prostě nahozeném
Bolest pro lásku
Bolest pro lásku
která láskou nebyla
není menší
než
pomalu zvolna
pomalu zvolna
možná jemně
temně
neskutečně temně
Víš kdysi dávno
Víš kdysi dávno
to ještě byl svět do růžova
vyspanej či vybarvenej
sladkej ač nedostupnej
život jsou pavučinky
život jsou pavučinky
vábíme
všechny rozptýlené
kousky své bytosti
Vše se může změnit
vše se může změnit
tušení neklamou
projdeš branou
bez návratu
Foukalo ze strnišť
Foukalo ze strnišť
studeně plynul čas
v nás mimo nás kolem
jen jít a stopy nezanechat
zbyly tu stopy
zbyly tu stopy
po malíři
co na růžovo
barvil den
život se plní
život se plní
jako džbán
po okraj
rezavým časem
možná jsi rozsvítil lampion
možná jsi rozsvítil lampion
právě včas
malý maják pro zbloudilé
a já našla na chvilku
pořád se ti něco nelíbí....
pořád se ti něco nelíbí
pořád chceš víc
měníš svůj svět ze dne na den
a je to lopota
a tekly slzy
a tekly slzy
zbytečnosti
čas stejně vybělí
tvé kosti
tak tiše tiše tiše
tak tiše tiše tiše
plynou si minuty
hodiny dny
říše
nejvíc ze všeho
nejvíc ze všeho
chci lásku
dar
co se nedá chtít
čas naděluje propadliště
čas naděluje propadliště
hodně je včera
málo příště
do výšek ční
není místa
není místa
v srdcích okoralých
pro měkká spočinutí
nových lásek
za odlivu
za odlivu
lovím z moře
mušle smíření a zapomnění
jsou hladké chladivé
láska je hranice
láska je hranice
k zapálení
čeká už dlouho
vlhké dřevo
Byl den dvacátý šestý
Byl den dvacátý šestý
anebo sedmý
snad
rozhodně podzim
hvězdo má sleť
hvězdo má sleť
kdy
když ne teď
dnes smíšek měsíc
umřela jsem
umřela jsem
sama v sobě
ležím si
v tom divným hrobě
Pomalu odchází dny
Pomalu odchází dny
do věčných lovišť sněhu
svět není správně nakloněn
ke břehu kde lze najít něhu
dovozci peří dnes zešíleli
dovozci peří dnes zešíleli
všude je bílo
včerejší ptáci dozpívali
pozpátku do úkrytů a dál
z okna vidím ticho
z okna vidím ticho
je všude
bílé jako sníh
sníh je tváří Ticha
běžím a svět stojí...
běžím a svět stojí.
nebo je to obráceně .
jako
když sedíš ve stojícím vlaku
svět je koule v čokoládě
svět je koule v čokoládě
se šlehačkou sněhu
dávám palec
dolů vládě
bolest
bolest
skrývat za úsměv
potápět na dno duše
zahánět jako mouchu
jsem malý slůně
jsem malý slůně
u altánku
a ty proti mě
jedeš v tanku
pomalu šplhal den
pomalu šplhal den
až tam
kde končí skála
a potom dál a dál
a vyšel den
a vyšel den
zpoza zšedlých mraků
den prvý
vonící trochu
Svět už se znovu nezatočí
Svět už se znovu nezatočí
slunce je někde za horami
smí rosu vypít
z našich očí
zaškobrtni
zaškobrtni
o vlastní myšlenku
padej
do svého malého propadla
černý rybník tmy
rybičky očka vykulená
zírají vzhůru
a seshora sypou sypou sypou
krmení
Kdybych jen jednou
kdybych jen jednou
dokázala uchopit podstatu
svého chtění
či toužení
smutek jsou kruhy
pod očima
překryté vrstvou šminek
smutek je černá díra
do vzpomínek
A zase... Ten
do ruda zbarvený západ slunce
směje se mi do očí
cesty jsou dlouhé
ztráta pár nejdražších snů bolí
jsem víc než jméno z diáře
nelžeš mi lásku do tváře
naše dni nejsou bez záře
jen divnou hrou se promění
city v zatmění
naberu smutek do ošatky
a rozhodím ho jako zrní
vzklíčí
z něj možná novoluní
vykvete světlo
všechna co když a co kdyby
všechna co když a co kdyby
jsou berle
které podpírají
naši slabost v činech
provazce pravd
a polopravd
a snadné góly
v naší síti
a přece krásné je
dilema mnohých
dilema mnohých
bojovat se životem
ve jménu pravidel
nebo
malé kapičky nevědomí
malé kapičky nevědomí
do oken
přes záclony hledí
malé kapičky nevědomí
a kde že jsme
a kde že jsme
když za ruce dojdeme nejdál
co bude za další zatáčkou
kdo věří
Hasící přístroj
Hasící přístroj
v srdci mám
ač nejsem Bára divá
jen v tichu lesa ožívám
v pětiminutových kapkách
odkapává den
za chvíli bude zítra
smutek je pavučina
marných gest
neskutečné a přece...
hlavičky hub
když odcházím
zjevují se
a zastavují
v tisících záblescích
v odrazech barevných sklíček
citů a pocitů
leskne se láska
Mozaika
k okraji skály to bylo vždycky stejně daleko
k okraji skály to bylo vždycky stejně daleko
a ona nikdy nepřekročila bariéru
mezi teď a potom
tedy ne docela
jako bych bila železnou tyčí
do železných vrat
chce se mi křičet
že
nejsi ten
co už prošlo nelze vrátit
tolik pater prochodila
časem co se těžko vrací
by nenašla neztracené
čas už k horním patrům žene
Praha vám bude ležet u nohou
Ale kdeže
nechat si vleže
okukovat věže.
můžeš se stát
balvanem
v proudu vlastní řeky
rozčísnout
myšlenky
vzdálenost
vzdálenost
napichovaná šípy letadel
večer
namarinovat sny
V chrámu tvých myšlenek
černá tma
mě setla
postrádám
alespoň
zas už se mi zdají
ty divný sny
o setkáních, cestách
o havárkách a čekání
až
vítr dní zboří
domeček z karet
malý svět kmilování
minaret
v němž jsme se
tichými kroky
plíží se nový den
a šeptá
haló
už jsem skoro tady
leden pere mraky v ledových korytech hor
leden je chlap
a líný tvor
tak jen tak sem tam šoupne mráček dolů
ať namočí se v bystřině
strom
vysoký, osamělý rozložitý
všichni obdivují
kmen objímají v němž se síla tají
a věky
popíjím kafe
voňavé jako příslib
kouzel
a už to máme tady
slunce se zachytilo drápky
více než hroty plamenů
láska spálí
ale tak krásně plápolá
světýlko na bažině
vábí
přes zavřená okna
Přes zavřená okna
prýští den
servíruje
hamburgery
kolik má svět očí
proč se ještě točí
utíkám před tebou
za tebou utíkám
odnikud
jsme z jiného těsta
jsme z jiného těsta
ač vedle sebe
každý má své moře
svůj tichý kout
cesta
jak vyšitá
mezi kopci se vine
kroutí se uhýbá
vtékají do ní jiné
Chtěla bych být
prodavačkou cukrové vaty
topit se
ve sladké vůni
zakuklených špejlí
rozpuštěni ve dnech
rozpuštěni ve dnech
jako slova ve skalách
tříštěna na slabiky
ozvěnami
Kloužeš v bílém pološeru
Kloužeš vbílém pološeru
Lehce tiše
Ledová říše
Zdraví jen pomalým
co je víc
co je víc
dosáhnout vrcholu
anebo se dotknout dna
odrazit se
obloha borůvkový koláč
oblohaborůvkový koláč
krájená na díly
ostrými noži
letadel
všechny hrozny jsou kyselé
všechny hrozny jsou kyselé
a tak
mlsáme jen očima
/21. 9. 2010/
hebká hřejivá známá
hebká hřejivá známá
pocit věčnosti
zababušený do vůní
esence včerejška snů zítřka
jako by život byl o něčem jiném
jako by život byl o něčem jiném
směju se ve včerejších slzách
dnešním propadům
a neříkám co mě tíží
ztrácet se cestám
ztrácet se cestám
nevnímat myšlenky
jen kroky
měkkost huňatého mechu
když se protnou rovnoběžky
když se protnou rovnoběžky
ve všem tom neuchopitelném
nepolapitelném
nedostupném
ta chvíle
ta chvíle
zmatena byla naším objetím
a touhou
sálající zočí
a uvěřit
a uvěřit
když stíny padnou na krajinu
že není splínů
mimo naše duše
Moje obrazy
Moje obrazy
leží opřeny o zeď
dívám se na ně
po ránu
zapalme svíce
zapalme svíce
za naše lásky
hlavně za ty
co vůbec nežily
jako vlaštovky
jako vlaštovky
kapka vedle kapky
na drátech
se houfují
lásku
lásku
ne kusy papíru
s nímž sotva polepíme stěny
nač nosit oblek na míru
prý zlatá rybka
prý zlatá rybka
co mi může dát
snad klidný spánek
nebo dlouhý den
poklop
poklop
nad krajinou
tmavne
kapky rozpačitě pleskají
Pavouci
Pavouci
z včerejška
do věčnosti
záclonu tkají protkanou zrnky
Nejvíce
Nejvíce
zraňují ostny
které zasáhnou nečekaně
přeladěna na obdiv
pomník včerejších nadějí
pomník včerejších nadějí
oplakávat lze snadněji
než sevřít dnešek
do svých dlaní
bílou řekou plout
bílou řekou plout
proti proudu
letící bílé pěny
živly
natřásej peřiny
natřásej peřiny
pro příští vteřiny
bílo jen bílo bílo
potíže
Z ježibabích hrnků
Z ježibabích hrnků
stoupá kouř
přilítly v noci
dobrá lest
Sněhová královno
sněhová královno
vypusť své motýly
hejna se houfují
vyletí ve chvíli
šedě povlávají
šedě povlávají
vlasy skřítků
kloužou silnicí sem tam
a vypadá to
bosé nohy
bosé nohy
stromů u cesty
v bílých ponožkách
větve smutně svěšeny
proč vůbec
proč vůbec
odlamujeme na papír
kousky sebe
a v očekávání
zmrzle je bílo...
zmrzle je bílo
řekni mi
včera jsme byli plni síly
hladíš mě prsty zkřehlými
Přeji vám všem
Přeji vám všem
na svátky
pár dnů
jako zpohádky
Podávám ti neviditelné
Podávám ti neviditelné
kouzlo
zní mou duší
vesmír ve mě
A kdyby všechno
A kdyby všechno
co se stalo
zvadlo a zmrzlo
slůvkem málo
bývá i den
bývá i den
nevyslovená slova
mluví k duším
a uši vadnou touhou
Takové chlapisko
Takové chlapisko
a ruce
něžné
jako malé masérky
Sluncem
Sluncem
jsem
v maštali těch divnejch polosvětů
kvetu vůní šípkovou
dala bych si tě do sbírky
Dala bych si tě do sbírky
možná bys předčil motýlky
jenže jsi často drsná můra
ne vlastně proč to povídám
Být němý bard
Být němý bard
ve stopách láskyslunovrat vírychřestí zmrazkytak tiše tiše tišekřičímmůžeš být všímvšak bez níničím.
Podívej
podívej
kolikrát už bylo nebe
takhle plné hvězd
kolikrát už
Jela jsem mou parolodí
Jela jsem mou parolodí
co se hodí do deště
hnědou řekou po cestě
ohňostroje roztínaly oblohu
...ne
není ve mně pýcha
jen slova tichá
stékají po kamení
a šeptají o zastavení
Ovoce naší zahrádky
á zase ryje hrobečky
smáli se sousedi
a já zarytě ryla
a sázela
Miluji noci chladivé
Miluji noci chladivé
pak ranní louka
tisícem sluncí září
maličká slunce
Proklouzlo slovo mezi řádky
Proklouzlo slovo mezi řádky
stín ještě vratký
už se směje
je předobrazem beznaděje
Jsme čistý průnik
Jsme čistý průnik
dvou zcela jiných světů
<tvá slova
ostré střípky ledu
I tak
Rozbita
na atomy marnostibloudím marným světemčasta šťáva životaprotéká mnoua nepostavíš hrázprýští v příštížádný útěk není spásnýživotbývá bolavýživot je krásný
a kdyby už se všechno stalo
a kdyby už se všechno stalo
a slůvkem my
se krylo málo
a já a ty zas bylo víc
trnová koruna
všech nepochybných ctností
zaroste do čela
stane se troufalostí
dopřát si lehký sen
valíme pouští
rozdrobených citů
kuličky zbitých sebelásek
a když jde do tuhého
tiše zatínáme pěsti
my
obyčejní rackové se zastřiženými křídly Jak rádi vzlétáme a shlížíme z výše oblaků na šedej svět Jak rádi cítíme se orly svobodni Ale umíme jen kroužit nad svou lodí
není to o snaze být jiný ale o prostoru
není to o snaze být jiný ale o prostoru
a o tom čím jej naplníme a čemu dovolíme růst
já přeci věřím tomu že cit je bez podmínek
jak pramínek vytryskne někde v horách
nejkrásnější chvíle chvil
nejkrásnější chvíle chvil
byla
když jsi mě držel v náručí
ne milování
mé myšlenky teď polapily samy sebe
do síťky na motýly
že prý se jenom mýlí
a míjí všechny cíle
a tvé je tvé a moje na míle vzdáleno
už končí den
a Atlantida je jen sen
tam kde cizí Slunce planou
teď stranou všeho stojím
a jsem a nejsem
Netřeba otázek
netřeba otázek
když nejsou odpovědi
netřeba odpovědí
když není kdo by se ptal
mluvíme ... mluvíme mluvíme
mluvíme . mluvíme mluvíme
a mlčíme .
To na čem nám záleží nejvíc
se v hladině slov nezrcadlí
uprostřed hřmotu
uprostřed hřmotu
výkřiků duše
<neříkej že je tichá>
hledám ten klid
jako už několikrát
jako už několikrát
toho podzimního času
schylovalo se k dešti
a já věděla
tak nechte lásku u dveří
tak nechte lásku u dveří
ať nemotá se všude kolem
nemrzne
venku nesněží
Chci pro lásku jinovatky
chci pro lásku jinovatky
zmrznout tišev nadějiže se ke mně vrátí zpátky
/I. T. 3. 11.
Nehledej recept pro přítomné chvíle
Nehledej recept pro přítomné chvíle
život sámumívařit s fantazií
kdyžchceš mít všechnopevně dáno
možnáto nejhezčítě míjí
snad
snad
v zrnka lásky uvěřit
v té řece osaměnísmět neumělerýžovat
teplo i pohlazení
vidět smát se
vidět smát se
kluka
zápasícího s drakem
to dává smysl
nesázím na lásku
nesázím na lásku
ač netvrdím
že není
nestačí snění
jela jsem tunelem
jela jsem tunelem
byl nekonečný
barvy zářivě stékaly do duše
hřály sluncem zralým vínem teplem strání
jeden den
jeden den
málo
či neskutečně mnoho
když okamžiky
zvedám se
zvedám se
setřepávám prach
z včerejších cest
a předvčerejších pádů
Je asi nutné
Je asi nutné
prát se s drakem
sám nemůže
se z cesty ztratit
každý máme svůj ostrov
každý máme svůj ostrov
/a na něm tolik lásky
kolik jsi zasel
a tolik lidí
už nikdy nebýt prvý
už nikdy nebýt prvý
pomalu
po kapkách vychutnat
překapávaný den
Lži
Lži
velký člověk
se neskryje za malou kupkou
ale i za velkou kupou
i tenhle den
i tenhle den
už dospěl
do moře včerejšků
a pod rukama
strom našeho času
strom našeho času
když podobá se topolu
šplhá do mraků
a větve jedním směrem
I stíny
i stíny
našich stínů
stejnou touhou zněly
zatím nezmizely
všechna co když a co kdyby
všechna co když a co kdyby
jsou berle
které podpírají
naši slabost v činech
v tichounkém propadání
v tichounkém propadání
za zdání plání
nedotčených časem
můžem se smát
Přání
Přání
Ať zůstanou city duhou
i čas špatný dobrým sluhou
ať den každý v sobě skrývá
kdoví kdo je ten pravý
kdoví kdo je ten pravý
a s novým svítáním
navzdory nadějím
včerejšek
po mezích jiskřivých
malými krůčky
zimní víla
tančí
sukénku namrzlou
jsem jednou z vás
jsem jednou z vás
sněhové vločky
tiše a pomalu padám
do stejnorodé bílé hmoty
v poušti
v poušti
co neodpouští zbloudilým
ztratil se
lásky stín
zapadne slunce
zapadne slunce
nad dnešní Atlantidou
co je nám potom
že další rána přijdou
Pršela láska - tenkrát -
pršela láska - tenkrát -
zmáčeni deštěm
skrývali jsme se pod okapy
pořádný slejvák
a co když...
a co když
tiše si chumelí
bez hlesu míjí čas
a já
vždyť víš...
vždyť víš.
pavouk strach roztahuje sítě
a v každém z nás
je malé dítě
malý krok v temnotách
malý krok v temnotách
zbourané pravdy v křivých ruinách
a lidé hledající jiné
zatěžko najít když je kolem prach
lehkost je v blízkosti
lehkost je v blízkosti
ve chvíli protančíš
motýlí střevíčky
budíš se
další den zamračeno...
další den zamračeno.
běžím do kopců
a chytám slunce
které není
i skála umí kvést
i skála umí kvést
navzdory tvrdosti
chci jen říct
rytířům
svět nakloněná rovina
svět nakloněná rovina
tak divně se vše prolíná
a motá v kruzích
nevím co druzí
z(a)tratit
z(a)tratit
z modroslunečna
zablesklo
v ohni se drolilo
stačí
stačí
obloha
oblečená do pavučinek
vlastně skoro nahá a promodralá
substance mám tě rád
substance mám tě rád
jak složitá je asi
žijí tu mnozí bez ní
prý spokojení zcela
táhne mnou obří stádo mraků...
táhne mnou obří stádo mraků
a netopýři víří prach
jeskyní v lidských duších
tušit je můžeš
a samota je šedá
a samota je šedá
ne maltou láskou pojit most
jenom aby jí bylo dost
nemůžeš si ji zasloužit
... jen ne sebelítost
ten
nejdostřednější bič
kterým sami sebe bičujeme
zvracíme včerejšek předvčerejšek minulé roky
Ten slabší ve mně
Ten slabší ve mně
stojí nad propastí
Chystá se, že skočí
Přijme ho nebe
když se protnou rovnoběžky
když se protnou rovnoběžky
ve všem tom neuchopitelném
nepolapitelném
nedostupném
dvě porce samoty prosím
dvě porce samoty prosím
v té skrýši
co mramorově voní
po snech
mrazivě bílá
mrazivě bílá
zalézt si pod peřinu
sám
cítit tu prázdnotu
v těchto dnech
v těchto dnech
vánoční řetěz
prý lidská srdce
spojí
říká se
říká se
do skonání světa
zas jedna poloprázdná věta
protože svět je mnou i tebou
jen tak ...
jen tak.
vláčným krokem
trochu pomalým na tuto dobu
courám listím
před citovými rozbuškami
před citovými rozbuškami
rozum neochrání
zasažen jsi
tsunami tónů písně
Balanc
balanc
mezi gejzírem citu
a studnou odcizení
připomíná
neodpovím ti na otázku
neodpovím ti na otázku
co hledáš a kam kráčíš
snad jen to :
chceš-li malovat
z předpovědi počasí
z předpovědi počasí
Slunce se zítra
udrží na obloze
celý den
pomalu zlehka a jindy
pomalu zlehka a jindy
se zrychleným tepem
přes úžlabiny
čas plyne jako řeka
Poslední
Poslední
každé léto se ukrýváme před sluncem
ale když přichází podzim
slastně lovíme slábnoucí sluneční paprsky
život má příznaky schizofrenie
život má příznaky schizofrenie
říkám zapomeň
a koudelí omotaná trubka topení
se tváří že neposlouchá
máš lásko vůni
máš lásko vůni
slunce
co za kopec zapadá
limit do večera
vůně beznaděje
vůně beznaděje
jako dým
z bramborové natě
trochu štípe v očích
žíravina
žíravina
a minulost jak žíravina
do přítomnosti mapy leptá
ač na tuhle starou cestu
Vykolejit kolotoč
Vykolejit kolotoč
Byl jsi to Ty anebo někdo jiný
vše se jen zdá
City - . To nejsou evergreeny.
chilli papričky
chilli papričky
kdyby tohle byl lodní deník
má loď už klesala by ke dnu
a rozeklaný kýl
Realita
Realita
Těžko stavět věž do nebe
s krabičkou
v níž zbývá pět sirek.
nedá se spát
nedá se spát
je skoro ráno
horko cezené
ptačím zpěvem
cesta do nikam
cesta do nikam
stojím na peróně
a mávám vlakům mizejícím za hranici nádraží
nechci nikam jet
Ona
Ona
někdy je těžkým balvanem
co na řetěze za ní duní
a jindy třpytným motýlkem
Nehledej smysl tam kde není...
Nehledej smysl tam kde není.
A den byl jako stín
co ve slunce se změní
a v očích utone
Nestůj a běž
Nestůj a běž
a nepřinese úlevu
ten déšť
smývá starý prach
se svěšenými hlavami
se svěšenými hlavami
přehlídka úspěšných životů
a nebe nad námi
se směje
Beze slov
Beze slov
ať zdají se mi cizí sny
já vlastním snům se bráním
na večer si je nechávám
Variace na sněhovou vločku
Variace na sněhovou vločku
Nedotýkej se mě
Změníš mě
v kapku vody
Variace na sněhovou vločku
Variace na sněhovou vločku
Nedotýkej se mě
Změníš mě
v kapku vody
a před sebou se utéct nedá
a před sebou se utéct nedá
krásný je každý nový svět
než spoután starými pravidly
začne být těsný
dneska mi uniká
dneska mi uniká
smysl všech snažení
stmívání
nových rozednění
v tichých akordech
v tichých akordech
mé myšlenky běží
ti vstříc
narážejíce
To světlo na majáku
To světlo na majáku
zhaslo LáskoA lodi zbloudilédo skal narazí
Noc mlhavá a temná jeOsudNoc čerstvých vraků Paseka sluncem sežehnutá Drolící se vůně A žádné příště nestáhne nás do trávypár zrnek pískuvpřesýpacích hodinách barvu má sněhových mraků
bílá tma a rezavý kolejnice
bílá tma a rezavý kolejnice
stojím na opuštěném nádražía říkám sikdy asi odtud odjel poslední vlaka koukám na peron zafoukaný sněhemvítr mi pročesává vlasyaž k umrznutía dálka mizí v bílé tměvšechno mizí v bílé tmě
tak klepu na zavřenou pokladnua kupuju si spěšný lístekdo teplých krajin
jsme věční hledači
jsme věční hledači
hledači Atlantidyz tuctové šeditápem k odbočení
a možná takhleživotem jítmohou jenomblázni neléčení
Samota... co víc
Být s někým
čas se drobí
myšlenky dělí
Co jsme to
Neodcházej
Zavři tu bránu
na půlnoční straně
kterou slunce zmizí
Neodcházej
Prázdnota
Prázdnota.
Jak díry v sýru . .
Ne, to neznělo by hluše .